18.04.2016 20:54:42
Od Archaického názvosloví národních obrozenců po současnost
Lučba minerální
[názvy prvků][názvosloví organické chemie]["Preslova a Amerlingova řada"][historie české chemické literatury]


Upozornění: Do roku roku 1843 (kdy zavedl Pavel Josef Šafařík tzv. opravu skladnou) se psalo mj. "í" jako "j" a "j" jako "g" (někdy "y"), "g" jako "g"; "v" se psalo jako "w" do roku 1849.  


Stručný historický přehled vývoje českého názvosloví valenčních koncovek (níže v textu velmi podrobně):
1820 - Berchtold, Presl (1) -owý
1828 - Presl (5) -natý, -itý, -ný, -owý, -ělý
1853 - Šafařík (8) -ičnatý, -natý, -itý, -ičitý, -ový, -ičelý, -ičný, -istý
1900 - Batěk (8) -ičnatý, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý
1918 - Votoček (8) -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý
2010 - Slavíček, Kotek (9) -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý, -utý


1820

Rostlinář Rostlinář Rostlinář Rostlinář

Bedřich Wšemír Hrabě z Berchtoldu (klikni)Jan Svatopluk Presl (klikni)
Originál zde (např. str. 33, PDF 41, ale i další)

Zavedeny české názvy "kyselina" (platí dodnes) např.: "sirkowá" (sírová), "uhlikowá" (uhličitá), "dusikowá" (dusičná), "fosforowá" (fosforečná) a řada organických kyselin s dodnes používanými triviálními názvy. Dále "kysličnjk" (oxid), "soličnjk" (chlorid), "řasičnjk" (jodid), "siřičnjk" (sulfid), "fosforičnjk" (fosfid), "uhličnjk" (ve spojení s vodíkem uhlovodík jinak karbid), "síran" (platí dodnes), "fosforan" (fosforečnan), "uhlan" či "uhlau" (uhličitan). Různé možnosti především u "kysličnjk" při spojení s témže prvkem se řeší předponami "prwo-", "druho-", "třeti-" či "čtwrto-","druhouhličnjk wodjkowý" (zřejmě ethan)

Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
Rostlinar
RostlinarRostlinar  

1828
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828
Jan Svatopluk Presl (klikni)
Originál zde (především od str. 23, PDF 29, ale i dříve)

