| Schématický
zápis: |
| n |
 |
| kokatalyzátor H2O,
katalyzátor BF3
|
|
|
 |
| |
|
 |
|
| Základní
pravidlo: |
| Platí zásada, že
sloučenina se "snaží" mít co nejmenší
náboj a pokud má existovat ion (ať už kation nebo
anion) "ochotněji" vznikne tam, kde je náboj
kompenzován částečným nábojem opačného znaménka,
neboli tam, kde je náboj v absolutní hodnotě menší
než jedna (Porovnej s
vlivem efektů u alkoholů u kyselin a u aminosloučenin).
Proč je napadán mer
kationtem? Je to pro +
I efekt, který způsobují
methylové skupiny. Ty způsobí zvýšení elektronové
hustoty (částečně záporný náboj d-) na
uhlíku na než se vážou. Z výše uvedeného plyne, že
více vadí a proto je snadněji napadnutelný uhlík, na
který se neváží methylové skupiny, neboť tam není
náboj ani částečně kompenzován. Tento náboj je
záporný a proto ho napadne kation. |
|
|
| Přehledný
podrobný zápis: |
| Iniciace: Pro
zahájení reakce se vytváří kation reakcí
kokatalyzátoru (zde voda) s
katalyzátorem Lewisovou
kyselinou (zde fluorid boritý). |
|
|
| Propagace: Po
napadnutí meru kationtem vodíku se vytvoří již
objemnější karbokation. Reakce pokračuje s dalším
merem atd. pořád dokola a karbokation se zvětšuje. |
|
|
| Terminace:
Anion (hydroxid) se
napojí na karbokation a výstavba makromolekuly se se
tak ukončí. Zároveň se tak uvolní molekula fluoridu boritého jako katalyzátoru pro další kolo
reakce (pozn.: pro matemtické dogmatiky: počet merů v
polymeru je tak velký, že lze klást na roveň n a n+1 v
dolním vyčíslení). |
|
|
| zde další
varianty polymerace polyisobutylenu: obecně, s BF3
, AlCl3 , SnCl4 , TiCl4
|
