Historical names elements in languages: Albanian, Basque, Belarusian, Bulgarian, Catalan, Croatian, Czech, Danish, Dutch, English, Estonian, Faroese, Finnish, French, Galician, Georgian, German, Hungarian, Icelandic, Irish, Italian, Latin, Latvian, Lithuanian, Macedonian, Manx, Norwegian, Polish, Portuguese, Romanian, Russian, Rusyn, Scots, Scottish Gaelic, Serbian, Slovak, Slovenian, Sorbian (Lower and Upper), Spanish, Swedish, Turkish, Ukrainian, Welsh ///// Modern Czech

Hmotozpyt čili lučba

[názvosloví anorganické chemie od roku 1820][názvosloví organické chemie 1852]["Preslova" a "Amerlingova řada"][české názvy prvků (1946)][archaické latinské názvosloví][triviální názvy][historie české chemické literatury]

		Po kliknutí na foto obrozence se zobrazí jen jeho tabulky
										Josef Alexander Dunder _____________
Jan Swatopluk Presl	Karel Slawoj Amerlinğ	Stanislav Kodym	Bedřich Berchtold	Josef Jakub Junğmann	František Šjr	Josef F. Šumavský	František Špatný	Josef F. Smetana	Václav Staněk	Josef Alexander Dunder	Jakub Hron Metánovský

1517 - Jan Černý (Niger) - Knieha lekarska kteraz slowe herbarz: aneb zelinarz
1541 - Wacslaw Hagek z Libočan - Kronyka czeská
1706 a 1722 - Kaspar Zacharias Wussin - Slownjk latino-německo-český a Slownjk německo-latino-český
1820 - Bedřich Wšemír Hrabě z Berchtoldu, Jan Swatopluk Presl - O přirozenosti rostlin aneb rostlinář (PDF 41 až 42, 169 až 171 a další)
1821 - Jan Swatopluk Presl - Krok: Weřegný spis wšenaučný pro wzdělance národu Česko-Slowanského (PDF 140 až 152)
1828 - Jan Swatopluk Presl - Lučba čili chemie zkusná ( I. díl) (PDF 26 až 28 a v celé knize)
1834 - 1839 Josef Jakub Jungmann - Slownjk česko-německý
1838 - Karel Slawog Amerlinğ - Zpráwy o duchownjm žiwotě nyněgšjch časů
1840 - Karel Slawog Amerlinğ - Promyslný posel: Spis wšenaučný pro obecný lid a pro každého (PDF 37, 136 a další v celé knize)
1848 - Jan Swatopluk Presl - Počátkowé rostlinoslowí (PDF 30 až 65)
1850 - POSEL Z BUDČE - Časopis pro učitele, vychovávatele, rodiče a vůbec přátele mládeže (PDF 79 až 82)
1852 - Karel Slavoj Amerling - ORBIS PICTUS ČILI SVĚT V OBRAZÍCH (PDF od 68)
1853 - Filip Stanislav Kodym - Navedení k lučebnictví (PDF)
1853 - Vojtěch Šafařík - Německo-český slovník vědeckého názvosloví (PDF)
1860 - Vojtěch Šafařík - Základové chemie čili Lučby (PDF)

Upozornění: Do roku roku 1843 (kdy zavedl Pavel Josef Šafařík tzv. opravu skladnou) se psalo mj. "í" jako "j" a "j" jako "g" (někdy "y"), "g" jako "ğ"; "v" se psalo jako "w" do roku 1849.   Ve fraktuře se psalo "š" jako "ss" .

1457

1513

1517   Jan Černý (Niger) - Periodická tabulka dle Knieha lekarska kteraz slowe herbarz: aneb zelinarz                                                                                                                   V knize Jana Černého (Nigera) Knieha lekarska kteraz slove herbarz aneb zelinarz z roku 1517 je uvedeno frakturou šest tradičních českých názvů nejstarších známých prvků, od pradávna známých 5 kovů "mjed", "strziebro", "zlatto", "rtut","wolowo" a nekov "sjra" a dále dva ve středověku objevené polokovy "hutraych" neboli "arsenyk" a "špisglos" (antimon). S ozdobným prvním písmenem jsou umístěny nahoře v periodické tabulce, tak jak jsou dále v textu, jsou umístěny v tabulce níže (kde jsou zkrácena písmena "j" na "i" a "š" na "s"). Tabulka na samostatné stránce je zde. mied strziebro zlatto rtut wolowo hutraych___arsenyk spisglos sira

1541   Wacslaw Hagek z Libočan - Periodická tabulka sestawená dle Kronyka czeská                                                                                                                     V tabulce je sedm tradičních českých názvů nejstarších známých prvků, od pradávna známých 6 kovů "zielezo" neboli "železo", "mieď", "strijbro" neboli "střijbro" či "střibro" resp."střybro", "zlatto" neboli "zlato", "cayn" neboli "cўn", "wolowo" a nekov "syra". Zde ještě dokonce bylo psáno "í" jako "ij". Zde uvedené "ў" se zřejmě četlo jako "aj". Tabulka na samostatné stránce je zde.

1592

1706_____________1722

Periodická tabulka dle slownjku latino-německo-českého

___

Periodická tabulka sestawená dle slownjku německo-latino-českého

Kaspar Zacharias Wussin - V tabulkách je devět tradičních českých názvů nejstarších známých prvků, od pradávna známých 8 kovů "żelezo", "mėḋ", "stṙjbro", "zlato", "cynk", "rtuṫ" neboli "tuṫ", "cýn" neboli "ceyn"(resp. "cegn"), "olowo" neboli "wolowo" a nekov "syra" neboli "syrka" či "sýrka" (v tabulce z roku 1722 se nad písmenem místo háčku psala tečka). Ve slovnících je též ve středověku objevený polokov arsen a to jako "hutreych" neboli "arsenyk" (1706) resp. "utreych neboli "utreycht" (1722). Ve slovníku z roku 1706 je uveden i tehdy čerstvě izolovaný phosphorus (1699) pod unikátními českými názvy "hwězda gitřnj" a "zwjřednice" (večernice). Tabulky jsou na samostatných stránkách 1706 a 1722.

1813 Cysarske kralowske Wydenske Nowiny - neznámý autor uvedl první české názvy pro oxygenium a hydrogenium: kyselec a wodilec (na str. 162).

