Wolfgang Pauli se narodil 25. 4. 1900 ve Vídni v rodině, která pocházela z Prahy. V roce 1899 se Wolfgangův otec MUDr. Wolf Pascheles přestěhoval do hlavního města monarchie, kde se stal profesorem na lékařské fakultě vídeňské univerzity. Změnil si jméno na Pauli a oženil se s Rakušankou Bertou Schutzovou. Po maturitě v roce 1918 odešel do Mnichova, kde studoval u profesora teoretické fyzika a spolutvůrce kvantové teorie Arnolda Sommerfelda. Ještě jako posluchač třetího ročníku zde napsal pro Encyklopedii matematických věd stať o teorii relativity.

Po skončení studií prohluboval svoje fyzikální znalosti v Kodani u Nielse Bohra a jako asistent Maxe Borna na univerzitě v Gottingenu. Roku 1923 odešel do Hamburku, kde působil od roku 1924 jako docent a o dvě léta později jako jeden z nejmladších univerzitních profesorů. V dubnu 1928 byl jmenován profesorem Konfederální vysoké školy technické v Zurichu, kde s výjimkou svého pobytu v USA přednášel až do své předčasné smrti. V letech jeho amerického pobytu působil v Princetonu Albert Einstein a právě jeho teorie relativity a kvantová mechanika se staly Pauliho oborem. Pomohl jim dát praktický rozměr a posunout je ke srozumitelnosti. V době války na rozdíl od mnoha slavných přátel a spolupracovníků odmítnul jakoukoliv účast na spojeneckém projektu atomové pumy. V roce 1945 si odjel do Švédska pro Nobelovu cenu za fyziku, kterou obdržel za tzv. vylučovací princip, všeobecně nazývaný Pauliho princip.

Wolfgang Pauli byl čistý teoretik. Roku 1922 při studiu hyperjemné struktury spektrálních čar předložil hypotézu o spinu částic, jakémsi vnitřním rotačním pohybu, který si sice nedovedeme představit, ale umíme ho vypočítat. Ve stejném roce, ještě před vznikem kvantové mechaniky, objevil vylučovací princip: V jednom kvantovém stavu se mohou nacházet nejvýše dva elektrony. Tato představa má dalekosáhlé důsledky. Vysvětluje proč elektrony v atomu vytvářejí systém slupek a podslupek, na nichž závisí chemické vlastnosti jednotlivých prvků. V článku z roku 1925 ukázal, že pomocí čtveřice kvantových čísel (Bohr předtím uvažoval pouze tři) lze vysvětlit obsazování energetických hladin atomů elektrony a tedy i Mendělejevovu periodickou soustavu prvků. Pauli zdůvodnil svoje schéma již zmíněným principem, podle kterého nemohou ve víceeletronovém systému existovat dva elektrony, které by se shodovaly ve všech kvantových číslech. Hlubší zdůvodnění tohoto principu v rámci kvantové elektrodynamiky uveřejnil až v roce 1940. V roce 1927 vysvětlil paramagnetismus „elektronového plynu" v kovech. Ve stejném roce vypracoval nerelativistickou teorii elektronového spinu. V roce 1929 stál spolu s německým fyzikem Wernerem Heisenbergem u základů kvantové elektrodynamiky. V roce 1931 předpověděl existenci částice s nepatrnou klidovou hmotností a roku 1933 zformuloval její základní vlastnosti. Tuto částici později italský fyzik Enrico Fermi nazval neutrino. Částice byla experimentální objevena až po uplynutí čtvrt století v roce 1956.

Wolfgang Pauli zemřel dne 15. 12. 1958