Historical names elements in languages: Albanian, Basque, Belarusian, Bulgarian, Catalan, Croatian, Czech, Danish, Dutch, English, Estonian, Faroese, Finnish, French, Galician, Georgian, German, Hungarian, Icelandic, Irish, Italian, Latin, Latvian, Lithuanian, Macedonian, Manx, Norwegian, Polish, Portuguese, Romanian, Russian, Rusyn, Scots, Scottish Gaelic, Serbian, Slovak, Slovenian, Sorbian (Lower and Upper), Spanish, Swedish, Turkish, Ukrainian, Welsh ///// Modern Slovak

Lučba - chémia

Těžké počátky slovenštiny: Proč jí učenci považovali za pouhé nářečí?

Anton Bernolák
1813

Anton Bernolák - Periodická tabulka dle Slowár Slowenskí Česko-Laťinsko-Ňemecko-Uherskí

Anton Bernolák se pokusil pokusil vytvořit spisovný slovenský jazyk ze západoslovenských nářečí hlavně z trnavského. Jeho Slovár Slovenski Česko-Laťinsko-Nemecko-Uherski byl vydán sice až po jeho smrti v roce 1825, ale vytvořen byl pochopitelně za jeho života, proto je tabulka označena rokem úmrtí (zemřel v lednu roku 1813). Slovenština byla ve slovníku psána frakturou, tehdejší "ğ" je dnešní "g" a "g" je "j". Z prvků stojí za pozornost, že rtuť ještě neměla slovenskou předponu o-, síra byla "sirka", cín byl "cíň", striebro bylo "strébro", antimon "špisğlas" (z němčiny). Pro kobalt byl mylně použit ještě variantní název "ğalmag"[což byla ve skutečnosti zinková ruda obsahující smithsonit (tehdy nazývaný kadmie)].

1821 Jiří Palkovič byl slovenský básník, novinář, překladatel, pedagog, organizátor kulturního života, profesor bratislavského evangelického lycea (na němž umožnil činnost Ľudovítu Štúrovi). Jakožto zastánce česko-slovenské sounáležitosti po celý svůj život prosazoval za spisovný jazyk Slováků češtinu, v níž také psal svá díla. Jeho životním dílem byl Böhmisch-deutsch-lateinisches Wörterbuch: mit Beyfügung der den Slowaken und Mähren eigenen Ausdrücke und Redensar. Ve druhém dílu (O-Ž) z roku 1821 s výslovným odkazem na Berchtolda uvedl české názvy "wodjk", "uhljk" a "tekutjk", dále uvedl "soljk" a vytvořil vlastní název "sodnjk". V prvním dílu (A-N) z roku 1820 se takto inspirovat nemohl , zato dle ruského vzoru (myšjak) pojmenoval arsen "myšák". Více v tabulce na samostatné stránce zde.

1825 Ján Kollár, slovenský národní buditel, neuznával slovenštinu jako samostatný jazyk a na Slovensku používal češtinu, kterou považoval za spisovný jazyk českoslovanský. V knize vydané frakturou "Čjtanka, anebo, Kniha k Čjtánj pro mládež we sskolách slowanských w městech a w dědinách" nazval mj. antimon "surma" (odvozeno z ruštiny) ve variantě s českým "sklenec", síru "sirka" (po polském vzoru) či dokonce "živý oheň", platinu "bílé zlato", u rtuti měl i přehozená písmenka "truť". Dokonce určil jako polokov "ğalmag" používající se tehdy na výrobu mosaze [ve skutečnosti šlo o zinkovou rudu (smithsonit + hemimorphit)].Více v tabulce na samostatné stránce zde.

1846 Ĺudovít Štúr se úspěšně zasadil o vznik spisovné slovenštiny vzniklé ze středoslovenských nářečí. V jeho díle Nauka, reči Slovenskej jsou na str. 116 uvedeny tři chemické prvky: "zlato", "strjebro", "železo".