1820

Ve frakturou (novogotické lomené písmo, to bylo v češtině úplně nahrazena antikvou v roce 1848) psaném "Rostlináři" je uvedeno 36 prvků. Poprvé jsou uvedeny české názvy 25 prvků (s koncovkou -"jk"). Z toho celkem 8 prvků si (s gramatikou po roce 1849) zachovává své názvy dodnes ("wodjk", "sodjk", "hořčjk", wápnjk", "hlinjk", "uhljk", "dusjk" a "kysljk") a 2 další ("drsljk", "oblázjk") si později do finální podoby přejmenoval Presl sám. Dalších 15 prvků získalo tyto české názvy: "merotjk", "chasonjk", barwjk", "germenjk", "pochwistjk", "kolumbjk", "duzjk", "platjk", "arsenjk", "surmjk", "tekutjk", "soljk", "chaluzjk" ("řasjk"), "žiwěnjk a "nebesnjk". Zachováno je zde 9 tradičních českých názvů nejstarších známých prvků (od pradávna známých 8 kovů "železo", měď", "střjbro", "zlato", "zinek", "rtuť", "cjn", "olowo" a nekov "sjra"), které platí dodnes a mezinárodní názvy pro "fosfor" (který Presl přejmenoval později v roce 1828) a "bizmut" (který přejmenoval později v roce 1840 Amerlinğ). "Kolumbjk" je název pro niob i tantal (do roku 1844 byla domněnka, že se jedná o jeden prvek).

1821 Jiří Palkovič - Böhmisch-deutsch-lateinisches Wörterbuch: mit Beyfügung der den Slowaken und Mähren eigenen Ausdrücke und Redensar. Ve druhém dílu (O-Ž) z roku 1821 s výslovným odkazem na Berchtolda uvedl české názvy "wodjk", "uhljk" a "tekutjk", dále uvedl "soljk" a vytvořil vlastní název "sodnjk". V prvním dílu (A-N) z roku 1820 se takto inspirovat nemohl , zato dle ruského vzoru (myšjak) pojmenoval arsen "myšák". Více v tabulce na samostatné stránce zde.

1821 V tomto spisu psaném antikvou přejmenovává Jan Swatopluk Presl "oblázjk" na "křemjk" (který si název uchoval dodnes), "fosfor" na "kostjk", "arsenjk" na "siťanjk", uvádí nově "tjhotjk" (wolfram) a "strontjk". "Sjra" je zde psána krátce "sira". Poprvé zde také dostává chemie český název "lučba" (PDF 140 až 152, ale i PDF od 91, 128, 437)

wodjk _______ _______ Tato neúplná tabulka na samostatné stránce je zde bořjk uhljk dusjk kysljk   sodjk hořčjk hlinjk křemjk kostjk sira soljk drsljk wápnjk   chasonjk   barwjk germenjk železo ďasjk pochwistjk měď zinek     siťanjk     _______ strontjk                 střjbro     cjn     chaluzjk   merotjk     tjhotjk       platjk zlato rtuť   olowo       Na bílém podkladu prvky s názvy převzatými historickými, na šedivém prvky, jejichž názvy (v pravopise po roce 1849) platí dodnes                                     nebesnjk

1825 Karel Šádek - Přjrodoskum neb Fyzyka čili Učenj o přirozených wěcech
Použil pět českých názvů od Presla z roku 1820 ("dusýk" s ypsilonem). Zřejmě chtěl použít šestý od Presla z roku 1821, ale vynecháním háčku vytvořil nový název pro arsen "sytanjk"

1825 Ján Kollár, slovenský národní buditel, neuznával slovenštinu jako samostatný jazyk a na Slovensku používal češtinu, kterou považoval za spisovný jazyk českoslovanský. V knize vydané frakturou "Čjtanka, anebo, Kniha k Čjtánj pro mládež we sskolách slowanských w městech a w dědinách" nazval mj. antimon "surma" (odvozeno z ruštiny) ve variantě s českým "sklenec", síru "sirka" (po polském vzoru) či dokonce "živý oheň", platinu "bílé zlato", u rtuti měl i přehozená písmenka "truť". Dokonce určil jako polokov "ğalmag" používající se tehdy na výrobu mosaze [ve skutečnosti šlo o zinkovou rudu (smithsonit + hemimorphit)].Více v tabulce na samostatné stránce zde.

1826 Antonín Jan Jungmann - "O sedmeru dobytka domácího" - "sklenjk" (2) (antimon), sanitrorod (dusík), wodorod (vodík), uhlorod (uhlík)

1828

Přehled prvků (se značkami) je v "Lučbě" uveden ještě jednou (bez značek). Oproti přehledu se značkami je zde i "kazýk" a "zemnjk". "Tantaljk" je zde označován jako "kolumbjk". "Wonjk" zde je se dvěma n jako "wonnjk".

[Lučba čili chemie zkusná str. 20 až 22, PDF 26 až 28, str. 60 až 62, PDF 66 až 68 a celá kniha] [Tato tabulka na samostatné stránce je zde]

Přepis tabulky z fraktury do antikvy

"Lučba" z roku 1828 byla napsána frakturou.


