Dr. Roy Plunkett
(převzato z http://www.invent.org/book/book-text/87.html)

Historie teflonu začala 6. dubna 1936 v New Jersey v laboratořích firmy Du Pont Dr. Roy Plunkett, výzkumný chemik této firmy, tehdy pracoval na vývoji netoxického a nehořlavého chladiva pro strojní chlazení. Když prohlížel válec kompresoru, všiml si, že kolem sedla ventilu je usazen podivný bílý prášek. Byl to polymerovaný (polymerace - spojení velkého množství molekul téhož druhu v makromolekulu) tetrafluoretylen, tj. polytetrafluoretylen. Tato bílá látka voskovitého vzhledu a vynikajících vlastností se pak stala nezbytnou od satelitů až po kuchyňské nádobí. Později Plunket obdržel na tento polytetrafluoretylen patent, po 10 letech výzkumu si tuto látku firma Du Pont zaregistrovala pod obchodní značkou Teflon^â.

Makromolekula teflonu
(převzato z http://www-dmse.mit.edu/wom/teflon.html)

Vynikající vlastnosti teflonu ho předurčují k použití v mnoha oblastech. Je nenasákavý, odolný vůči světlu, stárnutí, křehnutí, jeho mechanické vlastnosti nejsou v širokém rozmezí (20 - 250 °C) téměř závislé na teplotě (tak, jako např. klasická zahradní umělohmotná hadice). Teplota, při které se rozkládá je 360 °C a hoří teprve při 500 – 560 °C (běžným plastickým hmotám dělá potíže vydržet “pouhých” 100 °C). Má vynikající elektroizolační vlastnosti (i pro “televizní” frekvence) a navíc je biologicky inertní a nemá toxické efekty. Pro tyto vlastnosti se používá např. v elektrotechnice, v polovodičové technice, při výrobě kabelů, samomazných ložisek (teflon má extrémně nízký součinitel tření),  pump, při výrobě hadic a hadiček pro využití v průmyslu a lékařství a při výrobě stovek dalších výrobků pro každodenní použití.

I když dnes už existuje celá “rodina” teflonů, ten původní si zaslouží – nejen kvůli registraci – psát s velkým T.

Teflonové pánve
(převzato z http://www-dmse.mit.edu/wom/teflon.html)