Historical names elements in languages: Albanian, Basque, Belarusian, Bulgarian, Catalan, Croatian, Czech, Danish, Dutch, English, Estonian, Faroese, Finnish, French, Galician, Georgian, German, Hungarian, Icelandic, Irish, Italian, Latin, Latvian, Lithuanian, Macedonian, Manx, Norwegian, Polish, Portuguese, Romanian, Russian, Rusyn, Scots, Scottish Gaelic, Serbian, Slovak, Slovenian, Sorbian (Lower and Upper), Spanish, Swedish, Turkish, Ukrainian, Welsh ///// Modern English
History sign elements
V roce 1787 vyšla kniha Méthode
de nomenclature chimique,
která patří k nejvýznamnějším dílům v dějinách chemie.
Francouzští vědci Louis-Bernard Guyton de Morveau, Antoine-Laurent de Lavoisier, Claude Louis Berthollet a Antoine François Fourcroy v ní vyložili podstatu návrhu nového chemického
názvosloví, které Lavoisier
uvedl oficiálně na schůzi francouzské akademie 18. dubna
téhož roku. Již následující rok vyšla kniha ve španělštině , v roce 1791 v italštině,
v roce 1793 v němčině a v roce 1796 v angličtině.
Příloha, ve které svěřil Lavoisier návrh symboliky dvěma mladým kolegům,
úspěšná nebyla. Jean-Henri Hassenfratz a Pierre-Auguste Adet zůstali totiž poplatni
geometrickým symbolům alchymistů. Některé prvky jako dusík,
vodík, uhlík, síra či fosfor zcela. U kovů (zlato, platina a
další) se sice objevila písmena, ale ta byla uzavřena v
kolečkách (další, jako radikály chloru či fluoru, což
vlastně byly chlorid a fluorid, ve čtvercích). Bylo však zajímavé,
že se symboly jednotlivých prvků lišily podle skupenství. U
kapalného se přidávala čárka nahoru u plynného dolu.
Symboly uvedenév příloze se neujaly a nepřevzal je do svých
děl ani žádný z překladatelů.
V roce 1802 vydal Robert Kerr již páté vydání druhého dílu Elements of Chemistry in a New Systematic Order containing All the Modern Discoveries. V tomto vydání přidal navíc příloze (str. 232 - 233) jako vůbec první chemik značky (písmenné označení jednotlivých prvků), to v Lavoisierově původním textu vůbec nebylo (písmena se sice objevila u některých prvků v příloze Méthode de nomenclature chimique, která vyšla v roce 1787, ale byla uzavřena v kolečkách), a stal se tak prvním chemikem, který takovéto značky tvořené písmeny použil. Toto zveřejnění však zřejmě zůstalo zcela bez odezvy a nevešlo ve známost, neboť další chemici se chovali jakoby toto značení neexistovalo. Následoval ho v roce 1805 Francouz Héricart, ale také bez jakékoli odezvy. V roce 1808 vydal Dalton značení prvků kroužky a teprve poté se značením prvků písmeny začal zabývat Berzelius jako by byl první (první konkrétní značky vydal v roce 1813, všech v roce 1814). A neznalost této práce Roberta Kerra trvá do dnes, všude i v odborné literatuře se uvádí jako autor prvních značek Berzelius.
Francouz Héricart uvedl v roce 1805 u prvků značky písmeny (celé malými, u zemin naopak uvedl značky celé velkými, u kyselin řeckými). Přestože byl druhý na světě, kdo tak učinil, nikdo jeho značky nevzal v potaz (ani jeho předchůdce z roku 1802 Skota Kerra). A tak se za jejich autora z let 1813 až 1814 považuje dodnes Švéd Berzelius. Héricart odvodil značky z francouzských názvů prvků (u platiny přípísmenná). Mezi prvky zařadil i vodu ( "ľeau" značka "e"). U zlata nastal kuriózní stav, kdy je název totožný se značkou ("or").