V "Lučbě" Presl (na rozdíl od "Rostlináře" z roku 1820 a "Kroku" z roku 1821) ignoruje změny týkající se psaní i/y po vydání Dobrovského gramatiky (1809, druhé vydání 1819). Většinou je tak uváděno po "c", "z" či "s" ypsilon (mění tak "zinek" na "zynek", "sjra" na "sýra", "cjn" na "cýn", "dusjk" na "dusýk", "chaluzjk" na "chaluzýk" a "duzjk"na "duzýk"). Mění též "bizmut" na "wyzmut"
Jan Swatopluk Presl uvedl v "Lučbě" názvy celkem 52 prvků (dle Presla: "žiwly", "prwky nerozučené", "prwky nerozlučitedlné", "nerozlučeniny") z toho 50ti prvkům dal vlastní české značky (str.20-22 v PDF 26-28), , které on nazval znameními či znaky (str.23 v PDF 29), jediní "zynek" a "strontjk" si svoji značku uchovaly dodnes. Značku "Sr" má ovšem kromě "strontjku" i "sýra"."Wodjk" má v přehledu prvků se značkami značku "W", dále v textu, ale opakovanně používá "Wd". Presl zapomněl dát značku "kazýku" a "zemníku", přestože oběma prvkům věnuje i samostatné kapitoly (str.71 v PDF 77 resp. str. 234 v PDF 236))
U devíti prvků zachoval staré české historické názvy (od pradávna známých 8 kovů "železo", měď", "střjbro", zlato", zynek", "rtuť", "cýn", "olowo" a nekov "sýra") a poněmčený nechal jen s ypsilonem "wyzmut".
Dalších 42 prvků získalo české názvy s koncovkou -jk (resp.-zýk či -sýk).
Presl převzal z "Rostlináře" z roku 1820 své názvy pro 19 prvků "wodjk", "sodjk", "hořčjk", wápnjk", "hlinjk", "uhljk", "dusjk", "kysljk" (ty si uchovaly své názvy dodnes) a dále "merotjk", chasonjk", "barwjk", "pochwistjk", "duzjk", "platjk", "surmjk", "soljk", "chaluzjk", "žiwěnjk" a "nebesnjk" a z "Weřegného spisu" z roku 1821 své názvy pro 4 prvky "křemjk", "kostjk", "strontjk" a se změnou "i" na "y" "syťanjk".
Oproti "Rostlináři" z roku 1820 Presl přejmenoval "drsljk" na "drasljk" (který si uchoval svůj název dodnes), "tekutjk" na "kazýk", "germenjk" na "germjk" a "kolumbjk" na "tantaljk" (u přehledu prvků se značkami, dále v textu ale opět použil název "kolumbjk") a oproti "Weřegnému spisu" z roku 1821 přejmenoval "tjhotjk" na "těžjk".
Presl zcela nově pojmenoval 14 prvků: "wraljk", "sladjk", "ďasýk", "ytřjk", "cyrkonjk", "žestjk", "ruměnjk", "paladjk", "ladjk", ,"wonjk" (v textu i "wonnjk"), "bořjk", "lunjk", "zemnjk" a "wtožjk".
Těch prvků s českým názvem s koncovkou -jk, které později přejmenoval do mezinárodních názvů Vojtěch Šafařík je v "Lučbě" 31 (některé z nich se však ještě předtím pokusil přejmenoval Karel Amerling). Šafaříkovi úpravy z roku 1860 (učebnice Základové chemie čili lučby) přežilo 11 prvků ("wodjk", "sodjk", "drasljk", "hořčjk", wápnjk", "hlinjk", "uhljk", "dusjk", "kostjk" a "kysljk"), "kostjk" se přestal používat v průběhu 20 století (prokazatelně minimálně ještě v roce 1925 byl alternativním názvem).
V Lučbě jsou výrazy pro množství sloučenin a také je zde zavedeno 5 valenčních koncovek (-natý, -itý, -ný, -owý, -ělý)...více .
Tabulka je na samostatné stránce zde

Jan Swatopluk Presl se inspiroval při tvorbě spisem polského chemika Jędrzeia Śniadeckiego z roku 1816 Początki chemii (PDF), jak dokládá u prvků srovnání slovanských jmen Śniadeckiego a Presla: wapnian - wápnjk, glinian - hlinjk, ziemian - zemnjk, krzemionek - křemjk, soliród - sodjk, wodoród - wodjk, ke koncovce -jk možná inspiroval węglik - uhljk (periodická tabulka dle Śniadeckiego zde). Sám Presl o tom napsal „Snažil jsem se názvosloví lučebnické vystavěti. Při této práci mi Śniadecki spisem o lučbě, polským jazykem napsaným, svítil" a dále: ,,Proč by Čechové to co jiní Slované nalezli a to co dobré jest, nemohli užívati, nevidím." a končí takto ,,Co od Polanův jsem si vydlužil každý nestranný rozsoudí" (více Mervart v roce 1964 zde). Preslovo názvosloví však bylo mnohem ve slovanském duchu rozpracovanější a rozsáhlejší a výrazně ovlivnilo názvosloví slovenské, lužickosrbské, chorvatské, rusínské i dalších slovanských národů.

1828 Ještě v témže roce využil Preslových poznatků Wogtěch Sedláček v druhém díle své knihy "Základowé Přjrodnictwj aneb Fyzyky a Matematyky potažené neboli smjssené". Více na samostatné stránce zde.

1835

1835

Tato tabulka na samostatné stránce je zde.

Přestože František_Šjr ve své knize Krátký_přjrodopis psané frakturou uvádí jen menší část názvů prvků, jsou mezi nimi některé jeho vlastní. Jmenuje železo po srbském vzoru gvožđe též "hwoždj" a cín jak v knize vysvětluje, tak po ruském vzoru sviněc (který je ovšem v ruštině olovem) též "sinkow". Dále wolfram "olbram", cín též "sinec", kobalt též "kowlať", arsen též "rzenjk" resp. "orzenjk", antimon též "surma", "sklenec" či po německém vzoru spiefsglanz "spieszglas". U niklu (pochwistjk) přidává písmenko na "pochwistnjk". Platinu jmenuje tak, jak je to obyklé u řady méně rozvinutých jazyků (např. v tuvanštině) jako "bjlé zlato" (u rtuti je pojmenování "živé stříbro" běžnější, je např. ve slovinštině). U draslíku se vrací k původnímu Preslovu pojmenování z roku 1820 "drsljk".

1837 W wodjk Preslowa "periodická tabulka žiwlů" sestawená dle "Nerostopis čili mineralogia" Wr wraljk Sd sladjk Tato tabulka na samostatné stránce je zde B bořjk U uhljk D dusjk K kysljk Ka kazjk So sodjk Hr hořčjk H hlinjk Kr křemjk Ko kostjk S sjra Sl soljk Dr drasljk Wp wápnjk   Chr chasonjk Wa wandjk Bw barwjk G germjk Zz železo Da ďasjk Po pochwistjk M měď Zn zinek     St siťanjk L lunjk Wt wtožjk _______ Sr strontjk Y ytřjk Cr cirkonjk Tn tantaljk Zs žestjk     Rm ruměnjk Pa paladjk St střjbro Ld ladjk   Cn cjn Sm surmjk Zm zemjk Ch chaluzjk   Mr merotjk     Chr chwořjk   Wn wonjk Dz duzjk Pt platjk Zl zlato Ru rtuť   O olowo Wz wyzmut     Na bílém podkladu prvky s názvy převzatými historickými, na šedivém prvky, jejichž názvy (v pravopise po roce 1849) platí dodnes   Zw žiwěnjk                                 N nebesnjk

V Nerostopisu psaném antikvou Presl upustil (ve shodě s Dobrovského gramatikou) od psaní ypsilonu po s/z a tak "y" nahradilo "j".
Jsou zde uvedeny názvy celkem 53 prvků (oproti dřívějším 52), neboť se objevuje název nového prvku "wandjk" (objeven v roce 1830).
Prwek" "těžjk" si přejmenoval Presl na "chwořjk" a "zemnjk" na "zemjk" .
U řady prvků zavádí Presl jednopísmenné české značky (či jak on uvádí "známky") a doplňuje značky u "kazjku" a "zemjku". Odstraňuje chybu (dvoják) u značky "sjry" (mění jí na mezinárodní), zato dvoják zavádí u "chasonjku" s "chwořjkem". Dále mění značky na mezinárodní u "platjku", "ytřjku" a "bořjku".

