23.02.2017 20:34:00
Od Archaického názvosloví národních obrozenců po současnost
Lučba minerální
[názvy prvků][názvosloví organické chemie]["Preslova a Amerlingova řada"][historie české chemické literatury]

Upozornění: Do roku roku 1843 (kdy zavedl Pavel Josef Šafařík tzv. opravu skladnou) se psalo mj. "í" jako "j" a "j" jako "g" (někdy "y"), "g" jako "g"; "v" se psalo jako "w" do roku 1849.  

Stručný historický přehled vývoje českého názvosloví valenčních koncovek (níže v textu velmi podrobně):
1820 - Berchtold, Presl (1) -owý
1828 - Presl (5) -natý, -itý, -ný, -owý, -ělý
1853 - Šafařík (8) -ičnatý, -natý, -itý, -ičitý, -ový, -ičelý, -ičný, -istý
1900 - Batěk (8) -ičnatý, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý
1918 - Votoček (8) -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý
2010 - Slavíček, Kotek (9) -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý, -utý

1820

Originál zde (např. str. 33, PDF 41, ale i další)

Zavedeny české názvy "kyselina" (platí dodnes) např.: "sirkowá" (sírová), "uhlikowá" (uhličitá), "dusikowá" (dusičná), "fosforowá" (fosforečná) a řada organických kyselin s dodnes používanými triviálními názvy. Dále "kysličnjk" (oxid), "soličnjk" (chlorid), "řasičnjk" (jodid), "siřičnjk" (sulfid), "fosforičnjk" (fosfid), "uhličnjk" (ve spojení s vodíkem uhlovodík jinak karbid), "síran" (platí dodnes), "fosforan" (fosforečnan), "uhlan" či "uhlau" (uhličitan). Různé možnosti především u "kysličnjk" při spojení s témže prvkem se řeší předponami "prwo-", "druho-", "třeti-" či "čtwrto-","druhouhličnjk wodjkowý" (zřejmě ethan)

1828


Originál zde (především od str. 23, PDF 29, ale i dříve)

