03.04.2005 09:39:15 Béchampova reakce

Redukce nitrobenzenu železem a kyselinou chlorovodíkovou.

Příklad č.1 nitrobenzen   anilin

Kliknutím ke jmenovitým reakcím v organické chemii

Pierre Jacques Antoine Béchamp, D.Sc., M.D.
(16.10.1816 Bassing, Rakousko - 15.4.1908 Paříž, Francie), profesor klinické chemie a farmacie na univerzitě Montpellier, 1857-1875

Prof. Dr. Béchamp byl jedním z nejvýznamnějších francouzských výzkumníků v oboru biologie. Vyučoval na univerzitách a lékařských školách a publikoval v širokém rozsahu; od biologie buněk, přes nemoci, botaniku a příbuzná témata. Jeho osoba by dnes pravděpodobně byla všeobecně známa, nebýt aktivit Louise Pasteura. S tímto mužem dějiny opravdu zacházejí velice laskavě, uvážíme-li jeho vědecké podvody, tendenci krást cizí myšlenky (převážně Béchampovy), překrucovat je, padělat údaje experimentů - jenže na rozdíl od plachého Béchampa měl výřečnost, spoustu přátel ve společenských a  politických kruzích a nakonec dokázal drze uplatnit nároky, na něž ve skutečnosti neměl žádné právo.

Nebojím se postavit za výše sdělené. Všechno je naprosto a kompletně doložitelné, protože oba, badatel Béchamp i zloděj Pasteur, byli členy Francouzské akademie věd a jimi předložené doklady i dopisy, které si vyměňovali mezi sebou i s jinými, se dochovaly dodnes. Dokonce i jejich slovní potyčky přežily v protokolech akademických schůzí.

Raději to zkraťme, protože jinak je to opravdu dlouhé povídání. Pasteur v podstatě bezohledně proboxoval " teorii choroboplodných zárodků" nesoucí jeho jméno. Ačkoli uplatnil nárok na "objev choroboplodných baktérií", nešlo o novou myšlenku. Pojem ve skutečnosti už řadu let před ním nastínili jiní... Jenže tato úvaha je beztak úplně scestná, takže v podstatě vůbec nezáleží na tom, kdo s ní přišel první. Doba nazrává a teorie choroboplodných zárodků v roli původců chorob za pár let zmizí ze světa, jakoby nikdy nebyla, stejně tak, jako dlouho platná připitomělá teorie o plochosti Země...

Vynikající dílo odhalující pozadí a Pasteurovy machinace napsala Ethel Hume, jejíž kniha (1) vyšla už v roce 1923. Autorka do detailu a zcela správně dokládá, jak Pasteur doslova převrátil na ruby Béchampovy původní myšlenky, takže jejich smysl nakonec obrátil úplně jinam, než ukazovaly výsledky dlouholetého výzkumu okradeného vědce. Další práci o tom napsal R. B. Pearson (3). 

Vím, už je to dávno a nic z toho se nezdá být důležité, nevezmeme-li ovšem v úvahu "drobný" vedlejší účinek: na chemii založená západní medicína nesporně započala a stojí na "pasteurizmu", a v tom je obrovská tragédie. Vysloužili jsme si "nevyléčitelné nemoci", rakovinu, AIDS...

Proč se vlastně tak snadno uchytil tak zřejmý omyl?

Sumeřani a Egypťané ještě věděli své, ale od dob starého Řecka převládala víra, že tělo coby boží dar je uvnitř nepochybně sterilní, včetně krve. Onemocní-li, přijde choroba vždy jen a jen zvnějšku. Na tuto populární víru byl vtipně ušit Pasteurův traktát, s nadšením přijatý jako "nový objev velkého syna francouzské vědy"... Mimo jeho společenské konexe především proto, že nepřinesl nic převratného a nic se kvůli tomu nemuselo měnit. Převratné objevy totiž vždy přinášejí problémy, a proto je vždy lepší je zatlouct a jen přeleštit to, co už máme.

To platí dodnes.

Na rozdíl od světáckého Pasteura spíše samotářský a uzavřený Béchamp pracoval s kvasinkami určenými pro pivovary a časem si povšiml, že to, v co se tehdy věřilo nemůže být tak docela pravda. Pracoval na tom a nakonec přišel s poznatkem, že tělo uvnitř není ani zdaleka sterilní, ale že nosí příčinu zdraví i nemoci v sobě samém. Nejenže tvrdil, ale i dokázal, že nemoc zvenčí přijde jen tehdy, když se v těle změní to, čemu říkal "terén" (přesněji "složení půdy"; něco, co lze chápat jako obdobu rovnováhy pH), a že změna terénu vlastně jakoby "přizve" nemoc zvenčí. Abychom tedy zabránili nemocem, je podle Béchampa zapotřebí všímat si především rovnováhy terénu uvnitř těla a nezaměřovat se na to, co poletuje vzduchem (2). Populárně to vysvětloval přirovnáním k pravidlům rostlinné říše.

