| Schématický zápis:
|
| n |
 |
|
 |
|
| Základní
pravidlo: |
| Platí
zásada, že sloučenina se "snaží" mít co
nejmenší náboj a pokud má existovat ion (ať už
kation nebo anion) "ochotněji" vznikne tam,
kde je náboj kompenzován částečným nábojem opačného
znaménka, neboli tam, kde je náboj v absolutní hodnotě
menší než jedna (Porovnej s vlivem efektů u alkoholů u kyselin a u aminosloučenin). Proč je napadán mer
kationtem? Je to pro + I efekt, který způsobuje
methylová skupina. Ta způsobí
zvýšení elektronové hustoty (částečně záporný
náboj d-) na uhlíku na
než se váže. Z výše uvedeného
plyne, že více vadí a proto je snadněji napadnutelný
uhlík, na který se neváže methylová skupina, neboť
tam není náboj ani částečně kompenzován. Tento náboj
je záporný a proto ho napadne kation. Zároveň uhlík
na než se váže methylová skupina, je vzhledem k
posunutí elektronové hustoty napadán druhou dvojnou
vazbou. |
|
|
|
|
| Přehledný
podrobný zápis: |
| Iniciace: Iniciátor K+
napadá mer. |
|
|
| Propagace: Po napadnutí meru
kationtem se vytvoří již objemnější karbokation.
Reakce pokračuje s dalším merem atd. pořád dokola a
karbokation se zvětšuje. |
|
|
|
|
| Terminace:
Anion se napojí na karbokation a výstavba makromolekuly
se se tak ukončí(pozn.: pro matemtické
dogmatiky: počet merů v polymeru je tak velký, že lze
klást na roveň n a n+1 v dolním vyčíslení). |
|
|
| Upozornění: Kation
tvoří Lewisova
kyselina a tvorba kationtu a aniontu je poněkud
komplikovanější, než jsme si zde ukázali (zde příklady
s BF3 , AlCl3 , SnCl4 , TiCl4). |