Upozornění úvodem: V tabulce, kde jsou uvedeny názvy a značky prvků jsou uvedeny i čísla. Při jejich porovnávání lze zjistit, že u něk terých jsou vůči kyslíku v poměru atomových hmotností (uhlík, síra, selen, wolfram, molybden, platina a iridium). U většiny prvků jsou však čísla ve vztahu ku kyslíku dvojnásobná (vodík, olovo, měď, železo, hliník, fosfor, vápník, hořčík, stroncium, bor, rtuť, dusík, cín, chrom, chlor, jod, cín, kobalt, mangan, kadmium, zinek, baryum, nikl, arsen, antimon, zlato, uran a palladium). V důsledku této chyby Presl uvádí ve vzorcích těchto prků polovic než by měl (při jejich převodu do současného názvosloví je tedy nutno tyto prvky zdvojnásobit). U některých prvků jsou čísla ve vztahu ke kyslíku dokonce čtyřnásobná (sodík, draslík, stříbro). Presla tak uvádí těchto prvků ve vzorcích čtvrtinu a je nutno je zečtyřnásobit.
Základní pravidla: Presl psal počty poměrné zastoupení prvků ve sloučeninách horním indexem (dnes se píše dolním). Presl zavedl též koncovky dle mocenství -natý,- itý (nerozlišoval -itý a -ičitý), -ný (nerozlišoval -ný a -ičný resp. -yčný), -owý, -ělý.
Prvky psal Presl v kysličnících (oxidech) a sýřičnících (sulfidech) v opačném pořadí.
Kyselinotvorný oxid byl dle Presla kyselina, zásadotvorný oxid dle Presla zásada. Soli tvořil jejich spojením (nejdříve kyselina poté zásada) někdy byly (ač ne ve vzorci) spojeny vodou. V základním stavu měla kyselina i zásadaobsahovat stejný počet kyslíků. Pokud měla obsahovat kyslíků poměrně více, bylo to vyjádřeno předponou dwog- (dvoj-), trog- (troj-) či čtyr- (čtyř-). V důsledku násobných chyb čísel (viz výše) se však při převodu do současného tvaru musí některé prvky vůči kyslíku dvakrát resp. čtyřikrát násobit (nebo kyslík dělit).
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)
"kysličnjk" (oxid) "měďnatý" (měďný), "měditý" (měďnatý), "germičnatý" (manganatý), "germičitý" (manganitý), "germičný" (manganičitý), "germjkowý" (manganistý)
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)
"sýran" (síran) "železitý" (železnatý), "železyčný" (železitý)
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28) slitina uhlíku s železem
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28) SrZz sýřičnjk (FeS sulfid)
Sr2Zz (FeS2),
K2Ol kysličnjk (PbO2 oxid, správně PbO)
K3Ol (PbO3, správně Pb2O3)
K4Ol (PbO4, správně PbO2),
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)
Presl zavedl ve snaze vzorce zkrátit, tečky nad druhým prvkem v oxidu, jejich počet znamenal počet kyslíků, který se tak nepsal.
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)_znamená K2Uh.K2Me uhličnatan měditý [CO2.CuO2 , správně zřejmě CO2.CuO, zapisováno CuCO3 uhličitan mědnatý]
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)_znamená (K2Uh)2.K2So dvojuhličnatan resp. dvojuhlan sodičitý [(CO2)2.NaO2, správně (CO2)2.Na4O2, ve skutečnosti (CO2)2.2Na2O zapisováno Na2CO3 uhličitan sodný]
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)_znamená (K2Uh)4.K2So čtyruhlan sodičitý [(CO2)4.NaO2, správně (CO2)4.Na4O2, ve skutečnosti (CO2)2.Na2O.H2O zapisováno NaHCO3 hydrouhličitan sodný]
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)_znamená (K3Sr)2.K2Wp trogsýran wápničitý [(SO3)2.CaO2, správně (SO3)2.Ca2O2 zapisováno CaSO4 síran vápenatý
Kamenec Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)_znamená (K3Sr)2.K2Dr + 2.K3Sr.K3Al + 48KWd sýran draslohliníkowý wodnatý [druhá složka trogsýran hliníkowý má být (K3Sr)3 .K3Al]
[(SO3)2.KO2 + 2(SO3)3.AlO3 + 48HO, správně (SO3)2.K4O2 + 2(SO3)3.Al2O3 + 48H2O, upraveno K2O.SO3 + Al2O3.(SO3)3 + 24H2O, zapisováno K2SO4.Al2(SO4)3.24H2O nebo KAl(SO4)2.12H2O
Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)Kliknutím ke skenu originálu Lučba 1828 (PDF 26 až 28)
Presl rozlišuje různé stupně sloučenin podle množství obsahujícího kyslíku (např. kysličníků či kyselin a od toho jejich solí).
"Wodjk" (PDF 119) "woda" nebo "kysličnjk wodičnatý" (voda), "kysličnjk wodičitý" (peroxid vodíku), "wodičnatany" (hydroxidy), "solnowodičnatany" (hydrochloridy), "kyselina chaluzowodičnatá" (kyselina jodovodíková)
"Sodjk" (PDF 119) "kysličnjk sodičnatý" (??? menší zastoupení kyslíku než v oxidu???), "kysličnjk sodičitý" (oxid sodný), kysličnjk sodičný" (peroxid sodný), "wodičnatan sodičitý" (hydroxid sodný), "soličnjk sodičitý" (chlorid sodný), "sýřičnjk sodičitý" (sulfid sodný), "trogsýran sodičitý" (síran sodný)
"Uhljk" (PDF 106) "kysličnjk uhličnatý" (oxid uhelnatý), "kyselina uhličnatá" nebo "uhljkowá" (oxid uhličitý), "uhličnatany" nebo "uhlany" (uhličitany), "soličnjk uhličnatý" (chlorid uhličitý, tetrachlormethan), "soličnjk uhličitý" (tetrachlorethen), "dusičnjk uhličnatý" nebo "uhel živočissný" (živočišné uhlí), "dusičnjk uhličitý" (dikyan), "dusičnjk uhličný" nebo "modřovina" (kyanovodík), "kyselina kyslomodřová" (kyselina (iso)kyanatá) soli "dusnouhličnany" nebo "modrany" ((iso)kyanatany), soli "dusnouhličnjky" (kyanidy), "sýřičnjk uhličnatý" (sirouhlík), "uhličnjk wodičnatý" (uhlovodík).
"Křemjk" (PDF 115) "kyselina křemjkowá" nebo "křemen" (oxid křemičitý nebo křemen), soli "křemany" (křemičitany), "soličnjk křemjkowý" (chlorid křemičitý), "kazyčnjk křemjkowý" (fluorid křemičitý).
"Dusýk" (PDF 84) - "kysličnjk dusyčnatý" (oxid dusný), "kysličnjk dusyčitý" (oxid dusnatý), "kyselina dusyčitá" (kyselina dusitá), "kyselina dusyčná" (kyselina dusičná), "dusyčnan olowitý" (dusičná" (chlorovodíková), "soličnjk wodičnatý" (chlorovodík), "soličnjk" (chlorid).
"Wtožjk" (PDF 81) kyselina "wtožíkowá" (bromičná), "wtožnowodičnatá" (bromovodíková), "wtožičnjk drasličitý" (bromid draselný), "wtožičnjk střjbrowý" (bromid stříbrný).an olovnatý), "dusyčnan merotičitý" (dusičnan barnatý), "dusyčnan drasličitý" (dusičnan draselný), "dusyčnan amonyowý" (dusičnan amonný), "dusyčník wodičnatý" nebo "amonyon" (amoniak).
"Kostjk" (PDF 101) kyseliny - první stupeň: "kostičnatá" (fosforná), druhý: "kostičitá" (fosforitá), třetí: "kostičná" (fosforičitá) a čtvrtý: "kostjkowa" (fosforečná), "půldruhokostan wápničitý" nebo "klamavec" (fosforečnan vápenatý s příměsí neboli apatit, např. chlorapatit či fluorapatit aj.), "dwojkostan wápničitý" (fosforečnan vápenatý v kostech, nebo-li hydroxyapatit), "půltřetikostan wápničitý" (fosforečnan), "půlčtvrtokostan wápničitý" (hydrogenfosforečnan), "pětikostan" (dihydrogenfosforečnan).
"Sýra" (PDF 88) - první stupeň: sýřičnatá" (thiosírová) soli "sýřičnatany" (thiosírany), druhý: "sýřičitá" (siřičitá) soli "sýřičitany" (siřičitany), třetí: "sýřičná" (dithionová) soli "sýřičnany" (dithionany), čtvrtý: "sýrkowá" (sírová) soli "sýrany" (sírany), "sýřičnjk wodičnatý" (sirovodík), "sýřičnjk" (sulfid dříve sirník).
""Kazýk" (PDF 77) "kysličnjk" (oxid) "křemjkowý" (křemičitý), "bořjkowý" (boritý), "kyselina kazowodičnatá" (fluorovodíková), "kazyčnjk wodičnatý" (fluorovodík).
"Soljk" (PDF 72) "kysličnjk soličnatý" (oxid chlorný), "kysličnjk solíkowý" (oxid chloričitý), "kyselina soličnatá" (kyselina chlorečná), "kyselina soličná" (kyselina chloristá),"kyselina solnowodičnat
"Chaluzýk" (PDF 88) kyselina "chaluzyčná" (joditá), "chaluzýkowá" (jodičná) soli "chaluzykowany" (jodičnany) , "soličnjk chaluzyčnatý" (chlorid jodný), "chaluzyčnjk" (jodid).
Obdobné příklady lze nalézt v Lučbě u řady dalších prvků.