Upozornění úvodem: V tabulce, kde jsou uvedeny názvy a značky prvků jsou uvedeny i čísla. Při jejich porovnávání lze zjistit, že u něk terých jsou vůči kyslíku v poměru atomových hmotností (uhlík, síra, selen, wolfram, molybden, platina a iridium). U většiny prvků jsou však čísla ve vztahu ku kyslíku dvojnásobná (vodík, olovo, měď, železo, hliník, fosfor, vápník, hořčík, stroncium, bor, rtuť, dusík, cín, chrom, chlor, jod, cín, kobalt, mangan, kadmium, zinek, baryum, nikl, arsen, antimon, zlato, uran a palladium). V důsledku této chyby Presl uvádí ve vzorcích těchto prků polovic než by měl (při jejich převodu do současného názvosloví je tedy nutno tyto prvky zdvojnásobit). U některých prvků jsou čísla ve vztahu ke kyslíku dokonce čtyřnásobná (sodík, draslík, stříbro). Presla tak uvádí těchto prvků ve vzorcích čtvrtinu a je nutno je zečtyřnásobit. Základní pravidla: Presl psal počty poměrné zastoupení prvků ve sloučeninách horním indexem (dnes se píše dolním). Presl zavedl též koncovky dle mocenství -natý,- itý (nerozlišoval -itý a -ičitý), -ný (nerozlišoval -ný a -ičný resp. -yčný), -owý, -ělý. Prvky psal Presl v kysličnících (oxidech) a sýřičnících (sulfidech) v opačném pořadí. Kyselinotvorný oxid byl dle Presla kyselina, zásadotvorný oxid dle Presla zásada. Soli tvořil jejich spojením (nejdříve kyselina poté zásada) někdy byly (ač ne ve vzorci) spojeny vodou. V základním stavu měla kyselina i zásadaobsahovat stejný počet kyslíků. Pokud měla obsahovat kyslíků poměrně více, bylo to vyjádřeno předponou dwog- (dvoj-), trog- (troj-) či čtyr- (čtyř-). V důsledku násobných chyb čísel (viz výše) se však při převodu do současného tvaru musí některé prvky vůči kyslíku dvakrát resp. čtyřikrát násobit (nebo kyslík dělit). "kysličnjk" (oxid) "měďnatý" (měďný), "měditý" (měďnatý), "germičnatý" (manganatý), "germičitý" (manganitý), "germičný" (manganičitý), "germjkowý" (manganistý) "sýran" (síran) "železitý" (železnatý), "železyčný" (železitý) slitina uhlíku s železem
SrZz sýřičnjk (FeS sulfid) Sr2Zz (FeS2), K2Ol kysličnjk (PbO2 oxid, správně PbO) K3Ol (PbO3, správně Pb2O3) K4Ol (PbO4, správně PbO2),
Presl zavedl ve snaze vzorce zkrátit, tečky nad druhým prvkem v oxidu, jejich počet znamenal počet kyslíků, který se tak nepsal. _znamená K2Uh.K2Me uhličnatan měditý [CO2.CuO2 , správně zřejmě CO2.CuO, zapisováno CuCO3 uhličitan mědnatý] _znamená (K2Uh)2.K2So dvojuhličnatan resp. dvojuhlan sodičitý [(CO2)2.NaO2, správně (CO2)2.Na4O2, ve skutečnosti (CO2)2.2Na2O zapisováno Na2CO3 uhličitan sodný] _znamená (K2Uh)4.K2So čtyruhlan sodičitý [(CO2)4.NaO2, správně (CO2)4.Na4O2, ve skutečnosti (CO2)2.Na2O.H2O zapisováno NaHCO3 hydrouhličitan sodný] _znamená (K3Sr)2.K2Wp trogsýran wápničitý [(SO3)2.CaO2, správně (SO3)2.Ca2O2 zapisováno CaSO4 síran vápenatý Kamenec _znamená (K3Sr)2.K2Dr + 2.K3Sr.K3Al + 48KWd sýran draslohliníkowý wodnatý [druhá složka trogsýran hliníkowý má být (K3Sr)3 .K3Al] [(SO3)2.KO2 + 2(SO3)3.AlO3 + 48HO, správně (SO3)2.K4O2 + 2(SO3)3.Al2O3 + 48H2O, upraveno K2O.SO3 + Al2O3.(SO3)3 + 24H2O, zapisováno K2SO4.Al2(SO4)3.24H2O nebo KAl(SO4)2.12H2O