1814
V období 19. století
docházelo k rychlému nárůstu počtu nových prvků V roce
1802 sice vydal první písmenné symboly (značky) prvků Robert Kerr, ty však vůbec
nevešly ve známost. Stejně dopadly značky
malými písmeny
Francouze Héricarta z roku 1805. Daltonovo jednoduché značení
kroužky z roku 1808
přestalo vyhovovat. Z těchto důvodů švédský chemik
Berzelius uvedl úmysl zavést nové symboly prvků, založené
na písmenech odvozených od jejich latinských názvů (přesvědčený,
že je první), když v roce 1813 značky pro první prvky zveřejnil a svůj počin zdůvodnil: "Ve
třídě látek, které jmenujeme metaloidy, chci používat počátečních
písmen, i když metaloid má toto písmeno společné s jiným
metaloidem. Ve třídě kovů chci ty, které mají počáteční
písmeno společné s jiným kovem nebo metaloidem, rozlišit tím,
že píši první dvě písmena názvu. Když první písmena
dvou kovů jsou stejná, pak chci v tomto případě připsat
první souhlásku, kterou nemají společnou. Například S =
sulphur, Sn = tin (stannum), St = antimony (stibium), C = carbon,
Cu = copper (cuprum), M = muriaticum, Ms = magnesium, Mn =
manganese (pozn.: u "m" to jeho
zásadám moc neodpovídalo) atd.“
Značky pro všechny prvky zveřejnil Berzelius v roce 1814.
Oproti uvedeným zásadám nezískaly ani zinek ani zirkonium značku
Zi a v roce 1813 explicitně uvedenou
značku antimonu změnil z St na dodnes používané Sb. Značky
Berzelius zveřejnil v domovském Stokholmu (text knihy ve švédštině,
názvy prvků latinsky), vzápětí se objevily jeho značky v
Londýně v anglickém překladu (který je mylně dnes
všeobecně považovaný za text, kde se značky objevily vůbec
poprvé). A zdaleka ne všechny značky byly totožné (sic!). V
anglickém překladu byly v řadě případů značky pozměněny
či změněny totálně (přizpůsobeny angličtině): platina z Pt.
na Pl, palladium z Pl. na Pa, mangan z Mn. na Ma, sodík z Na. na So, draslík z K. na Po, beryllium z Be. na Gl (glucinum), wolfram z W.
na Tn (tungsten) a tantal z Ta.
na Cl (columbium). Rhodium se pozměnilo z z R.
na dodnes používané Rh. Za všemi značkami navíc zmizely tečky.
Některé značky se změnily později: iridium zde I
na Ir, chlor zde M (muriaticum
resp. Muriatic radicle, což je spíše chlorid) na Cl a hořčík zde Ms na Mg.
Návrh na třípísmenné
značky se neujal, neboť se používají vesměs značky maximálně
dvoupísmenné (i když někteří chemici později třípísmenné
značky použili, pro arsen Ars. zde a zde, pro stříbro Arg. zde, pro antimon Ant. zde a pro wolfram (tungsten) Tgo. zde) s tím, že se k označení později
objeveného prvku používá kombinace prvního písmene jeho
latinského názvu s jiným než druhým písmenem, kupříkladu
písmeno „C“ je použito u 11 prvků. U uhlíku byla použita
jednopísmenná značka C, u ostatních prvků došlo ke
kombinaci písmene „C“ s ostatními písmeny latinských
názvů: s druhým Ca (Calcium), Co (Cobaltum), Cu (Cuprum), Ce (Cerium)
se třetím Cd (Cadmium), Cr (Chromium), Cl (Chlorum) se čtvrtým
Cs (Caesium) s pátým Cf (Californium) a s posledním Cm (Curium).
![]() |
||
|
1869
Dmitrij Ivanovič Mendělejev
(Дмитрий Иванович Менделеев)
1871
First international publication
Differences between 1903
x 1905: 1903 hard character (твёрдый знак (Ъ)), 1905 NO... Водородъ. x
Водород. / кислородъ.
x кислород. ... 1903 -ій. 1905 -ий. литій. x литий. / кальцій. x кальций. ...1903
Іодъ. 1905 Иод. 1903 Jn,
Jr 1905 In, Ir
Index for compounds
1903 top x 1905 lower: R2O x R2O / R2O5
x R2O5 / RH4 x RH4
Differences between
1905 x 1906: 1905 dot (at the end), 1906 NO...
Водород.
x Водород / кислород.
x кислород / литий.
x литий
/ кальций. x
кальций / Иод. x Иод
Historical names elements in languages: Albanian, Basque, Belarusian, Bulgarian, Catalan, Croatian, Czech, Danish, Dutch, English, Estonian, Faroese, Finnish, French, Galician, Georgian, German, Hungarian, Icelandic, Irish, Italian, Latin, Latvian, Lithuanian, Macedonian, Manx, Norwegian, Polish, Portuguese, Romanian, Russian, Rusyn, Scots, Scottish Gaelic, Serbian, Slovak, Slovenian, Sorbian (Lower and Upper), Spanish, Swedish, Turkish, Ukrainian, Welsh ///// Modern English