Jan Swatopluk Presl se inspiroval při tvorbě spisem polského chemika Jędrzeia Śniadeckiego z roku 1816 Początki chemii (PDF). Sám Presl o tom napsal „Snažil jsem se názvosloví lučebnické vystavěti. Při této práci mi Śniadecki spisem o lučbě, polským jazykem napsaným, svítil" a dále: ,,Proč by Čechové to co jiní Slované nalezli a to co dobré jest, nemohli užívati, nevidím." a končí takto ,,Co od Polanův jsem si vydlužil každý nestranný rozsoudí" (více Mervart v roce 1964 zde). Preslovo názvosloví však bylo mnohem ve slovanském duchu rozpracovanější a rozsáhlejší.


1851 . Josef Franta Šumavský - "Česko-německý slovník" - přehled kysličníků a kyselin


1852
ORBIS PICTUS ČILI SVĚT V OBRAZÍCH (str. 54, PDF 68)
Karel Slavoj Amerling (klikni)
Originál
zde (str. 60, PDF 74)

Pravidla tvorby názvu anorganických sloučenin v polovině 19. století (dle Amerlinga)
Pozn.: vytvořené vzorce následujících sloučenin v tehdejších chemických symbolech, ještě neznamená, že již byly tehdy všechny známé ve správných poměrech. (pozn.: v závorkách jsou uváděny současné názvy).Originál
zde (str. 60, PDF 74)
Sloučeniny prvního stupně:
Východník či kysík (anion) se jmenuje napřed jmenem samostatným (podstatným jménem) s koncovkou ník, pak teprv západník či žiřík (kation) podřízený slovem přídavným (přídavným jménem), končícím se na natý, itý, , ový, elý [je-li žiříku (kationtu) mnoho klade se natý, je-li méně itý a ještě méně atd.].
Příklady: voda (H
2O) jest kysličník vodičnatý VK (tak u Amerlinga, stejná chyba jako u Presla u dusíku viz.nahoře), dále např.: kysličník soličnatý Sl2K (oxid chlorný Cl2O), kysličník solič SlK2 (oxid chloričitý ClO2), kysličník vápničitý VpK (oxid vápenatý CaO), sirník rtutitý RtS (sulfid rtuťnatý HgS). Někdy se mohou používat i zkratkovité názvy, např. soličník vápničitý VpSl2 (chlorid vápenatý CaCl2) se též nazývá vápnoš (chloridy mají koncovku oš, to š připomíná solík), obdobně např. olovoš. Obdobné platí u chaluzíku (jodu), např. chaluzičník olovitý OlCh2 (jodid olovanatý PbI2) se též nazývá olovoch (jodidy mají koncovku och, to ch připomíná chaluzík). Obdobné platí i pro brudík (brom) a kazík (fluor)apod. Jindy se dává přednost zkratkovitému názvu. Např uhlek UK (oxid uhelnatý CO) a uhlec UK2 (oxid uhličitý CO2). Bezkylíkaté kyseliny mají koncovku ev, to v připomíná vodík. Např. solev HSl (kys. chlorovodíková HCl), brudev HBr (kys. bromovodíková HBr), chaluzev HCh (kys. jodovodíková).
Sloučeniny druhého stupně, salaje či soli (pozn: uvedené složené vzorce jsou napsány tak, jak by se psaly dnes, tehdejšími značkami):
Salaj má koncovku an a skládá se ze dvou sloučenin prvního stupně. Jedna musí být rázu kysitého či mužského (kyselinotvorného) a slove se kysem, druhá rázu žířitého či ženského (zásadotvorného) a slove se žíří.
Příklady: sír
an měditý MdSK4 (síran měďnatý CuSO4) jest složen ze siřce SK3 (oxid sírový SO3) a měditky MdK (oxid měďnatý CuO).
Sloučeniny třetího stupně - dvojsalaje či kamence (pozn: uvedené vzorce jsou napsány tak, jak by se psaly dnes, tehdejšími značkami):
Příkladý: kamenec obecný: sír
an hliničito-drasličitý DrHS2K8 [síran draselno-hlinitý KAl(SO4)2]
sír
an hliničito-sodičitý SdHS2K8 [síran sodno-hlinitý NaAl(SO4)2]
sír
an hliničito-čpavkový DV4HS2K8 [síran amonno-hlinitý NH4Al(SO4)2].
Kyslíkaté kyseliny - kysy s kyslíkem (pozn: uvedené vzorce jsou napsány tak, jak by se psaly dnes, tehdejšími značkami):
Kys má ve zkratce koncovku ec (pozn.: občas dochází k totožnému názvu jako u oxidů), v případě více kysů se odlišují předponami pod a nad (příp. ještě pře).
Příklady: podchaluz
ec V2ChK2 (ve skutečnosti neexistující kyselina jodičitá), chaluzec VChK3 (kyselina jodičitá HIO3) a nadchaluzec VChK4 (kyselina jodistá HIO4)
Kys však lze nazývat i nezkrácenými názvy:
Příklady
:
kys kostičnatý V3KoK2 (kyselina trihydrogenfosforná H3PO2)
kys kostič
itý V3KoK3 (kyselina trihydrogenfosforitá H3PO3)
kys kostič
V4Ko2K6 (kyselina tetrahydrogendifosforičitá H4P2O6)
kys kostík
ový V3KoK4 (kyselina trihydrogenfosforečná H3PO4)