1834 - 1839

Josef Jungmann ve svém "Slownjku" cituje s odkazy veškeré české chemické názvosloví, které se do té doby vyskytlo. To znamená především Swatopluka Presla ( s odkazy především na "Lučbu" z roku 1828, ale i na "Rostlináře" z roku 1820 a "Krok" z roku 1821 a také na "Nerostopis čili Mineralogii" z roku 1937). Ve "Slownjku" na rozdíl od Presla je navíc uveden kromě "wraljk" i "wralek", kromě "duzjk" i "dužjk" a kromě "zinek" i "špiauter" (název je zřejmě německého původu, ale uplatnění našel i v ruštině). U rtuti si doslova vyhrál a uvádí kromě "rtuť" i "rtut", "rdut" a "tuť" a "žiwé střjbro", které uvedl již v roce 1821 Dobrowský).
"U "Prwek " "surmjk" doplňuje Jungmann varianty "surma", "sklenec" i již tehdy v češtině zastaralý špisğlas (který byl odvozen z němčiny), tak jak je čerstvě uvedl v roce 1935 Šjr a též "sklenjk" (který se již vyskytl ve 2. a v 4. a 7. pádě v díle Jungmannova bratra Antonína "O sedmeru dobytka domácího" z roku 1826). Navíc Jungmann přidává písmenko "n" a vzniká tak varianta "sklennjk", , .
Jungmann připouští i starší Preslovy varianty pro "kazjk" ("tekutjk") "křemjk" ("oblázjk"), "drasljk" ("drsljk"), "chaluzjk" ("řasjk"), "germjk" ("germenjk"), "chwořjk" (" "těžjk") a "zemjk" ("zemnjk")
"Cjn" má varianty názvu "ceyn" a "cayn", "wyzmut" má varianty "wizmut", "wismut", "bismut" a "bizmut".
Jungmann převzal z Císařských královských Vídeňských novin z roku 1813 první pokus o české názvosloví, kde je kysljk pojmenován kyselec a wodjk je pojmenován wodilec (zde odkaz na str. 162 Vídeňských novin, kde je uveden kyselec a wodilec).
Tantal a niob byly stále považovány za jeden prvek (tantaljk).

1838__Časopis_českého_museum__1839 V těchto spisech poprvé píše Karel Slavog Amerlinğ česky o chemii a hned Preslowi přejmenovává některé jeho názvy. V roce 1938 "wraljk" na "litjk" a "wtožjk" na "bromjk", v roce 1939 jen ubírá háčky při změně "hořčík" na "horčjk" a "siťanjk" na "sjtanjk" (kde navíc prodlužuje "i" na "j"). Neúplné tabulky ze zde uvedených názvů na samostatné stránce jsou zde

wodjk 1938 litjk _______   uhljk dusjk kysljk   sodjk hořčjk hlinjk křemjk kostjk sjra soljk drasljk wápnjk       barwjk germjk železo     měď zynek     siťanjk   bromjk _______ strontjk             ruměnjk paladjk střjbro       antimon   chaluzjk   merotjk         wonjk duzjk platjk zlato rtuť   olowo       wodjk 1939 _______ _______ bořjk uhljk dusjk kysljk kazjk sodjk horčjk   křemjk kostjk sjra soljk drasljk _______       barwjk   železo ďasjk pochwistjk měď zynek     sjtanjk lunjk   _______ _______       žestjk           ladjk   cjn surmjk zemnjk     _______                 rtuť   olowo

1840

[Článek o K.S.Amerlinğovi] [Spis wssenaučný PDF][Tabulka na samostatné stránce]

též

též

též

též

též

též

též

též

též

Karel Slawog Amerlinğ uvádí 54 "prwků", nově "tořjk" (objeven 1828). Zároveň Janu Preslowi šest českých názvů zcela přejmenovává "buřjk" ("germjk"), "bronjk" ("pochwistjk"), "blednjk" ("bořjk"), "otrussjk" ("siťanjk"), "strabjk" ("surmjk"), "krussjk" ("chvořjk") a k dalšímu přidává písmenko "wanadjk" ("wandjk"). Dva názvy, které Amerlinğ Preslovi přejmenoval již v roce 1838, dokonce přejmenoval sám sobě "gapjk" ("litjk", Preslův "wraljk"), "brudjk" ("bromjk", Preslův "wtožjk") a stanovuje české jméno i pro prvek s dosavadním mezinárodním názvem "kaljk" ("wyzmut"). Zřejmě omylem pojmenovává "paladjk" též jako "plaladjk". V díle se vyskytuje i pojem "hořjk" který ztotožňuje Amerlinğ s "floğistonem". Tantal a niob byly stále považovány za jeden prvek (tantaljk). Tabulka na samostatné stránce je zde.

__                               __   __                         __   __                           ______________________ ________________________ _________________________   ______________________ ______________________

Karel Slawog Amerlinğ se ovšem v této knize vrací i alchymistickému pojmenovávání kovů podle planet, které sahá až do 14. století. A tak stejně jako alchymisté uvádí zlato pojmenované podle slunce a stříbro podle měsíce a dále 5 kovů pojmenovaných podle dávno známých planet ovšem s českými názvy. Železo jako "Smrtonoš" (Mars), měď jako "Krasopanj" (Venuše), rtuť jako "Dobropán" či "Dobropana" (Merkur), cjn jako "Kralomoc" (Jupiter) a olovo jako "Hladolet" (Saturn). Navíc přidává na základě nově v roce 1781 objevené planety Uran pojmenování pro nebesnjk "Nebešťanka" a nově objevených čtyř planetek, které ovšem tehdy za planety považované byly, následující názvy kovů: živenjk jako "Žiwěna" podle trpasličí planety Ceres (objevena 1801), ladjk jako "Jowina" podle planetky Juno (1804) (pozn.: bohyně Juno byla manželka Jova neboli Jupitera), neboť latinský název pro tento prvek byl nejen cadmium, ale též junonium (jak ostatně konstatoval již Presl v Lučbě), bronjk jako "Čistěna" či "Vesta" podle planetky Vesta (1807) (pozn.: bohyně Vesta česky Čistěna) a hned dva kovy, nejen správně paladjk, ale i chybně strabjk jako "Minerwa" či "Mudřena" podle planetky Pallas (1802) (pozn.: Pallas Athéna neboli Minerva česky Mudřena byla bohyní moudrosti).

