| Schématický
zápis: |
| n |
 |
|
 |
|
| Základní
pravidlo: |
| Platí zásada, že
sloučenina se "snaží" mít co nejmenší
náboj a pokud má existovat ion (ať už kation nebo
anion) "ochotněji" vznikne tam, kde je náboj
kompenzován částečným nábojem opačného znaménka,
neboli tam, kde je náboj v absolutní hodnotě menší
než jedna (Porovnej s
vlivem efektů u alkoholů u kyselin a u aminosloučenin).
Proč je napadán mer
kationtem? Je to pro +
I efekt, který způsobuje
jádro (přesněji: dvojná vazba vytahuje elektronovou
hustotu z jádra). Ta způsobí zvýšení elektronové
hustoty (částečně záporný náboj d-) na
uhlíku na než se váže. Z výše uvedeného plyne, že
více vadí a proto je snadněji napadnutelný uhlík, na
který se neváže jádro, neboť tam není náboj ani
částečně kompenzován. Tento náboj je záporný a
proto ho napadne kation. |
|
|
| Přehledný
podrobný zápis: |
| Iniciace: Iniciátor
K+ napadá
mer. |
|
|
| Propagace: Po
napadnutí meru kationtem se vytvoří již objemnější
karbokation. Reakce pokračuje s dalším merem atd.
pořád dokola a karbokation se zvětšuje. |
|
|
| Terminace:
Anion se napojí
na karbokation a výstavba makromolekuly se se tak
ukončí(pozn.: pro matemtické dogmatiky:
počet merů v polymeru je tak velký, že lze klást na
roveň n a n+1 v dolním vyčíslení). |
|
|
| Upozornění: Kation tvoří Lewisova
kyselina a tvorba
kationtu a aniontu je poněkud komplikovanější, než
jsme si zde ukázali (zde příklady s BF3
, AlCl3 , SnCl4 , TiCl4). |