Další příklady sloučenin
našatec (chlorid amonný), mředev-smrtvodka (kyselina kyanovodíková)
japičitka (hydroxid lithný), sodičitka (hydroxid sodný), drasličitka (hydroxid draselný), sladičitka (oxid beryllnatý), hořčitka (oxid hořečnatý), vápničitka (oxid vápenatý), vápno (hydroxid vápenatý), strontičitka (oxid strontnatý), ladičitka (oxid kademnatý), rusičitka (dle tehdejšího názoru se jednalo o oxid ruthenatý, ten ovšem neexituje, snad oxid rutheničitý,či rutheničelý?), hliničitka (oxid hlinitý), kaličitka (oxid bismutitý)
Bl - bledník (B) - blednec (oxid boritý, kyselina boritá), bledna (borax - tetraboritan sodný))
Bn - broník (Ni) - broničnatka (oxid nikelnatý), broničitka (oxid niklitý)
Br- brudík (Br) - brudev (kyselina bromovodíková), brudec (kyselina bromičná)
Bu - buřík (Mn) - buřičnatka (oxid manganatý), buřičitka (oxid manganitý), burel (oxid manganičitý), buřec (kyselina manganová), nadbuřec (oxid manganistý, kyselina manganistá)
Bv - barvík (Cr) - barvičnatka (oxid chromnatý), barvičitka (oxid chromitý), barvec (oxid chromičitý), nadbarvec (oxid chromový, kyselina chromová)
C - cín (Sn) - cinatka (oxid cínatý), cinitka (oxid cíničitý)
D - dusík (N) - dusičnatka (oxid dusný), dusičitka (oxid dusnatý), dusitec (kyselina dusitá), poddusec (oxid dusičitý), dusec (oxid dusičný, kyselina dusičná)
Da - ďasík (Co) - ďasičnatka (oxid kobaltnatý), ďasičitka (oxid kobaltitý)
Dz - duzík (Ir) - duznatka (oxid iriditý?), duzitka (oxid iridičitý)
Ch - chasoník (I) - chaluzev (kyselina jodovodíková), podchaluzec (?), chaluzec (oxid jodičný, kyselina jodičná), nadchaluzec (kyselina jodistá)
K - kostík (P) - kostičnatka (oxid fosforný), kostičnatec (kyselina fosforná), kostičitec (kyselina fosforitá), kostec (oxid fosforečný, kyselina fosforečná)
Ka - kazík (F) - kazev (kyselina fluorovodíková),
- křemík (Si) - křemec (oxid křemičitý), křemenec rosolitý (kyselina křemičitá),
Md - měď (Cu) - měďnatka (oxid měďný), měditka (oxid měďnatý)
Mo - žestík (Mo) - žestitka (oxid molybdenitý?), žestitec (oxid molybdeničitý), žestec (oxid molybdenový, kyselina molebdenová)
Mr - merotík (Ba) - merotnatka (oxid barnatý?), merotitka (hydroxid barnatý?)
Ol - olovo (Pb) - olovňatka (?), olovitka (oxid olovnatý), suřík (oxid olovnato-olovitý), nadolovitka (oxid olovičitý)
Ot - otrušík (As) - otrušičnatka (oxid arsenitý, kyselina arsenitá?), utrých (oxid arseničný, kyselina arseničná?)
Pd - paladík (Pd) - paladičnatka (oxid palladnatý?), paladičitka (oxid palladnatý?)
Pl - platík (Pt) - platičnatka (oxid platičitý?), platičitka (oxid platičitý?)
Rt - rtuť (Hg) - rtuťnatka (oxid rtuťný), stříbřitka (oxid rtuťnatý)
Ru - ruměník (Rh) - ruměničnatka (oxid rhoditý), ruměničitka (oxid rhodičitý)
S - síra (S) - sirev-smradavka (kyselina sirovodíková), smradlavá voda (sirovodíková voda), sirnatec (kyselina thiosírová?), nadsirnatec (?), podsiřitec (?), siřitec (oxid siřičitý, kyselina siřičitá), podsiřec (?), siřec-olium (oxid sírový, kyselina sírová)
Sb - strabík (Sb) - strabičnatka (?), nadstrabičnatka (oxid antimonitý), strabičitka (oxid antimoničitý), strabec (oxid antimoničný, kyselina antimoničná)
Se - švábel (Se) - švabelatka (?), švabelitka (oxid seleničitý), švablec (kyselina selenová)
Sl - chlor (Cl) - solev (kyselina chlorovodíková), soličnatec (oxid chlorný, kyselina chlorná), soličitec (kyselina chloritá), soličnec (oxid chloričitý), podsolec (?), solec (kyselina chlorečná), nadsolec (?), přesolec (oxid chloristý, kyselina chloristá)
Sř - stříbro (Ag) - stříbrnatka (oxid stříbrný), stříbřitka (oxid stříbrnatý?)
Te - župel (Te) - župlitec (oxid telluričitý, kyselina telluričitá), župlec (oxid tellurová, kyselina tellurová)
Ti - chasoník (Ti) - chasonitka (jeden z nižších oxidů), chasonec (oxid titaničitý)
V - vodík (H) - voda, vodičitka (peroxid vodíku?)
Vd - vandík (V) - vanditka (jeden z nižších oxidů), vandec (oxid vanadičný, kyselina vanadičná)
W - těžík-chvořík (W) - chvořitka (oxid wolframičitý), chvořec (oxid wolframový, kyselina wolframová)
Zl - zlato (Au) - zlatňatka (oxid zlatitý?), zlatičitka (hydroxid zlatitý?)
Zn - zynek (Zn) - zynčnatka (oxid zinečnatý), zynčitka (hydroxid zinečnatý?)
Žl - železo (Fe) - železnatka (oxid železnatý), železitka (oxid železitý?), železec (kyselina železová?)

