Louis-Nicolas Vauquelin se narodil v Bornu u svatého-André d'Hebertot v Normandii 16. května 1763 a zemřel 14. listopadu 1829. V mládí si jako učedník lékárníka Rouene oblíbil chemii. Později se dostal do Paříže, kde se setkal s Antoinem Foureroyem, který byl ovlivňovaný Lavoisierem a trval na důležitosti kvantitativních měření. Později se stal dokonce ještě dokonalejší než jeho mistr na poli analytické chemie. Ve skutečnosti nedělal nic v nějakém jiném odvětví chemie, a ačkoli napsal 378 prací, žádná z nich neměla nějaké jiné zaměření než popis analytických operací a výsledků. Pro něj nebylo žádného rozdílu mezi obsahem prvku v organické chemii nebo v nerostu, nebo zda se jednalo o jev fyziologický nebo patologický, jeho práce byla jen analytická, ale i to samozřejmě vedlo k velkým pokrokům na poli chemie látek, které studoval. V roce 1812 vydával laboratorní přírůčku. Jako jeden z prvních instruoval studenty v praktických laboratorních cvičeních. Nejproslulejším z těchto jeho následovníků se stal Thenard.
Objev Beryllia v roce 1798 je výsledkem neovyklé řady událostí. Mineralog R. J. Haüy pozoroval nápadnou podobnost ve vnější krystalové struktuře, tvrdosti a hustotě berylu z Limoges a smaragdu z Peru a požádal Vauquelina o analýzu obou minerálů, aby zjistil, zda jsou chemicky shodné. Vauquelin ukázal ,že oba minerály obsahují nejen oxidy hlinité a křemičité, ale také novou složku, nazvanou berylová zemina, která silně připomíná oxid hliniý, ale netvoří kamence. Tak objevil Vauquelin oxid beryllnatý.
Vauquelin též izoloval chrom z olověných rud. S Berzeliusem zjistil správné složení sirouhlíku, který původně vyrobil chemik z Freibergu Lampadius v roce 1796. Též objevil kyselinu chinolinovou, asparagin, kyselinu kafrovou a jiné organické látky. Jeho smrt byla velmi symbolická. Zemřel při návštěvě svého rodiště..