Rudolf Skotnický
1861

žabík

kazík

magník

kostík

sirka

solík

draslík

burík

dralík

Dle neúplných záznamů o Skotnického Rastlinopisu převzal Skotnický názvy některých prvků od českých národovců Jana Swatopluka Presla a Karla Slawoj Amerlinga. Sám však vytvořil názvy "magník" (magnesium), "žabík" (dle "žabího kamene", kterému se také říká "borax", se jedná o "bor") a "dralík" (dle "dralowec", "dralka a dralo" a "kyz magnetový" neboli pyrrhotin, obsahující kromě železa především nikl, se jedná právě o nikl)

Josef Loos

1869                                                                                                           Josef Loos již do prvního dílu svého slovníku maďarsko-německo-slovenského z roku 1869, převzal řadu názvů od českých národních obrozenců Jana Swatopluka Presla (žluté pozadí), Karla Slawoj Amerlinga (modré pozadí) i dalších a to přesto, že v Čechách se na základě Šafaříkova názvosloví z roku 1860 (více) již používaly mezinárodní názvy s výjimkou 10 (šedé pozadí) a těch známých od pradávna (bílé pozadí). Některé však prodloužil ("luničník" a "vápenník"). Vytvořil i názvy zcela nové "liadok" (hliník), "striebrovec" (antimon) a "zemestroj" (tellur). Zdánlivě originální název "olovenka" ("molybden") byl však převzat od Josefa Františka Šumavského.

1870                                                                   Josef Loos v druhém dílu svého slovníku, tentokráte německo-maďarsko-slovenským z roku 1870, již opustil své originální názvy (s výjimkou "vápeničník" = "vápeník") . Názvy chemických prvků ve slovenské tabulce, jen se kromě Presla a Amerlinga opět poohlédnul po tvorbě opět poohlédnul po tvorbě Šumavského ("hytrík" a "vtorík"). Loos zde poprvé přidává k názvu "rtuť" předponu "o-" a tak vzniká dodnes používaný název "ortuť" (porovnej s "urtuť" a s "yrtuť" používanými v nářečích v zyrjanském dialektu komijštiny používané na severozápadu Ruska).

1871                                                           Josef Loos ve třetím díle svého slovníku, tentokráte slovensko-maďarsko-německého z roku 1871, změnil některé původně české obrozenecké názvy (např. "krušík" namísto "ťažík" a "chvorik") a poprvé zde uvádí nikl v podobě zdeformovného názvu Amerlinga s dvěma "n" "bronník". Loos zde přebírá název dalšího českého obrozence Františka Šjra a to "sklenec" (antimon) a přidává variantní název pro "kyslík" "kyselec", který poprvý použil neznámý autor již v roce 1813.

Charakteristika názvoslovia chemických prvkov dle historického pohledu Jána Horeckého je zde

Dle puristického slovníku slovenského jazyka (zde, zde a zde)
Zdroje těchto výrazů jsou dle autorů: Peciarov Slovník slovenského jazyka a Historický slovník slovenského jazyka

Slovník mj. uvádí "norík" jako zirkonium a "pelopík" jako niob. Obojí je chybně. Norium (1845) měl být prvek obsažený v minerálu zirkon, později se ukázalo, že neexistuje a "pelopium" (1845) u kterého se však ukázalo, že se jedná o směs "niobu"a "tantalu". Zde se navíc objevil spíše než historický, tak fantazií vymyšlený název pro "krypton" (byl objeven stejně jako další vzácné plyny v době, kdy již národní obrozenci nežili), který zní "tajník". Slovník se vůbec nezajímá o názvosloví prvků známých od pradávna a ani o desítku prvků, které si koncovku -ík udrželi až do dnešních dnů.

[old page]

Historical names elements in languages: Albanian, Basque, Belarusian, Bulgarian, Catalan, Croatian, Czech, Danish, Dutch, English, Estonian, Faroese, Finnish, French, Galician, Georgian, German, Hungarian, Icelandic, Irish, Italian, Latin, Latvian, Lithuanian, Macedonian, Manx, Norwegian, Polish, Portuguese, Romanian, Russian, Rusyn, Scots, Scottish Gaelic, Serbian, Slovak, Slovenian, Sorbian (Lower and Upper), Spanish, Swedish, Turkish, Ukrainian, Welsh///// Modern Slovak