1852

Filip Stanislav Kodym

PDF

Zprávy spolku chemikův českých, Svazek 1 - kliknutím k Lučba rolnická Kliknutím ke knize  Lučba rolnická

PDF

1853
Kliknutím ke knize  Navedení k lučebnictví
PDF

1853
Kliknutím ke skenu originálu Německo-českého slovníku 1853
Vojtěch Šafařík

Vojtěch Šafařík ve svém "Německo-český slovník vědeckého názvosloví" (PDF) zavedl mezinárodní značky prvků (z nichž mnohým dal mezinárodní názvy...viz) a také rozšířil a pozměnil původních pět koncovek Preslových na koncovek osm -ičnatý (-ečnatý), -natý, -itý, -ičitý, -ový, -ičelý, -ičný (-ečný), -istý (PDF 22) a také . Pozorný čtenář si jistě všimnul, že se nejedná zcela o koncovky dnešní. První se liší a některé další jsou zpřeházené. Je to způsobeno tím, že u některých sloučenin byl stále dáván poměrově špatně kyslík a také tím, že kyseliny měly stále vzorce oxidů bez vodíků (proto také kyseliny - od kyslíku).

Kliknutím ke skenu originálu Německo-českého slovníku 1853 Kliknutím ke skenu originálu Německo-českého slovníku 1853

1860

Základové chemie čili lučby Základové chemie čili lučby Základové chemie čili lučby

Vojtěch Šafařík v učebnici Základové chemie čili Lučby potvrzuje své koncovky, které aplikuje a uvádí a vysvěluje na řadě příkladů, které ve skenu originálu je možné prostudovat zde.

Základové chemie čili lučby


1861

Antonín Majer

Kliknutím ke skenu originálu Tabulek z roku 1861

Zde jsou uvedené názvy sloučenin i s jejími vzorci

PDF 276-277

Kliknutím ke skenu tabulek - 1861 Kliknutím ke skenu tabulek - 1861

1865 Jakub Buk Po vzoru českých národních buditelů, inspirován jejich názvy, sestavil unikátní chemické názvosloví v hornolužičtině ....lze kompletně prostudovat zde - PDF
1874 Bogoslav Šulek (původem Slovák) se též inspiroval českými národními buditeli a inspirován jejich názvy, sestavil unikátní chemické názvosloví v chorvatštině ....lze prostudovat zde - PDF


