Historické české názvosloví

Příklady názvů dle Presla (1828)

1	- natý			kyselina_dusyčnatá K³Ds_(N₂O₃)
2	- itý	kyselina_syřičitá K²Sr_ (SO₂)	kysličník_železitý KZz_(FeO)	kyselina_dusyčitá K⁴Ds_(NO₂)
3	- ný		kysličník_železičný K³Zz²_(Fe₂O₃)	kyselina_dusyčná K⁵Ds_(N₂O₅)
4	- ový	kyselina_syrková K³Sr (SO₃)
5	- elý				uhličník_wodičelý Uh³W (dřevěné uhlí)

Presl psal anion před kation, poměrový počet (mocniny) navíc psal s horním indexem. U kyselin se uváděly ve skutečnosti vzorce oxidů s tím, že jsou s vodou spojeny. U kyselin dusíku byl navíc poměr špatně určen (zřejmě bylo důvodem, že byl chybně elementární dusík považován za jednoatomový s dvojnásobnou hmotností atomu).

Pravidla tvorby názvu anorganických sloučenin v polovině 19. století (dle Amerlinga)
Pozn.: vytvořené vzorce následujících sloučenin v tehdejších chemických symbolech, ještě neznamená, že již byly tehdy všechny známé ve správných poměrech. (pozn.: v závorkách jsou uváděny současné názvy).Originál zde (str. 60, PDF 74)

Sloučeniny prvního stupně:
Východník či kysík (anion) se jmenuje napřed jmenem samostatným (podstatným jménem) s koncovkou ník, pak teprv západník či žiřík (kation) podřízený slovem přídavným (přídavným jménem), končícím se na natý, itý, ný, ový, elý [je-li žiříku (kationtu) mnoho klade se natý, je-li méně itý a ještě méně ný atd.].
Příklady: voda (H₂O) jest kysličník vodičnatý VK (tak u Amerlinga, stejná chyba jako u Presla u dusíku viz.nahoře), dále např.: kysličník soličnatý Sl₂K (oxid chlorný Cl₂O), kysličník soličný SlK₂ (oxid chloričitý ClO₂), kysličník vápničitý VpK (oxid vápenatý CaO), sirník rtutitý RtS (sulfid rtuťnatý HgS). Někdy se mohou používat i zkratkovité názvy, např. soličník vápničitý VpSl₂ (chlorid vápenatý CaCl₂) se též nazývá vápnoš (chloridy mají koncovku oš, to š připomíná solík), obdobně např. olovoš. Obdobné platí u chaluzíku (jodu), např. chaluzičník olovitý OlCh₂ (jodid olovanatý PbI₂) se též nazývá olovoch (jodidy mají koncovku och, to ch připomíná chaluzík). Obdobné platí i pro brudík (brom) a kazík (fluor)apod. Jindy se dává přednost zkratkovitému názvu. Např uhlek UK (oxid uhelnatý CO) a uhlec UK₂ (oxid uhličitý CO₂). Bezkylíkaté kyseliny mají koncovku ev, to v připomíná vodík. Např. solev HSl (kys. chlorovodíková HCl), brudev HBr (kys. bromovodíková HBr), chaluzev HCh (kys. jodovodíková).

Sloučeniny druhého stupně, salaje či soli:
Salaj má koncovku an a skládá se ze dvou sloučenin prvního stupně. Jedna musí být rázu kysitého či mužského (kyselinotvorného) a slove se kysem, druhá rázu žířitého či ženského (zásadotvorného) a slove se žíří.
Příklady: síran měditý MdSK₄ (síran měďnatý CuSO₄) jest složen ze siřce SK₃ (oxid sírový SO₃) a měditky MdK (oxid měďnatý CuO).

Sloučeniny třetího stupně - dvojsalaje či kamence:
Příkladý: kamenec obecný: síran hliničito-drasličitý DrHS₂K₈ [síran draselno-hlinitý KAl(SO₄)₂]
síran hliničito-sodičitý SdHS₂K₈ [síran sodno-hlinitý NaAl(SO₄)₂]
síran hliničito-čpavkový DV₄HS₂K₈ [síran amonno-hlinitý NH₄Al(SO₄)₂].

Kyslíkaté kyseliny - kysy s kyslíkem
Kys má ve zkratce koncovku ec (pozn.: občas dochází k totožnému názvu jako u oxidů), v případě více kysů se odlišují předponami pod a nad (příp. ještě pře).
Příklady: podchaluzec V₂ChK₂ (ve skutečnosti neexistující kyselina jodičitá), chaluzec VChK₃ (kyselina jodičitá HIO₃) a nadchaluzec VChK₄ (kyselina jodistá HIO₄)
Kys však lze nazývat i nezkrácenými názvy:
Příklady: kys kostičnatý V₃KoK₂ (kyselina trihydrogenfosforná H₃PO₂)
kys kostičitý V₃KoK₃ (kyselina trihydrogenfosforitá H₃PO₃)
kys kostičný V₄Ko₂K₆ (kyselina tetrahydrogendifosforičitá H₄P₂O₆)
kys kostíkový V₃KoK₄ (kyselina trihydrogenfosforečná H₃PO₄)

