Zatímco
u všech jednosytných karboxylových kyselin působí alkylový
zbytek + I efektem. To
znamená, že zvyšuje elektronovou hustotu na
karboxylovém uhlíku (to znamená způsobuje
částečně záporný náboj d-) a ta
se odsud přenáší na hydroxylový kyslík (na
karbonylový též , ale jelikož to není při
vysvětlování nutné, není přesun na karbonylový
kyslík v níže uvedených rovnicích značen).
Částečně záporný náboj způsobuje, že při
odštěpení vodíkového kationtu by vznikl náboj v
absolutní hodnotě větší než jedna.
| náboj aniontu
kyseliny je /-1-d/
> /-1/ |
To
znamená, že + I efekt odštěpování ztíží,
kyselina je tedy slabší, to
znamená, že má větší pK
(záporný dekadický
logaritmus disociační konstanty kyseliny)
a při stejné koncentraci i větší pH.
|
Alkylová
skupina působí tím větším +I efektem, čím je
větší alkylový zbytek. Při stejném počtu uhlíků
platí, že čím více je alkyl
rozvětven, tím je ve svém součtu větší výsledný
+ I efekt (složený z několika
menších)
| jeden velký +
I efekt < dva menší + I efekty < tři
ještě menší + I efekty |
Jinými
slovy, čím je kyselina rozvětvenější, tím větším
+ I efektem
působí a kyselina je slabší, to
znamená, že má větší pK
(záporný dekadický
logaritmus disociační konstanty kyseliny)
a při stejné koncentraci i větší pH.
Kyselina valerová je
tudíž silnější než kyselina 2-methylmáselná.
| pKCH3CH2CH2CH2COOH
< pKCH3CH2CH(CH3)COOH |
|