1869
Jiljí_Vratislav_JahnKniha přírody - 1. díl chemie Kniha přírody - 1. díl chemie Kniha přírody - 1. díl chemie

Jiljí Vratislav Jahn zachoval v "Kniha přírody" (díl první chemie v PDF) názvy prvků i názvosloví takové, jak ho Šafařík vymyslel. Osm koncovek (první rozdílná od současné, některé další zoproti současnosti přeházené. Nadále činily problémy vůči kyslíku i síře vodík a alkalické kovy (jakoby měli oxidační číslo 2) a tak voda byla vzorce HO, existovaly kysličník draselnatý či sodnatý vzorců KO resp. NaO apod., kyseliny byly nadále ve vzorcích oxidů (ale již se objevují jejich hydráty odpovídající současným vzorcům kyselin - občas ovšem v jiném poměru). Značky použil mezinárodní. Fluor měl značku Fl.

Kniha přírody - 1. díl chemie

Kniha přírody - 1. díl chemie
Kniha přírody - 1. díl chemie
Kniha přírody - 1. díl chemie
Kniha přírody - 1. díl chemie

Kniha přírody - 1. díl chemie Kniha přírody - 1. díl chemie
Kniha přírody - 1. díl chemie Kniha přírody - 1. díl chemie Kniha přírody - 1. díl chemie

1870
Karel_StarýKniha přírody - 2. díl chemie Kniha přírody - 2. díl chemie Kniha přírody - 2. díl chemie

Karel Starý v "Kniha přírody" (díl druhý mineralogie v PDF) zavedl v minerálech zkratky. Po vzoru Jana Svatopluka Presla v kysličnících (oxidech) nahradil kyslík tečkou nad druhým prvkem, dále v sirnících (sulfidech) nahradil síru čárkou nad druhým prvkem a pokud chtěl druhý prvek zdvojnásobit, tak ho přeškrtnul.

Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
granát
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie
Kniha přírody - 2. díl chemie

1900 - 1908 - 1918
1900 - Listy chemické - Alexander Sommer Batěk:  Návrh k opravě českého názvosloví chemického
Alexander Sommer

Již Presl (viz výše) se potýkal s násobně špatně určenými atomovými hmotnostmi. Kyslík či síra měly poloviční než měli mít, ale dvojnásobnou měly sodík či draslík. A tak (v dnešním názvosloví a značkách) byl oxid draselný KO2 namísto K2O. Do doby Šafaříkově se chyba s dvojnásobkem např. u sodíku a draslíku odstranila, ale chyba u jiných prvků s poloviční atomovou hmotností nikoliv.Jak je přehledně vidět u Šafaříka (1860), kyslík měl 8 (místo 16), síra 16 (místo 32), uhlík 6 (místo 12), vápník 20 (místo 40), železo 28 (56) atd., ale zase řada prvků měla atomové hmotnosti správně jako např. vodík 1, dusík 14, chlor 35,5, draslík 39 aj. To pochopitelně vedlo tam,kde se potkal prvek s dobře a prvek s polovičně stanovenou atomovou hmotností k chybným vzorcům (v dnešním názvosloví) oxid draselný KO namísto K2O, voda HO namísto H2O, kyselina dusitá HNO4 (tehdy nazývaná hydrát kyseliny dusíkové NO3.HO) namísto HNO2, kyselina dusičná HNO6 (tehdy nazývaná hydrát kyseliny dusičné NO5.HO) namísto HNO3 atd. Za Šafaříka však názvy a vzorce plně odpovídaly stavu tehdejších znalostí o poměrech atomových hmotností. V roce 1869 však publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev svojí slavnou tabulku, kde stanovil atomové hmotnosti všech prvků správně. V důsledku toho se opravily i vzorce např. KO na K2O, ale název zůstal stejný "kysličník draselnatý" (v dnešním názvosloví oxid draselnatý) namísto změny .na "kysličník drasličnatý" (v dnešním názvosloví oxid draselný). A to velmi rozčilovalo středoškolského profesora chemie Alexandra Sommera Baťka, který navrhnul v Listech chemických roku 1900 na str.225 a 226 opravu českého chemického názvosloví (získáno z digitální Národní technické knihovny):

Kliknutím k velkému obrázkuKliknutím k velkému obrázku

Alexandr Sommer Batěk ve svém návrhu nejen navrhnul přejmenovat některé sloučeniny do tvaru odpovídajícímu správného poměru, ale především navrhnul pozměnit dosavadní řadu -ičnatý (2:1), -natý (1:1), -itý (2:3), -ičitý (1:2), -ový (1:3), -ičelý (1:4), -ičný (1:5), -istý (1:7) na řadu (v poměrech oproti kyslíku) -ičnatý (2:1), -natý (1:1), -itý (2:3), -ičitý (1:2), -ičný (2:5), -ový (1:3), -istý (2:7) , -ičelý (1:4) respektivě obecně na -ičnatý (1:1), -natý (1:2), -itý (1:3), -ičitý (1:4), -ičný (1:5), -ový (1:6), -istý (1:7) , -ičelý (1:8).

Jinými slovy, byl to Alexandr Sommer Batěk, kdo v roce 1900 správně seřadil do správných poměrů koncovky mocenství do řady -ičnatý, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý.

