Metodika
| vzorce | s počtem atomů vodíku | názvy | metodika | podrobné řešení | |
| s počtem atomů kyslíku | názvy | metodika | podrobné řešení | ||
| anionty 7 | psaní arabských a římských číslic | ||||
| +1 | -y | |
 |
||
| y | 1 |
Metodika názvosloví kyselin
s jedním centrálním atomem s uvedením počtu kyslíků v názvu
Metodika
|
|||||||||||||||||||
| Na úvod hlavní zásada - sloučeniny a tudíž i kyseliny jsou elektricky neutrální, to znamená, že mají výsledné oxidační číslo rovno nule | |||||||||||||||||||
| 1. | Základem k sestavení vzorce je znalost tvorby příslušných aniontů | ||||||||||||||||||
| 2. | Kladnou část kyseliny tvoří vodík H s oxidačním číslem +1 a anion L (s jedním centrálním atomem a v názvu určeným počtem kyslíků) s celkovým oxidačním číslem -y tvoří zápornou část | H+1L-y | |||||||||||||||||
| 3. | Jelikož, jak již řečeno úvodem, výsledné oxidační číslo kyselin je rovno nule, používá se jednoduché křížové pravidlem, kde se po diagonále čísla (v absolutní hodnotě) jednoduše přenesou |
|
|||||||||||||||||
nahoru ,kyseliny,slouceniny, anionty ,kationty, názvosloví , anorganická chemie, ,go home
