06.04.2016 20:13:13
Základové chemie čili lučby

1860

Vojtěch Šafařík

H
vodík
Vojtěch Šafařík - prvkové - periodická tabulka sestavená dle "Základové chemie čili lučby" z roku 1860 (GIF)
Li
lithium
Be/G
beryllium
Základové chemie čili lučby Základové chemie čili lučby Základové chemie čili lučby
B
bor
C
uhlík
N
dusík
O
kyslík
F
fluor
Na
sodík
Mg
hořčík
Al
hliník
Si
křemík
P
fosfor
S
síra
Cl
chlór
K
draslík
Ca
vápník
  Ti
titan
V
vanadium
Cr
chróm
Mn
mangan
Fe
železo
Co
kobalt
Ni
nikl
Cu
měď
Zn
zinek
    As
arsén
Se
selén
Br
bróm
  Sr
strontium
Y
yttrium
Zr
cirkonium
Nb
niob
Mo
molybdén
  Ru
ruthenium
Rh
rhodium
Pd
palladium
Ag
stříbro
Cd
kadmium
  Sn
cín
Sb
antimón
Te
tellur
I
d
  Ba
barium
La
lanthan
  Ta
tantal
W
šél
  Os
osmium
Ir
iridium
Pt
platina
Au
zlato
Hg
rtuť
  Pb
olovo
Bi
vizmut
   
Tato tabulka na samostatné stránce je zde
  Ce
cerium
Di
didym
        Tr
terbium
    Er
erbium
     
  Th
thorium
  U
uran
                     

Vojtěch Šafařík dovršil své názvoslovné dílo (prvky nazýval prvkové) v učebnici Základové chemie čili Lučby v roce 1860. Uvedl zde mezinárodní značky a v názvosloví prvků ponechal 10 Preslových názvů, které měly jméno odvozené z kořene názvu látky, ze které pocházely, nebo podle jejího fyziologického účinku kyslík (kyselost), dusík (dusivost), vodík (voda), uhlík (uhlí), vápník (vápno), hliník (hlína), křemík (křemen), hořčík (hořkost), sodík (soda) a draslík (draslo).
Ostatní Preslovy názvy s koncovkou "-ík", které často vznikly z překladu latinského, řeckého příp. německého ("ďasík" - kobalt pochází od německého pojmenování skřítků Koboltů, kteří byly zlomyslní a kazili horníkům práci) či ruského ("surmík") názvu, případně měly přímo kořen cizího pojmenování či došlo ke změně mezinárodního názvu (beryllium, pův. glycium překlad "sladík"), zrušil. Někdy toto kritérium ovšem nedpovídalo, např.: "solík" nebyl překlad chloru "zelenec". Amerlingovy české názvy zrušil všechny (Amerling to zřejmě i mezi národovci již s českou názvotvorbou přeháněl. Např. savce v roce 1852 ve "Fauně" rozdělil na větrouše, zemouše a vodouše) a stejně tak i Kodymovy. Původní české názvy však alespoň v tomto díle alespoň zmínil (.jako např. "chlor, od českých chemikův solík zván"). Některé zrušené názvy se neoficiálně držely ještě léta, především kazík, který je uveden variantně i v přehledu prvků z roku 1925.
Vojtěch Šafařík odůvodnil změnu většiny českých názvů prvků doslova takto: " Jména na prvním místě jsou česká, tak jak my jich napotom bez výminky užívati chceme. Bylať sice od mužův o náš jazyk a naše domácí vědy velezasloužilých všem prvkům bez výminky dána jména českého původu a znění, my však nechceme se v té věci přílišně od daleko největší části vzdělaných na světě národův odchýliti, obzvláštně proto, poněvadž jména vůbec přijatá evropská beztoho chemikovi znáti nevyhnutelně třeba jest, a pamět tudíž dvojnásobně se břemení, neboť chemik beztoho bystré paměti velikou a ustavičnou má potřebu."
Vojtěch Šafařík ponechal nadále jako prvek značky "W" "šél" a také směsici dvou prvků "didym", ale již upozornil, že prvkové "aridium", "dorarium", "ilmenium" a "pelopium" neexistují. Rozdíly proti současnému českému názvosloví jsou v tabulce zvýrazněny, za zvláštní upozornění stojí počáteční - mezinárodní - písmeno u "iód", dokonce výslovně tvrdí, že "jód" je špatně.
V učebnici Základové chemie čili Lučby je uvedeno též názvosloví a uvedeno 8 koncovek...více. Náhled na sken originálu názvů a značek prvků je zde.


Základové chemie čili Lučby Základové chemie čili Lučby Základové chemie čili Lučby

Lucba / kliknutim k historickym tabulkam PERIODIC TABLES FROM THE WORLD Go home