Například pampelišky vždy rostou jen na půdě určitého složení, kvality a vlastností a totéž platí třeba o kaktusech a jiných rostlinách. Přesadíme-li pampelišku do půdy vyhovující kaktusu neporoste a zajde, a naopak. K tomu, aby pampeliška mohla růst musí mít vhodnou půdu, která jí prospívá. Už chápete? Je to jako se vším - jde o přesný opak toho, co se už sto let vtlouká do studentských hlav. Budete-li v létě na horách, rozhlédněte se kolem a buďte všímaví. Uvidíte, že jisté rostliny či plevele rostou vždy jen na určitých místech.

Kdybyste si udělali rozbor půdy, zjistili byste, že každá rostlina nebo plevel žije jen v místě s určitým složením půdy, které jí prospívá, jinde ne. Totéž platí i pro baktérie, viry, červíčky a různé jiné mikroskopicky velké potvůrky.

O pravdivosti tohoto poznání svědčí tento příklad:

Před několika lety v jedné oblasti USA se jinak zdraví lidé náhle z ničeho nic hroutili mrtví k zemi. Přímo za chůze či uprostřed rozhovoru. Nikdo nechápal č jde. Nakonec se zjistilo, že viníkem je jistý virus obsažený v ptačím trusu, který vyvolá zhoubovatění srdce a jeho zbytnění na trojnásobek během jediné hodiny.

Sláva, říkali si vědci, konečně víme o co jde! Jenže krátce nato přišli na to, že tento virus je pro nás sám o sobě úplně neškodný - takže, co dál? Vědci se pustili do pitev, dávali dohromady 2+2 až se nakonec po měsících handrkování shodli na tom, že u všech lidí, kteří zemřeli na zmíněné zbytnění srdce se ve střevech přemnožila jedna kvasinka.

Pod křídly pasteurizmu vyrostlí vědátoři dodnes nepochopili, jak je možné, že tato určitá kvasinka aktivovala jinak úplně neškodný virus, a jak to, že se společně pustili do zhoubného díla. Když papouščím virem podpořená kvasinka způsobila zbytnění srdce, tentýž virus doslova a do puntíku vypojil elektrické impulsy do srdečních nervů! 
Člověk tak prostě skončil v půli slova...

Vsuvka. V lednu 2000 se v Čechách náhle objevila epidemie králičí toxoplasmosy. Nic zvláštního, jenže postiženými byli tentokrát lidé. Podle prohlášení hygieniků byla zdrojem nákazy údajně voda používaná v jedné z místních továren. Prapodivné je, že tato klasickým způsobem upravovaná voda pochází z hlubinných vrtů, a že onemocněli jen lidé pracující ve stejné továrně... 
Copak asi měli k obědu v kantýně? Co podpořilo virus, který se na člověka přenáší jen přímým kontaktem se zvířetem, a to ještě jen velmi, velmi výjimečně?

Tohle jsou jen dva z mnoha případů potvrzujících Béchampovo tvrzení, že nejdříve musí být připravena půda, nastaveno prostředí, aby na ní mohla růst pampeliška. (Z dnešního pohledu – kdyby zásluhou některých programů nebylo špatně nastavené internetové prostředí, byly by internetové viry úplně neškodné...) 
Tím se ovšem opět dostáváme ke střevům, v nichž na celkové ploše přes 200 čtverečních metrů žije populace čítající mnoho kvintilionů havěti, o níž věda z větší části nemá ponětí co je zač, a jaká je vlastně role jejích jednotlivých příslušníků v našem životě...

Přestože se protichůdné poznatky patologů v posledních letech množí, medicína se stále tvrdohlavě drží teorie podvodníka Pasteura, čímž výrazně přispívá k redukci populace... Takže nakonec je vše v pořádku a pod kontrolou.

Ironií osudu je, že sám Pasteur nakonec na smrtelné posteli prohlásil (a je to zaznamenáno!): "Antoine měl pravdu. Je to terén." ... a vzkázal Béchampovi omluvu za pomluvy a příkoří, které mu způsobil. To vše je známé a dokázané, jenomže bohužel  vůbec nic nemění na tom, že ještě stále platí mylná posvátná doktrína. Pasteur nic neobjevil. Prostě ukradl výsledky Béchampova výzkumu, překroutil je a s masivní politickou podporou se stal oslavovaným "otcem" současné medicíny. (Viz také Darwin, Heaviside, Oort a ostatní "otce moderní vědy"!)

Jsem dokonce ochoten tvrdit, že za tímto počínáním byl a je skrytý úmysl, neboť jistí vlivní lidé (viz Malthus) měli už tehdy obavy z nadměrného růstu populace, kterou je tedy třeba držet pěkně na uzdě...

[nahoru][jmenovité reakce][arény][organická chemie][go home]