Byl však ignorován. Teprve poté, co Alexandr Sommer Batěk vlastním nákladem vydal svůj návrh ve formě propagační brožury roku 1908, byl pozván Spolkem českých chemiků na schůzi´, kde pak vznikla komise pro úpravu chemického názvosloví. Návrh nového názvosloví pak Batěk přednesl v referátě na pátém sjezdu českých lékařů a přírodopisců v roce 1914. Jeho návrh byl jednomyslně přijat a po změnách a doplňcích především Emila Votočka uvedených v publikaci "Slovník sloučenin anorganických dle názvosloví sjezdového" v roce 1918 bylo přijato moderní české názvosloví, které především v anorganické chemii s výjimkami (kysličník-oxid, sirník-sulfid, selén -selen aj.) platí dodnes. Oproti návrhu Alexandra Sommera Baťka z roku 1900 se změnila jen tvar koncovky prvního mocenství z -ičnatý na -ný (nikoli její smysl a význam) a definitivní tvar řady dodnes platných osmi valenčních koncovek je -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný (-ečný), -ový, -istý, -ičelý.

V roce 2008 byl v Chemických listech vydán o Alexandru Sommerovi Baťkovi text: "Vzpomínka na da Vinciho české chemie Letos je tomu právě sto let co Alexandr Sommer-Batěk vydal ke čtvrtému sjezdu českých přírodozpytců propagační leták burcující k reformě chemického názvosloví. Co to bylo za sílu, která jej pudila k této iniciativě? Sám v souvislosti se stavem názvosloví na počátku století vzpomíná: "Nemohl jsem dobře pochopiti, že lidé tak velcí jako Brauner tento nepořádek trpí a že jej snesou." Jaký nepořádek měl na mysli? Kupříkladu oxid o vzorci NO se psal jako kysličník dusičitý, kdežto kysličník uhličitý měl vzorec CO2 (NO2 byl přitom kysličník dusičelý). Neshody tyto působily obzvláště myslícím začátečníkům značné obtíže"....více

V roce 1919 shrnul v "Příloha k Časopisu pro propěstování mathematiky a fyziky" (PDF) František Mašek vše v článku "Nové chemické názvosloví":

"Názvosloví, jehož jsme dosud užívali, bylo kdysi Šafaříkem zavedeno a dokud užíváno bylo v chemii ekvivalentů a vzorců na jejich podkladě vytvořených, bylo to názvosloví opravdu ideální. Když však v chemii zavedeny byly vzorce atomové, pak v těch případech, kde ekvivalent neodpovídal atomové váze, nastal rozpor mezi jménem a složením sloučeniny.

Bylo třeba nápravy. Pokusil se o ni r. 1900 prof. A. Batěk a jeho návrh opravy chemického názvosloví, podaný na IV. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů roku 1908 způsobil, že u České chemické společnosti pro vědu a průmysl byla zvolena názvoslovná komise, která svá usnesení předložila V. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů r. 1914 k schválení. Sjezd uložil komisi uvésti usnesení komise v platnost a starati se o zavedení opraveného názvosloví. Na schůzi 29. prosince 1917 konané sešli se učitelě-chemikové všech tří vysokých škol a všichni, kromě prof. Braunera, se zavázali, že počátkem školního roku 1918/19 zavedou nové sjezdové názvosloví chemické. To se také stalo a v době přítomné všichni kromě prof. Braunera tohoto názvosloví užívají.

Nové chemické názvosloví Nové chemické názvosloví

Zbývá ukázati, kde jsou odchylky mezi názvem užívaným do r. 1918 a názvem zavedeným roku 1918. O tom lze výborně se poučiti v právě vydané knížce: "Slovník sloučenin anorganických dle názvosloví sjezdového, zavedeného oficielně r. 1918. Sestavil prof. Emil Votoček", kterou vydala Česká chemická společnost pro vědu a průmysl v Praze.

Nové chemické názvosloví Nové chemické názvosloví

Tím, co jsem uvedl, myslím, že stávají se každému jasný výhody, jichž opravou názvosloví bylo dosaženo. Vstupujeme do samostatného státu českého s chemickým názvoslovím tak dokonalým, jakého, dík pružnosti českého jazyka, nemá žádný národ světa. Jest si jen přáti, aby i chemická věda a chemický průmysl, jenž u nás dosud jest v plenkách, šel ve svém vývoji tak, aby i o něm mohlo se říci totéž, co jsem řekl o jeho názvosloví. Kdo by potřeboval lepších iníormací, tomu doporučuji již dříve uvedený slovník anorganických sloučenin právě vydaný."

V roce 1965 v "ČESKOSLOVENSKÝ TERMINOLOGICKÝ ČASOPIS" se vrátil k historii Miroslav Mervart v článku "KONFRONTACE NÁZVOSLOVÍ KYSLIČNÍKŮ v ČEŠTINĚ A RUŠTINĚ" (PDF od 11) a Antonín Tejnor v článku "DISKUSE O CHEMICKÉ TERMINOLOGII" (PDF od 29)

KONFRONTACE NÁZVOSLOVÍ KYSLIČNÍKŮ v   češtině a ruštině


1941
Josef Hanuš

Další úpravy názvosloví byly přijaty v roce1941 komisí pod vedením Josefa Hanuše (názvosloví koordinačních sloučenin, podvojných sloučenin, nevalenčních a isopolykyselin a jejich solí.