1844 - 1846

vodorod 1844 - 1846 vratič beryl bořík uhlík hasník kvasočin kazík sodík hořčík hliník křemík kostikovan živý_oheň solík draslík vápník   chasoník vanadík barvík jermík železo modralka pochvistík měď bílé_olovo     myšák luník vtořík   strontík hytřík cirkoník tantalík olověnka     ruměník paladík stříbro     cejn sklenec zemník chaluzík   merotík     těžík   dusík dužík platík zlato rtuť   olovo kalík         Tato tabulka na samostatné stránce je zde.                                 tořík   nebesník

Josef Franta Šumavský - Ve svém dvoudílném "Deutsch-böhmisches wörterbuch" (odkaz na 1. díl z roku 1844 a na 2. díl z roku 1846) použil v řadě případů názvy odlišné jak od Presla tak od Amerlinga. Za zmínku určitě stojí pojmenování kobaltu "modralka" či "buřinec", fosforu "kostikovan" či "světlonoš", molybdenu "olověnka", lithia "vratič" nebo kyslíku "kvasočin" či "kvastvor" či dokonce "kyselodělec" a u síry dokonce připouští "živý_oheň". Pojmenování arsenu "myšák" převzal od Palkoviče. Pojmenování zinku "bílé_olovo" je obvyklé v řadě méně rozvinutých jazyků jako např. v kalmyčtině. Šumavský též uvedl možnost pojmenování dusíku jako "hasník" a pro změnu osmia jako "dusík" (s variantami "dusíčník" a "voničník dusičný")a také u yttria přidal k českému názvu písmenko "h" na "hytřík". Jako první z Čechů taky zareagoval na změnu názvu prvku glycium, což znamení sladké (odtud "sladík") na beryllium (proto "beryl"). Pokud Šumavský použil pro prvek více názvů, je v tabulce uveden (vytučněně) jen ten nejoriginálnější. Po kliknutí (anebo na samostatné stránce) jsou uvedeny všechny.

1848 Jan Swatopluk Presl po zavedení opravy skladné Pavlem Šafaříkem z roku 1843 psal již v "Počátkowé rostlinoslowí" místo "j" "í" a místo "g" "j". Nadále však psal "w" nikoli "v". Držel se svých názvů z "Lučby" a odmítal přistoupit na Amerlingovy změny.

wodík Preslowa neúplná periodická tabulka dle "Počátkowé rostlinoslowí" (od PDF 30)     Tabulka na samostatné stránce je zde bořík uhlík dusík kyslík   sodík hořčík hliník křemík kostík síra solík draslík wápník         jermík železo     měď zinek         wtožík                     stříbro           chaluzík řasík                     zlato           ________

1850

vodík

Periodická tabulka sestavená dle "POSEL Z BUDČE" (str. 75 až 78 v PDF 79 až 82)

japík

sladík

bledník

uhlík

dusík

kyslík

kazík

sodík

horčík

hliník

křemík

kostík

síra

solík

draslík

vápník

chasoník

vanadík

barvík

buřík

železo

ďasík

broník

měď

zinek

otrušík

luník

brudík

strontík

itřík

cirkoník

niobium

žestík

ruthenium

ruměník

paladík

stříbro

ladík

cín

strabík

zemník

řasík

merotík

lanthon

tantalík

chvořík

voník

dusík

platík

zlato

rtuť

olovo

kalík

Tato tabulka na samostatné stránce je zde

živěník

didym

terbium

erbium

tořík

nebesník

Pozn.: "POSEL Z BUDČE" (zřejmě rukou dovršuje, po zavedení opravy skladné Pavlem Šafaříkem z roku 1843, pravopisné změny a píše se v něm již "v" namísto "w"(což Pavel Šafařík nechtěl). Počet dosud známých prvků (uveden je "itřík" místo "ytřík", opět jako v roce 1839 "horčík" místo hořčík"a zřejmě omylem"dusík" místo "duzík") se rozšiřuje z 54 na domnělých 63, které jsou zde ovšem uvedeny (v odkazu pod čarou na str. 78) pouze pod (tehdejšími) mezinárodními názvy. Jedná se "niobium" (byl sice objeven již v roce 1801, ale dlouho se soudilo, že se jedná o "tantalík", teprve v roce 1844 se prokázalo, že se jedná o prvek rozdílný), "ruthenium" (1844), "lanthon" (rok objevu 1839), "terbium" (1843), "erbium" (1843) a "didym" (1841) u kterého se mnohem později ukázalo, že je to vlastně směs dvou prvků. Jako mylná se později ukázala domněnka o existenci prvků tehdy známými pod názvy "norium" (1845) (měl to být prvek obsažený v minerálu zirkon, později se ukázalo, že neexistuje) a "pelopium" (1845 ukázalo se však, že se jedná o směs "kolumbíku"a "zdoříku"). U prvku "bellyrium" se později ukázalo, že se vlastně jedná o "sladík". V tabulce je tak uvedeno prvků 60 (včetně "didymu").

1851

wodorod 1851 japec beryl bořík uhlík dusík kwasorod kazík sodík horčík hliník křemík swětlonoš síra solík draslík wápník   chasoník wanadík barwík jermík železo ďasík pochwistík měď čistec     utreych luník wtořik   strontík hytřík cirkoník tantalík žestík     ruměník paladík stříbro ladík   cína straba zemník chaluzík   merotík     chworec   woník dužík platina zlato rtuť   olovo kalík         Tato tabulka na samostatné stránce je zde.                                 tořík   nebesník

Franz Špatný - "Deutsch-böhmisches wörterbuch" - přebírá názvy nejen od Presla a Amerlinga, ale také od Šumavského. Vytvořil ale i několik svých názvů změnou koncovky -ík "japec", "chworec", "straba" a zkrácením z čárky a tečku i "vtořik". Kromě roztomilých názvů převzatých od Šumavského se vyřádil hlavně u antimonu, kde kromě "straba" použil mj. i "hříběcí kámen" a "koňská ruda". Špatný používal stále "w", přestože dle nového pravopisu mělo být "v". Pokud Špatný použil pro prvek více názvů, je v tabulce uveden (vytučněně) jen jeden (ale po kliknutí všechny).