Další příklady sloučenin

našatec (chlorid amonný), mředev-smrtvodka (kyselina kyanovodíková)
japičitka (hydroxid lithný), sodičitka (hydroxid sodný), drasličitka (hydroxid draselný), sladičitka (oxid beryllnatý), hořčitka (oxid hořečnatý), vápničitka (oxid vápenatý), vápno (hydroxid vápenatý), strontičitka (oxid strontnatý), ladičitka (oxid kademnatý), rusičitka (dle tehdejšího názoru se jednalo o oxid ruthenatý, ten ovšem neexituje, snad oxid rutheničitý,či rutheničelý?), hliničitka (oxid hlinitý), kaličitka (oxid bismutitý)
Bl - bledník (B) - blednec (oxid boritý, kyselina boritá), bledna (borax - tetraboritan sodný))
Bn - broník (Ni) - broničnatka (oxid nikelnatý), broničitka (oxid niklitý)
Br- brudík (Br) - brudev (kyselina bromovodíková), brudec (kyselina bromičná)
Bu - buřík (Mn) - buřičnatka (oxid manganatý), buřičitka (oxid manganitý), burel (oxid manganičitý), buřec (kyselina manganová), nadbuřec (oxid manganistý, kyselina manganistá)
Bv - barvík (Cr) - barvičnatka (oxid chromnatý), barvičitka (oxid chromitý), barvec (oxid chromičitý), nadbarvec (oxid chromový, kyselina chromová)
C - cín (Sn) - cinatka (oxid cínatý), cinitka (oxid cíničitý)
D - dusík (N) - dusičnatka (oxid dusný), dusičitka (oxid dusnatý), dusitec (kyselina dusitá), poddusec (oxid dusičitý), dusec (oxid dusičný, kyselina dusičná)
Da - ďasík (Co) - ďasičnatka (oxid kobaltnatý), ďasičitka (oxid kobaltitý)
Dz - duzík (Ir) - duznatka (oxid iriditý?), duzitka (oxid iridičitý)
Ch - chasoník (I) - chaluzev (kyselina jodovodíková), podchaluzec (?), chaluzec (oxid jodičný, kyselina jodičná), nadchaluzec (kyselina jodistá)
K - kostík (P) - kostičnatka (oxid fosforný), kostičnatec (kyselina fosforná), kostičitec (kyselina fosforitá), kostec (oxid fosforečný, kyselina fosforečná)
Ka - kazík (F) - kazev (kyselina fluorovodíková),
Kř - křemík (Si) - křemec (oxid křemičitý), křemenec rosolitý (kyselina křemičitá),
Md - měď (Cu) - měďnatka (oxid měďný), měditka (oxid měďnatý)
Mo - žestík (Mo) - žestitka (oxid molybdenitý?), žestitec (oxid molybdeničitý), žestec (oxid molybdenový, kyselina molebdenová)
Mr - merotík (Ba) - merotnatka (oxid barnatý?), merotitka (hydroxid barnatý?)
Ol - olovo (Pb) - olovňatka (?), olovitka (oxid olovnatý), suřík (oxid olovnato-olovitý), nadolovitka (oxid olovičitý)
Ot - otrušík (As) - otrušičnatka (oxid arsenitý, kyselina arsenitá?), utrých (oxid arseničný, kyselina arseničná?)
Pd - paladík (Pd) - paladičnatka (oxid palladnatý?), paladičitka (oxid palladnatý?)
Pl - platík (Pt) - platičnatka (oxid platičitý?), platičitka (oxid platičitý?)
Rt - rtuť (Hg) - rtuťnatka (oxid rtuťný), stříbřitka (oxid rtuťnatý)
Ru - ruměník (Rh) - ruměničnatka (oxid rhoditý), ruměničitka (oxid rhodičitý)
S - síra (S) - sirev-smradavka (kyselina sirovodíková), smradlavá voda (sirovodíková voda), sirnatec (kyselina thiosírová?), nadsirnatec (?), podsiřitec (?), siřitec (oxid siřičitý, kyselina siřičitá), podsiřec (?), siřec-olium (oxid sírový, kyselina sírová)
Sb - strabík (Sb) - strabičnatka (?), nadstrabičnatka (oxid antimonitý), strabičitka (oxid antimoničitý), strabec (oxid antimoničný, kyselina antimoničná)
Se - švábel (Se) - švabelatka (?), švabelitka (oxid seleničitý), švablec (kyselina selenová)
Sl - chlor (Cl) - solev (kyselina chlorovodíková), soličnatec (oxid chlorný, kyselina chlorná), soličitec (kyselina chloritá), soličnec (oxid chloričitý), podsolec (?), solec (kyselina chlorečná), nadsolec (?), přesolec (oxid chloristý, kyselina chloristá)
Sř - stříbro (Ag) - stříbrnatka (oxid stříbrný), stříbřitka (oxid stříbrnatý?)
Te - župel (Te) - župlitec (oxid telluričitý, kyselina telluričitá), župlec (oxid tellurová, kyselina tellurová)
Ti - chasoník (Ti) - chasonitka (jeden z nižších oxidů), chasonec (oxid titaničitý)
V - vodík (H) - voda, vodičitka (peroxid vodíku?)
Vd - vandík (V) - vanditka (jeden z nižších oxidů), vandec (oxid vanadičný, kyselina vanadičná)
W - těžík-chvořík (W) - chvořitka (oxid wolframičitý), chvořec (oxid wolframový, kyselina wolframová)
Zl - zlato (Au) - zlatňatka (oxid zlatitý?), zlatičitka (hydroxid zlatitý?)
Zn - zynek (Zn) - zynčnatka (oxid zinečnatý), zynčitka (hydroxid zinečnatý?)
Žl - železo (Fe) - železnatka (oxid železnatý), železitka (oxid železitý?), železec (kyselina železová?)