1889

04.05.2024 12:39:47 Lised löminas kiemavik Volapük - periodická tabulka v umělém jazyku

Naprostý převrat v dějinách umělých jazyků znamenal Volapük. Tento umělý jazyk je vůbec prvním, který kdy nalezl podstatné množství příznivců a začal se v praxi používat. Roku 1879 návrh představil německý katolický kněz Johann Martin Schleyer (1831-1912), muž znalý mnoha jazyků. Vytvořil jej v naději, že postaví most mezi národy, prostředek komunikace, který pomůže mírovým účelům. Inspirován byl  podle svých slov zjevením       ve snu.

Schleyer si získal několik aktivních „učedníků“, kteří se vášnivě zasazovali o šíření jazyka. Volapük (neboli světová řeč) tak nedlouho po uveřejnění nalezl mnoho příznivců v jižním Německu a Rakousku. Zásluhou nadšených propagátorů, zejména francouzského lingvisty Augusta Kerckhoffa, se jazyk začal šířit ve Francii a pak i v dalších zemích západní Evropy, aby posléze pronikl i  do zámoří. 

V letech 1884 a 1887 volapükisté v Německu uskutečnily první dva kongresy. Na druhém z nich byly založeny tři hlavní orgány hnutí; Světový klub (Volapükaklub Valemik), jakási zastřešující organizace celého hnutí, dále Akademie Volapüku (Kadem Volapüka), a oficiální časopis Volapükabled Zenodik. V následujcích dvou  letech (1887-89) zaznamenalo hnutí největší rozmach. V roce 1887 bylo známo 138 volapükských klubů a 11 časopisů, o dva roky později už existovalo klubů 283  a vycházelo 25 periodik. V této době se hovoří o 100 tisících mluvčích, přičemž optimistické odhady počítají i s číslem vyšším.

Volapük měl zcela pravidelnou gramatiku, ať už jde o časování, skloňování či pravidelnou výslovnost všech písmen. Pomocí předpon a přípon se odvozovala celá řada významů – např. přechýlení na rod ženský se od základního slova utvoří předponou ji- (např. blod = bratr, jiblod = sestra).

Podstatná jména a zájmena se  skloňují ve čtyřech pádech pomocí koncovek –a, -e, -i. Např. slovo fat (= otec)  má pak následující tvary:

Plurál se tvoří jednotně koncovkou –s,  jak je patrno z tabulky. Koncovky jsou pravidelné pro skloňování všech podstatných jmen a zájmen; např. zájmeno ob (=já), pak tedy skloňujeme analogicky (1. ob, 2. oba, 3. obe, 4. obi), přidáme-li koncovku     –s, získáme zájmeno my.

Některé slovní druhy měly charakteristické přípony. Přípona -ik vyjadřuje přídavné jméno (např. gudik = dobrý), přípona –ön pak infinitiv slovesa. Podstatná jména jednotnou koncovku nemají.

Časování je založeno na přidávání předpon a přípon ke kořenu slovesa. Čas pak indikuje předpona, osobu přípona. Ty dohromady vytváří jedno slovo. Jako příklad vezměme sloveso löfön – milovat. Löfob pak znamená miluji, älöfob - miloval jsem, olöfob - budu milovat. Pod vlivem angličtiny je ovšem              ve Volapüku i čas předminulý (i-), předpřítomný (e-) a předbudoucí (u-). Trpný rod tvoří jedno slovo, a to opět pomocí předpon.

Zcela zřejmou nevýhodou, vedle přehnaně širokého spektra mluvnických časů,  byla nesrozumitelnost slov. Slovní zásobu sice Schleyer odvozoval především od angličtiny, němčiny a latiny, ovšem v tak zdeformované podobě, že většinou je nemožné identifikovat předlohy jednotlivých slov. Důvod tkvěl jednak v tom, že Schleyer se snažil tvořit základní slova co nejkratší, nejlépe jedno- nebo dvouslabičná, jednak v tom, že z abecedy vynechal písmeno r a nahradil je l. Značné zastoupení přehlásek ä, ö, ü  dodávalo jazyku ugrofinskou podobu.

Za substantivem flen (přítel) bychom asi sotva hledali jeho anglický vzor friend a německý Freund, bratr -něm. Bruder, angl. brother- pro změnu vyšel jako blod, Rusko jako Lusän. Ze slov postižených prve míněným typem deformace můžeme zmínit blem (problém), blik (republika), kadem (akademie), Täl (Itálie).

Schleyerovu  svéráznou tvorbu  slov ilustruje  i   výčet číslovek 1-10:  bal (1), tel (2), kil (3), fol (4), lul (5), mäl (6), vel (7), jöl (8), zül (9), bals (10).

Na třetím světovém kongresu příznivců Volapüku, který se konal roku 1889 v Paříži se ozvaly mnohé hlasy žádající Schleyera, aby přistoupil na podstatné reformy, směřující k zjednodušení jazyka a zromanizování slovní zásoby. Schleyer ovšem o úpravách odmítl mluvit. Prohlašoval, že coby autor je tím jediným, kdo může o případných změnách rozhodovat.

Hnutí vzápětí upadlo do vnitřní krize. Odštěpilo se mnoho různých frakcí, které začaly vytvářet vlastní modifikace či úplně nové jazyky (Nuvo-Volapük, Spelin, Veltparl, atd.).

Příznivci původního Volapüku rychle odpadávali, významná část z nich přešla k rozmáhajícímu se Esperantu, které se objevilo ještě za volapükské zlaté éry v roce 1887. Během několika let tak první rozšířený umělý jazyk v tichosti zmizel ze scény.

Na samotné Akademii Volapüku byl nakonec roku 1902 dokončen projekt jazyka, který s původním Volapükem neměl mnoho společného. Stal se známý pod názvem Idiom Neutral.  Stejně jako jiné pokusy, vzešlé po roce 1889 z bývalého Schleyerova hnutí, se však ani tento, nejznámější z nich, neujal.