1851 Jan (Johann) Krejčí přeložil knihu Dr. A. Baumgartnera o začátcích fyziky "Počátkové silozpytu". Zde ponechal uvedenému nekompletnímu seznamu prvků mezinárodní "chemické znamení", ale přidal k nim (s výjimkou platiny) české Preslovy i Amerlingovy názvy. Více zde.

1851 vodík Amerlingova tabulka sestavená dle "Lučební základové hospodářství a řemeslnictví" japík sladík bledník uhlík mídil vorvil smydil dusík kyslík kazík sodík hořčík hliník křemík kostík síra solík draslík vápník   chasoník vandík barvík buřík železo ďasík broník měď zinek     otruch švábel brudík   strontík ytřík lálík niobík žestík   rusík ruměník palladík stříbro ladík   cín strabík župel chaluzík   merotík skrytík   zdořík tantalík chvořík   voník duzík platík zlato rtuť   olovo kalík     Tato tabulka na samostatné stránce je zde   živěník didymík         terbík     erbík         tořík   nebesník

Karel Slavoj Amerling pokračuje v přejmenovávání Preslových názvů ("cirkoník" na "lálík", "tantalík" na "zdořík", "luník" na "švábel" a "zemík" na "župel" a u "paladík" zdvojuje "l" na "palladík"). Naopak opouští vlastní názvy a vrací se k původním .Preslovým z "Nerostopisu" ("krušík" na "chvořík" a "vanadík" na "vandík" a vrací též "hořčík", "ytřík" a "duzík". Sám sobě přejmenovává "otrušík" na "otruh". Přidává variantní názvy pro "uhlík" "mídil", "vorvil", "smydil" a "pášmil z organické lučby". Počešťuje názvy nejen skutečných nových prvků, "skrytík" (lanthon), "niobík" ("niobium"), "rusík" ("ruthenium"),"terbík"("terbium"), "erbík" ("erbium") a "didymík" ("didym"), ale i těch domnělých "nořík" ("norium") a "pelopík" ("pelopium"). Zmiňuje i dva "kovy Švanbergovy" (Lars Fredrik Svanberg), jednalo se však opět o "nořík" a ještě jeden prvek ze zirkonu (snad "hafnium" ?) a uvádí i záhadný "euthym". Amerling uvádí, že má počet prvků 64, ale bez započtení těch neexistujících je jich v tabulce 60 (a to ještě se započtením didymíku, což je název pro dva později rozlišené prvky "praseodym" a "neodym").

1852 V vodík Amerlingova tabulka sestavená dle "ORBIS PICTUS ČILI SVĚT V OBRAZÍCH" (od str. 54 v PDF od 68) Jp japík Sld sladík Bl bledník U uhlík D dusík K kyslík Ka kazík Sd sodík Hř hořčík H hliník Kř křemík Ko kostík S síra Sl solík Dr draslík Vp vápník   Chs chasoník Vd vandík Bv barvík Bu_buřík jermík Žl železo Da ďasík Br broník Md měď Zn zynek     Ot_otrušík síťaník Šv_švábel luník Br brudík   Sr strontík Y ytřík Ll_lalík cirkoník Nb_niobík kolumbík Žs žestík   Rs rusík Ru ruměník Pd_palladík paladík Sř stříbro Ld ladík   C cín Sb strabík _župel zemník Ch_řasík chaluzík   Mr merotík Sk skrytík   Zd zdořík Chv chvořík   Vo voník Dz duzík Pl platík Zl zlato Rt rtuť   Ol olovo Kl kalík     Tato tabulka na samostatné stránce je zde   Žv živeník Dv dvojmocík         T terbík     E erbík         T tořík   N nebesník

Karel Slavoj Amerling přejmenovává sám sobě "lálík" na "lalík" a Preslovy "živěník" na "živeník". Ještě více počešťuje "didymík" na "dvojmocík". Vrací se ke svému původnímu názvu "otrušík" a navíc textu uvádí nově (současně dlouhé první "i" a "t" s háčkem) "síťaník". Některé Preslovy názvy uvádí ke svým názvům variantně. Záhadnému údajnému (leč neexistujícímu) prvku "euthym" dal český název "věmočík" i se značkou "Vč".
Karel Slavoj Amerling zde uvádí i značky. Řadu značek Preslovi přejmenoval a to i v případech, kdy se název prvku neměnil. Dodnes platící mezinárodní značku získaly Sb, Nb, Pd a Br (již dříve od Presla Zn, Sr, S, Pt, Y a B). Naopak již dříve mezinárodně pojemnované Pt a B zase přeznačil. Značka Br je ovšem uvedena nejen u brudíku, ale i u broníku.

1852 - V "POČÁTKOVÉ SILOZPYTU ČILI FYSIKY PRO NIŽŠÍ GYMNASIA A REÁLKY" Josefa Smetany se objevují mezinárodní značky prvků. Jeho tabulky (1842 a 1852) jsou zde.
1853 - Filip Stanislav Kodym "ZDRAVOVĚDA" - "mírník" ("dusík"), "živík" či "hořík" ("kyslík")

1853 V vodík Kodymova tabulka dle "Navedení k lučebnictví" s pomoci "Elixír" 1959 (PDF 9) celá kniha PDF Ja japík sladík Bl bledík U uhlík D dusík K kyslík kysloděj Kz kazík Sd sodík Hř hořčík Hl hliník Kř křemík Ko kostík S síra Ch chlor Dr draslík Vp vápník   titan vanad Bv barvík Bu buřík Žl železo Da ďasík Bn broník M měď Zn zinek     Ot otruh Se selen Br brom   Sr strontík ytřík cirkoník niob žestík   Ru rusík rděník paladík St stříbro Kd kadmík   Cn cín Su surmík tellur J jod   Ba baryt lanthan   tantal volfram   osmík duzík Pl platina Zl zlato R rtuť   Ol olovo Vi visma     Tato tabulka na samostatné stránce je zde   Ce ceřík didym         terbík     erbík         tořík   uran

