1860 Vojtěch Šafařík - základové chemie

H
vodík

Vojtěch Šafařík - periodická tabulka sestavená dle "Základové chemie čili lučby" (PDF) z roku 1860 (GIF)

Li
lithium

Be/G
beryllium

B
bor

C
uhlík

N
dusík

O
kyslík

F
fluor

Na
sodík

Mg
hořčík

Al
hliník

Si
křemík

P
fosfor

S
síra

Cl
chlór

K
draslík

Ca
vápník

Ti
titan

V
vanadium

Cr
chróm

Mn
mangan

Fe
železo

Co
kobalt

Ni
nikl

Cu
měď

Zn
zinek

As
arsén

Se
selén

Br
bróm

Sr
strontium

Y
yttrium

Zr
cirkonium

Nb
niob

Mo
molybdén

Ru
ruthenium

Rh
rhodium

Pd
palladium

Ag
stříbro

Cd
kadmium

Sn
cín

Sb
antimón

Te
tellur

I
iód

Ba
barium

La
lanthan

Ta
tantal

W
šél

Os
osmium

Ir
iridium

Pt
platina

Au
zlato

Hg
rtuť

Pb
olovo

Bi
vizmut

Tato tabulka na samostatné stránce je zde

Ce
cerium

Di
didym

Tr
terbium

Er
erbium

Th
thorium

U
uran

Vojtěch Šafařík dovršil své názvoslovné dílo (prvky nazýval prvkové) v učebnici Základové chemie čili Lučby v roce 1860. Uvedl zde mezinárodní značky a v názvosloví prvků ponechal 10 Preslových názvů, které měly jméno odvozené z kořene názvu látky, ze které pocházely, nebo podle jejího fyziologického účinku kyslík (kyselost), dusík (dusivost), vodík (voda), uhlík (uhlí), vápník (vápno), hliník (hlína), křemík (křemen), hořčík (hořkost), sodík (soda) a draslík (draslo).
Ostatní Preslovy názvy s koncovkou "-ík", které často vznikly z překladu latinského, řeckého příp. německého ("ďasík" - kobalt pochází od německého pojmenování skřítků Koboltů, kteří byly zlomyslní a kazili horníkům práci) či ruského ("surmík") názvu, případně měly přímo kořen cizího pojmenování či došlo ke změně mezinárodního názvu (beryllium, pův. glycium překlad "sladík"), zrušil. Někdy toto kritérium ovšem nedpovídalo, např.: "solík" nebyl překlad chloru "zelenec". Amerlingovy české názvy zrušil všechny (Amerling to zřejmě i mezi národovci již s českou názvotvorbou přeháněl. Např. savce v roce 1852 ve "Fauně" rozdělil na větrouše, zemouše a vodouše) a stejně tak i Kodymovy. Původní české názvy však alespoň v tomto díle alespoň zmínil (.jako např. "chlor, od českých chemikův solík zván"). Některé zrušené názvy se neoficiálně držely ještě léta, především kazík, který je uveden variantně i v přehledu prvků z roku 1925.
Vojtěch Šafařík odůvodnil změnu většiny českých názvů prvků doslova takto: " Jména na prvním místě jsou česká, tak jak my jich napotom bez výminky užívati chceme. Bylať sice od mužův o náš jazyk a naše domácí vědy velezasloužilých všem prvkům bez výminky dána jména českého původu a znění, my však nechceme se v té věci přílišně od daleko největší části vzdělaných na světě národův odchýliti, obzvláštně proto, poněvadž jména vůbec přijatá evropská beztoho chemikovi znáti nevyhnutelně třeba jest, a pamět tudíž dvojnásobně se břemení, neboť chemik beztoho bystré paměti velikou a ustavičnou má potřebu."
Vojtěch Šafařík ponechal nadále jako prvek značky "W" "šél" a také směsici dvou prvků "didym", ale již upozornil, že prvkové "aridium", "dorarium", "ilmenium" a "pelopium" neexistují. Rozdíly proti současnému českému názvosloví jsou v tabulce zvýrazněny, za zvláštní upozornění stojí počáteční - mezinárodní - písmeno u "iód", dokonce výslovně tvrdí, že "jód" je špatně.
V učebnici Základové chemie čili Lučby je uvedeno též názvosloví a uvedeno 8 koncovek...více. Náhled na sken originálu názvů a značek prvků je zde.

1884

Vojtěch Šafařík v tabulce z roku 1884, zřejmě jako vůbec první, indexy v připojených typech sloučenin umístil jako dolní. Do té doby se dávaly indexy horní. A ještě i poté viz. Francouzi v roce 1895 a samotný Mendělejev ještě v roce 1903.