|
Ve 4.stol. n.l. se v řečtině objevil termín "chymeia", pro označení systematické pokusné činnosti s přírodními látkami. Původ tohoto slova není zcela jasný, podle jedné z verzí pochází z egyptské Alexandrie, kde k této činnosti prokazatelně docházelo již od 2. století n.l. Cílem alchymie, jak bylo později toto zkoumání nazýváno, byla přeměna (transmutace) běžných kovů na zlato a snaha o prodloužení života (elixír mládí). Po celou dobu byla alchymie provázána s astrologií, své receptury vyjadřovala prostřednictvím podobenství a mýtů. Přesto alchymistům vděčíme za vypracování dodnes běžně užívaných metod izolace látek (sublimace, destilace, krystalizace) a za objev řady látek. Již okolo roku 1200 znali alchymisté řadu prvků (síru, uhlík, měď, železo, cín, rtuť, stříbro, zlato a zřejmě i další), základní kyseliny, např. kyselinu sírovou (aqua vitriolis), kyselinu chlorovodíkovou (aqua salis), kyselinu dusičnou (aqua fortis) a lučavku královskou (aqua regia), dále jejich některé soli (kamenec, salmiak) a další látky (např. borax). Vrcholu dosáhla alchymie ve středověku, již v 16. století začala být postupně nahrazována vědeckým přístupem ke studiu látek a jejich reakcím, chemií. Ještě v polovině 17. století však vedla alchymictická snaha po izolaci kamene mudrců z moči k objevu fosforu. Alchymii lze považovat za předchůdkyni chemie. |
Odkaz na alchymistické značky prvků je zde.
Odkaz na symboly, které pro prvky i sloučeniny vytvořil Charles-Louis Cadet de Gassicourt je zde.
Odkaz na symboly, které pro prvky i sloučeniny vytvořil John
Dalton je zde.
[Kurz praktické alchymie][Gorvinova alchymie][Alchymie a alchymisté]