V torzu Kodymovy knihy "Navedení k lučebnictví" z roku 1853 se mě podařilo vypátrat 51 prvků, v časopise "Elixír" z roku 1959, o Kodymově díle pojednávající, další ("ceřík"), a právě v časopise "Elixír" navíc značky 35 z nich. Další se mě podařilo vypátrat po získání celé knihy na celkový počet 61 prvků se značkami 40 z nich. Filip Stanislav Kodym Preslovy přejmenoval řadu prvků, když uvedl české názvy "rděník" ("ruměník"), "ceřík" ("živěník"), "osmík" ("voník") a "kadmík" ("ladík"). Amerlingovy přejmenoval "bledník" na "bledík". Dále udělal podivné české varianty z mezinárodních "baryt" a především "visma" a vrací Amerlingem zavedený, ale pak opuštěný "otruh". Kodym dokonce uvedl variantně nový český název pro "kyslík" "kysloděj". 12 prvkům dal přímo názvy mezinárodní "titan","vanad", "niob", "tantal", "volfram" i "wolfram" , "platina", "selen", "tellur", "chlor", "brom", "jod" a "uran". Jako další prvek patřící k "solodějcům" (halogenům) uváděl "blavek" i se značkou "Bv". Ve skutečnosti se ale jednalo o dikyan [(CN)₂], z kterého vznikají kyanidy (jako u halogenů halogenidy). Uváděl české značky, přičemž jedenácti prvkům přiřadil své originální "Ja", "Ru","M","St","Kd", "R", "Bn", "Su", "Vi","Kz" a "Ch".

1853

vodík

Šafaříkova tabulka sestavená dle "Německo-český slovník vědeckého názvosloví" (PDF)

lithium japík_ vralík

beryllium

bór

uhlík

dusík

kyslík

fluor ___kazík___

__sodík__ natrium

hořčík

__hliník__ alumium

křemík

fosfor kostík

síra

chlor ___solík___

__draslík__ kalium

vápník

titan

vanad

chróm _barvík_

mangan buřík_ jermík

železo

kobalt ďasík

nikl

měď

zinek

arsen otrušík

selén

brom

strontík

ytrium ytřík

cirkonium cirkoník

niobium

molybdén žestík

rutenium ruthenium

rhodium ruměník

pallad palladík

stříbro

kadmium ladík

cín

antimon surmík

tellur

jod řasík_chaluzík

barium merotík

lantan

tantal

šél wolfram

osmium voník

iridium

platina

zlato

rtuť

olovo

wismut kalík

Tato tabulka na samostatné stránce je zde

cer

didym

terbium

erbium

thorium

uran

Vojtěch Šafařík a jeho Německo-český slovník vědeckého názvosloví v roce 1853 poprvé upouští u řady prvků od specifického českého názvosloví. U dvaceti prvků byly české názvy nahrazeny mezinárodními názvy zcela (až na kosmetické úpravy u některých platí dodnes) u řady dalších se český a mezinárodní název staly variantními (většinou ovšem byl mezinárodní uváděn ve slovníku dříve, v tabulce odpovídá výše). U hliníku je ovšem uveden tehdejší mezinárodní název alumium a u palladia pallad. Barium získalo mezinárodní koncovku -ium, ta se ovšem později změnila na dodnes platné -yum. Zcela český zůstal "strontík", přesto se později neudržel. Šafařík pojmenoval wolfram přednostně názvem "šél" je dle jeho objevitele Scheela (tehdy bylo mezinárodně usilováno o pojmenování prvku "scheel"). Ve slovnku se vyskytuje i údajné prvky "pelop" (pelopium), který objevil německý mineralog a chemik Henry Rose v roce 1845, "aridium". který objevil švédský chemik Clements Ullgren. Později se však ukázalo, že se jedná jen o znečištěné železo.
Ve slovníku jsou v textu vzorce některých sloučenin psány značkami, vesměs mezinárodními. Ve slovníku jsou i výrazy pro množství sloučenin a také je zde zavedeno 8 koncovek -ičnatý (-ečnatý), -natý, -itý, -ičitý, -ový, -ičelý, -ičný (-ečný), -istý... více .

1854 vodík Periodická tabulka sestavená dle "PŘÍRODOPIS PROSTONÁRODNÍ" japík sladík Znakové lučební bořík bledník uhlík dusík kyslík kazík sodík hořčík hliník křemík kostík síra solík draslík vápník   chasoník vanadík barvík jermík buřík železo ďasík pochvistík broník měď zinek     sítaník otrušík luník vtožík brudík   strontík ytřík cirkoník   žestík     ruměník paladík stříbro ladík   cín surmík strabík zemník řasík chaluzík   merotík     tantalík těžík_ chvořík krušík   voník duzík platík zlato rtuť   olovo kalík     Tato tabulka na samostatné stránce je zde.   zivěník                           tořík   nebesník

Dílem, kde se Šafaříkovu slovníku vědeckého názvosloví z přechozího roku navzdory, v roce 1854 objevily vesměs české názvy prvků národních buditelů bylo třetí vydání knihy "Přírodopis prostonárodní" (na rozdíl od prvního vydání z roku 1843 zde bylo používáno jednoduché "v" namísto "w"), jehož autorem byl Dra. Václav Staněk. Zřejmě omylem byl ve třetím vydání vynecháním háčku nad "z" vytvořen i nový název "zivěník" (namísto Preslova "žiwěnjk", který byl uveden i v prvním vydání jako "žiwěník"). Uvedeno je 54 prvků (nazývaní "znakové"), ve třetím vydání z roku 1854 nebyl žádný prvek ("znak") oproti roku 1843 přidán. Porovnání obou vydání z let 1843 a 1854 je zde.

1855

Moravský národní list ještě v roce 1855 byl napsaný frakturou za použití původního pravopisu. Zatímco u části zde uvedených prvků již dostal přednost název mezinárodní, byly zde vytvořeny dva nové názvy české "wápenjk" (namísto Preslova "wápnjk") a především "železjk" (dosud se nikdo nepokusil dále počeštit prastarý český název "železo").