1964 U odvozenin od oxygenu došlo ke změně psaní koncovky -yd na -id jako např. hydroxyd na hydroxid, oxydovat na oxidovat, peroxyd na peroxid nebo oxyd na oxid (ve sloučeninách odvozených od mezinárodních, jinak se stále používal název kysličník)...více.


1978
Názvosloví anorganické chemie

prof. Ing. Dr. Jiří Klikorka, DrSc.

Další úpravy názvosloví anorganické chemie byly v sedmdesátých letech 20. století. Byly vydány týmem chemiků pracujícím na českém názvosloví v letech 1971 až 1985 pod vedením Jiřího Klikorky v roce 1972 a poté v roce 1978 (.zde v PDF) a v dalším vydání v roce 1985. Skončila éra dlouhých samohlásek v názvech prvků selén, chlór, fluór, jód, arzén, a dalších, kysličník nahradil oxid, sirník sulfid. Klikorkovo názvosloví je dodnes požíváno ve výuce na vysokých školách...viz např. zde .


2010
BULLETIN ASOCIACE ČESKÝCH CHEMICKÝCH SPOLEČNOSTÍ (ročník 41, číslo 2)
Návrh k opravě českého názvosloví chemického (PDF 20, 21)

Petr SlavíčekJan Kotek

Současní čeští chemici Petr Slavíček a Jan Kotek navrhli zavést koncovku pro oxidační číslo IX -utý. Odůvodnili to takto: "Sjezdové názvosloví sloužilo českým (a slovenským) chemikům k plné spokojenosti bezmála jedno století, byť s využitím mladších pojmů jako je oxidační číslo. Současná doba však začíná bolestně pociťovat potřebu rozšířit tabulku až k oxidačnímu stupni IX....D. Himmel a spol. nedávno na základě sofistikovaných kvantově-chemických výpočtů ukázali, že kation [IrO4]+ (ve kterém je iridium v oxidačním stavu IX) je stabilní vůči ztrátě molekuly kyslíku, a dokonce, že tento kation by na základě výpočtů pomocí Bornova-Haberova cyklu mohl s vhodně vybraným aniontem (např. hexafluoridoantimoničnanem) vytvářet stabilní sůl. Podobně by se mohlo chovat také meitnerium, prvek 109. Autoři zkoumali také fluoridy těchto prvků v oxidačním stavu IX. Zde se bohužel ukázalo, že IrF9 není stabilní vůči rozkladu na IrF7 a F2. Podotkněme, že ion [IrO4]+ byl pravděpodobně již detekován při b– rozpadu 193OsO4. ...ať už je příprava sloučenin s prvky v oxidačním stupni IX na dosah či si na ni ještě počkáme, setkáváme se s těmito sloučeninami alespoň na úrovni literární a české písemnictví na to musí být náležitě připraveno. Navrhujeme proto k označení oxidačního stupně IX koncovku -utý. Ta je většinou populace pociťována jako přinejmenším stejně libozvučná jako jejích 8 starších sourozenců, zejména libozvučně pak zní u prvků, jichž se oxidační stupeň IX týká nejvíce (kupř. IrF9, fluorid iridutý). Doplněná tabulka dle reformy Slavíčka a Kotka tedy vypadá takto:

Bulletin: Návrh k opravě českého názvosloví chemického

Názvy složitějších sloučenin se budou vytvářet po způsobu Votočkově, například [IrO4]SbF6 nazveme jako hexafluridoantimoničnan tetraoxoiridutý. V souvislosti s naším reformním návrhem připomeňme ještě dva aspekty, které by neměly být přehlédnuty. České názvosloví není pouhou odbornou hantýrkou, ale je také učební látkou, kulturním fenoménem a národní chloubou. Jako učební látka představují koncovky oxidačních stavů pevný základ českého chemického vzdělání, jeho procvičování a zkoušení tříbí mentální kvality řady generací. Naše reforma proto znamená další vzpruhu českého chemického vzdělávání. Důležitý je však i moment národní. V době, kdy český jazyk úpí pod nánosy anglicismů a český prezident se obává o svrchovanost naší země pod evropským diktátem, představuje koncovka -utý pro IX. oxidační stupeň pevné ukotvení českého národa".
Pod čarou autoři uvádí: "Pro účely budoucího historického bádání v dějinách chemie podotkněme, že koncovka -utý byla navržena jednomu z autorů (PS) Jiřím Kolafou místo původně navrhované koncovky -ičutý. Stalo se tak v pátek 12. února 2010 v průběhu oběda v Menze ČVUT." ....celý text (PDF 20-21).


[české názvy prvků (1828 -1852)][názvosloví anorganické chemie 1828-1852][názvosloví organické chemie 1852]["Amerlingova řada" (1852)][české názvy prvků (1946)][archaické latinské názvosloví][triviální názvy][historie chemie][go home]
Go home