5. 10. 1872 Hostinné - 11. 10. 1950 Praha
5. 10. 1872 Hostinné - 11. 10. 1950 Praha
Profesor Emil Votoček byl českým chemikem světového jména,
profesorem experimentální anorganické i organické chemie na
pražské technice, jedním ze zakladatelů českého chemického
názvosloví. Byl znám i jako všestraný hudebník. Narodil se
5.10.1872 v Hostinném jako syn velkoobchodníka s papírem, zemřel
10.11.1950 v Praze.
Otec poslal syna do Prahy studovat obchodní akademii, aby mohl převzít
závod - Votoček však dal přednost chemii. Absolvoval pražskou
techniku a po jejím ukončení odešel na 2 roky do barvířské
školy v Mylhúzách, kde začal experimentálně a vědecky
pracovat: výsledkem bylo dodnes známé Votočkovo činidlo, využívané
v analytické chemii.
Z Mylhúz pak odešel na nějaký čas do Göttingenu, kde se
soustřeďovala elita tehdejší chemie a fyziky. Zde ho profesor
Tollens zasvětil do chemie cukrů, které se pak Votoček věnoval
takřka celý život a za níž se mu dostalo mezinárodního uznání.
Roku 1895 se vrátil na pražskou techniku. Působil zde zprvu
jako asistent, od roku 1900 jako soukromý docent a od roku 1907
jako řádný profesor experimentální chemie. Přednášel až
do uzavření českých vysokých škol nacisty roku 1939.
Celkem přednášel patnáct let chemii anorganickou a třicet
let chemii organickou. Svými pracemi v chemii cukru dosáhl světového
uznání. Několik cukrů objevil a jím zavedené názvosloví
pro metylpentózy bylo přijato mezinárodně. Kromě
dominantního badatelského směru chemie cukrů zasáhl E. Votoček
do mnoha dalších oblastí chemie. Tak například v analytické
chemii vypracoval novou methodu merkurimetrického stanovení
halogenů, sestavil řadu důmyslných přístrojů atd.
Nezapomenutelná je jeho zásluha o české chemické návosloví,
jež vytvořil spolu s A. Sommerem - Baťkem a také prosadil. Právem
je považováno za nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické
názvosloví v národním jazyce vůbec.
Zahraničními vědeckými styky otevřel cestu do mezinárodního vědeckého života svým žákům, z nich později vynikli například R. Lukeš či O. Wichterle.
Mimořádný vzestup úrovně výuky chemie a vědeckého výzkumu na pražské polytechnice v první třetině dvacátého století je spojen s působením Emila Votočka, který zde byl od roku 1895 asistentem, od roku 1905 docentem a v roce 1907 se stal profesorem experimentální anorganické a organické chemie.
Jeho vědecká činnost, která zasahovala do oblasti organické, anorganické a analytické chemie, přinášela řadu let světový věhlas české chemii. Spolu s Jaroslavem Heyrovským, profesorem chemie na Univerzitě Karlově a nositelem Nobelovy ceny za chemii (1959), založil v roce 1929 reprezentační časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, který dnes přináší vědecké práce českých a zahraničních chemiků publikované v anglickém jazyce. Profesor Votoček byl vynikajícím pedagogem. Jeho učebnice anorganické a organické chemie zůstaly nepřekonány po celá desetiletí a těžilo z nich několik generací chemiků. Zásadní význam mají dodnes jeho zásahy do oblasti českého chemického názvosloví.
Aktivita profesora Votočka byla unikátní nejen v oblasti chemických věd. Jeho záliby v lexikografii a frazeologii, podpořené četným cestováním, vyústily v řadu odborných překladů a zejména v několik slovníků, např. česko-francouzský nebo šestijazyčný česko-německo-anglicko-italsko-latinsko-francouzský. Profesor Votoček hrál na několik hudebních nástrojů a sestavil obsáhlý hudební slovník. Složil asi 70 uznávaných hudebních děl - písní a skladeb pro klavír a malé soubory. Jeho Téma s variacemi pro klavír a soprán vydala roku 1934 Hudební matice pražské Umělecké besedy a jeho orchestrální rapsodii Od svítání do soumraku měl po druhé světové válce na repertoáru orchestr FOK. Renesanční velikáni se vyskytují i v našem století. Votočkovo dílo znělo i na sjezdu chemických společností ve Zlíně.