1856 - Jan Evangelista Purkyně, Jan Krejči - "Ziva: časopis přírodnický" - jodík

1859 vodík Periodická tabulka sestavená dle "Čtení učitele českého jazyka na technických školách o promyslu a industrii v Čechách" (PDF) japík sladík bořík uhlík dusík kyslík kysík kazík sodík horčík hliník křemík kostík síra solík draslík vápník   chasoník   barvík bařík železo_samorodé ďasík broník měď_samorodá zink     dymavec_samorodý luník vtořík   strontík ytřík cirkoník   jestík     ruměník   stříbro_samorodé ladík   cín strabík_samorodý zemník řasík   merotík     tantalík krušek   voník dužík platina_samorodá zlato_ryzí rtuť_samorodá   olovo_samorodé vismut_samorodý     Tato tabulka na samostatné stránce je zde.   živěník                               nebesník                       V některých jazycích z celého světa bylo zavedeno pojmenování prvků dvouslovným výrazem pouze a jedině v případech, kdy se název prvku (zpravidla kovu) vytvořil tak, že se přídavné jméno přidalo k názvu jiného prvku (zpravidla kovu). Jako např. "živé stříbro" = "rtuť", "bílé zlato = platina" apod.). Josef Alexandr Dunder v roce 1859 ve své knize "Čtení učitele českého jazyka na technických školách o promyslu a industrii v Čechách", nejenže ignoroval vědecké pojmenování Šafaříkovo z roku 1853 a u většiny prvků převzal české názvy Presla a Amerlinğa, ale u dalších se dopustil něčeho neslýchaného. Pojmenoval devět, většinou ze starověku dávno známých a dávno pojmenovaných kovů, způsobem typickým pro rotliny či živočichy, kde se přídavné jméno přidává k názvu pro zpřesnění. Jejich starodávný název doplnil u "zlata" slovem "ryzí" na "zlato ryzí" a u šesti dalších kovů slovem samorodý: "platina samorodá", "stříbro samorodé", "rtuť samorodá", "měď samorodá", "olovo samorodé" a"železo samorodé". U antimonu toto slovo navíc spojil s českým temínem Amerlinğovým na "strabík samorodý" a u arsenu s termínem vlastním na "dymavec samorodý". Kromě toho dostal "kyslík" variantní pojmenování "kysík", "žestík" zřejmě po anglickém vzoru při stejné výslovnosti překřtil na "jestík" a změnou písmenka u dvou českých názvů Amerlinğa vytvořil nové české názvy "krušek" a "bařík". A také vypuštěním jednoho písmenka vznikl "zink".

1860

H vodík

Vojtěch Šafařík - periodická tabulka sestavená dle "Základové chemie čili lučby" (PDF) z roku 1860 (GIF)

Li lithium

Be/G beryllium

B bor

C uhlík

N dusík

O kyslík

F fluor

Na sodík

Mg hořčík

Al hliník

Si křemík

P fosfor

S síra

Cl chlór

K draslík

Ca vápník

Ti titan

V vanadium

Cr chróm

Mn mangan

Fe železo

Co kobalt

Ni nikl

Cu měď

Zn zinek

As arsén

Se selén

Br bróm

Sr strontium

Y yttrium

Zr cirkonium

Nb niob

Mo molybdén

Ru ruthenium

Rh rhodium

Pd palladium

Ag stříbro

Cd kadmium

Sn cín

Sb antimón

Te tellur

I iód

Ba barium

La lanthan

Ta tantal

W šél

Os osmium

Ir iridium

Pt platina

Au zlato

Hg rtuť

Pb olovo

Bi vizmut

Tato tabulka na samostatné stránce je zde

Ce cerium

Di didym

Tr terbium

Er erbium

Th thorium

U uran

Vojtěch Šafařík dovršil své názvoslovné dílo (prvky nazýval prvkové) v učebnici Základové chemie čili Lučby v roce 1860. Uvedl zde mezinárodní značky a v názvosloví prvků ponechal 10 Preslových názvů, které měly jméno odvozené z kořene názvu látky, ze které pocházely, nebo podle jejího fyziologického účinku kyslík (kyselost), dusík (dusivost), vodík (voda), uhlík (uhlí), vápník (vápno), hliník (hlína), křemík (křemen), hořčík (hořkost), sodík (soda) a draslík (draslo).
Ostatní Preslovy názvy s koncovkou "-ík", které často vznikly z překladu latinského, řeckého příp. německého ("ďasík" - kobalt pochází od německého pojmenování skřítků Koboltů, kteří byly zlomyslní a kazili horníkům práci) či ruského ("surmík") názvu, případně měly přímo kořen cizího pojmenování či došlo ke změně mezinárodního názvu (beryllium, pův. glycium překlad "sladík"), zrušil. Někdy toto kritérium ovšem nedpovídalo, např.: "solík" nebyl překlad chloru "zelenec". Amerlingovy české názvy zrušil všechny (Amerling to zřejmě i mezi národovci již s českou názvotvorbou přeháněl. Např. savce v roce 1852 ve "Fauně" rozdělil na větrouše, zemouše a vodouše) a stejně tak i Kodymovy. Původní české názvy však alespoň v tomto díle alespoň zmínil (.jako např. "chlor, od českých chemikův solík zván"). Některé zrušené názvy se neoficiálně držely ještě léta, především kazík, který je uveden variantně i v přehledu prvků z roku 1925.
Vojtěch Šafařík odůvodnil změnu většiny českých názvů prvků doslova takto: " Jména na prvním místě jsou česká, tak jak my jich napotom bez výminky užívati chceme. Bylať sice od mužův o náš jazyk a naše domácí vědy velezasloužilých všem prvkům bez výminky dána jména českého původu a znění, my však nechceme se v té věci přílišně od daleko největší části vzdělaných na světě národův odchýliti, obzvláštně proto, poněvadž jména vůbec přijatá evropská beztoho chemikovi znáti nevyhnutelně třeba jest, a pamět tudíž dvojnásobně se břemení, neboť chemik beztoho bystré paměti velikou a ustavičnou má potřebu."
Vojtěch Šafařík ponechal nadále jako prvek značky "W" "šél" a také směsici dvou prvků "didym", ale již upozornil, že prvkové "aridium", "dorarium", "ilmenium" a "pelopium" neexistují. Rozdíly proti současnému českému názvosloví jsou v tabulce zvýrazněny, za zvláštní upozornění stojí počáteční - mezinárodní - písmeno u "iód", dokonce výslovně tvrdí, že "jód" je špatně.
V mezinárodních názvech je zachována česká intonace (v interpunkci čárka) jako "chlór", "bróm", "jód", "arsén", "antimón", "selén", "chróm", "molybén" (tu zrušil až Klikorka v názvosloví anorganické chemie 1978).
V učebnici Základové chemie čili Lučby je uvedeno též názvosloví a uvedeno 8 koncovek...více. Náhled na sken originálu názvů a značek prvků je zde.