Metodika názvosloví oxidů
Metodika
|
||||||||||||||||||||
| Na úvod hlavní zásada - sloučeniny a tudíž i oxidy jsou elektricky neutrální, to znamená, že mají výsledné oxidační číslo rovno nule | ||||||||||||||||||||
| 1. | Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku. Podstatné jméno a tudíž anion tvoří kyslík a je (protože je ve skupině VI.A) v oxidačním stavu -II. To znamená, že toto můžeme ihned vyznačit. Jeho počet ovšem neznáme - značíme ? | .....O-II | ||||||||||||||||||
| 2. | Přídavné jméno a tudíž kation tvoří druhý prvek v názvu ( ovšem ve vzorci prvek první) - obecně značíme M. Jeho počet ovšem neznáme - značíme & | M&O?-II | ||||||||||||||||||
Přídavné jméno má koncovku, která určuje
kladné oxidační číslo:
|
||||||||||||||||||||
| 3. | Dle koncovky tedy přiradíme kationtu kladné oxidační číslo (obecně +x) | M&+xO?-II | ||||||||||||||||||
| 4. | Jelikož, jak již řečeno úvodem, výsledné oxidační číslo oxidů je rovno nule, platí rovnice &.(+x) + ?.(-2) = 0. Nejjednodušším řešením z nekonečna možných je &=2 a ? = x neboť platí 2.(+x) + x.(-2) = 0. | |||||||||||||||||||
| Tento na první pohled možná složitý výpočet se v praxi nahrazuje velmi jednoduchým křížovým pravidlem, kde se po diagonále čísla (v absolutní hodnotě) jednoduše přenesou |
|
|||||||||||||||||||
| 5. | Pokud není uvedeno jinak, jsou vůči sobě prvky v nejmenších možnýchslučovacích poměrech. To znamená, že pokud vyjde kladný počet kyslíků, čísla se krátí dvěma, neboť druhý prvek původně vždy vyjde 2 (zásluhou oxidačního čísla u kyslíku -2) | |||||||||||||||||||
|
U dimerů se výsledné koeficienty vynásobí dvěma, u trimerů třemi. U polymerů se dá základní vzorec do závorky, která se označí zadním spodním indexem n. |
||||||||||||||||||||
nahoru , slouceniny-názvosloví, názvosloví , anorganická chemie, ,go home