Presl rozlišuje různé stupně sloučenin podle množství obsahujícího kyslíku (např. kysličníků či kyselin a od toho jejich solí). "Wodjk" (PDF 119) "woda" nebo "kysličnjk wodičnatý" (voda), "kysličnjk wodičitý" (peroxid vodíku), "wodičnatany" (hydroxidy), "solnowodičnatany" (hydrochloridy), "kyselina chaluzowodičnatá" (kyselina jodovodíková) "Sodjk" (PDF 119) "kysličnjk sodičnatý" (??? menší zastoupení kyslíku než v oxidu???), "kysličnjk sodičitý" (oxid sodný), kysličnjk sodičný" (peroxid sodný), "wodičnatan sodičitý" (hydroxid sodný), "soličnjk sodičitý" (chlorid sodný), "sýřičnjk sodičitý" (sulfid sodný), "trogsýran sodičitý" (síran sodný) "Uhljk" (PDF 106) "kysličnjk uhličnatý" (oxid uhelnatý), "kyselina uhličnatá" nebo "uhljkowá" (oxid uhličitý), "uhličnatany" nebo "uhlany" (uhličitany), "soličnjk uhličnatý" (chlorid uhličitý, tetrachlormethan), "soličnjk uhličitý" (tetrachlorethen), "dusičnjk uhličnatý" nebo "uhel živočissný" (živočišné uhlí), "dusičnjk uhličitý" (dikyan), "dusičnjk uhličný" nebo "modřovina" (kyanovodík), "kyselina kyslomodřová" (kyselina (iso)kyanatá) soli "dusnouhličnany" nebo "modrany" ((iso)kyanatany), soli "dusnouhličnjky" (kyanidy), "sýřičnjk uhličnatý" (sirouhlík), "uhličnjk wodičnatý" (uhlovodík). "Křemjk" (PDF 115) "kyselina křemjkowá" nebo "křemen" (oxid křemičitý nebo křemen), soli "křemany" (křemičitany), "soličnjk křemjkowý" (chlorid křemičitý), "kazyčnjk křemjkowý" (fluorid křemičitý). "Dusýk" (PDF 84) - "kysličnjk dusyčnatý" (oxid dusný), "kysličnjk dusyčitý" (oxid dusnatý), "kyselina dusyčitá" (kyselina dusitá), "kyselina dusyčná" (kyselina dusičná), "dusyčnan olowitý" (dusičná" (chlorovodíková), "soličnjk wodičnatý" (chlorovodík), "soličnjk" (chlorid). "Wtožjk" (PDF 81) kyselina "wtožíkowá" (bromičná), "wtožnowodičnatá" (bromovodíková), "wtožičnjk drasličitý" (bromid draselný), "wtožičnjk střjbrowý" (bromid stříbrný).an olovnatý), "dusyčnan merotičitý" (dusičnan barnatý), "dusyčnan drasličitý" (dusičnan draselný), "dusyčnan amonyowý" (dusičnan amonný), "dusyčník wodičnatý" nebo "amonyon" (amoniak). "Kostjk" (PDF 101) kyseliny - první stupeň: "kostičnatá" (fosforná), druhý: "kostičitá" (fosforitá), třetí: "kostičná" (fosforičitá) a čtvrtý: "kostjkowa" (fosforečná), "půldruhokostan wápničitý" nebo "klamavec" (fosforečnan vápenatý s příměsí neboli apatit, např. chlorapatit či fluorapatit aj.), "dwojkostan wápničitý" (fosforečnan vápenatý v kostech, nebo-li hydroxyapatit), "půltřetikostan wápničitý" (fosforečnan), "půlčtvrtokostan wápničitý" (hydrogenfosforečnan), "pětikostan" (dihydrogenfosforečnan). "Sýra" (PDF 88) - první stupeň: sýřičnatá" (thiosírová) soli "sýřičnatany" (thiosírany), druhý: "sýřičitá" (siřičitá) soli "sýřičitany" (siřičitany), třetí: "sýřičná" (dithionová) soli "sýřičnany" (dithionany), čtvrtý: "sýrkowá" (sírová) soli "sýrany" (sírany), "sýřičnjk wodičnatý" (sirovodík), "sýřičnjk" (sulfid dříve sirník). ""Kazýk" (PDF 77) "kysličnjk" (oxid) "křemjkowý" (křemičitý), "bořjkowý" (boritý), "kyselina kazowodičnatá" (fluorovodíková), "kazyčnjk wodičnatý" (fluorovodík). "Soljk" (PDF 72) "kysličnjk soličnatý" (oxid chlorný), "kysličnjk solíkowý" (oxid chloričitý), "kyselina soličnatá" (kyselina chlorečná), "kyselina soličná" (kyselina chloristá),"kyselina solnowodičnat "Chaluzýk" (PDF 88) kyselina "chaluzyčná" (joditá), "chaluzýkowá" (jodičná) soli "chaluzykowany" (jodičnany) , "soličnjk chaluzyčnatý" (chlorid jodný), "chaluzyčnjk" (jodid). Obdobné příklady lze nalézt v Lučbě u řady dalších prvků.

Jan Swatopluk Presl se inspiroval při tvorbě spisem polského chemika Jędrzeia Śniadeckiego z roku 1816 Początki chemii (PDF). Sám Presl o tom napsal „Snažil jsem se názvosloví lučebnické vystavěti. Při této práci mi Śniadecki spisem o lučbě, polským jazykem napsaným, svítil" a dále: ,,Proč by Čechové to co jiní Slované nalezli a to co dobré jest, nemohli užívati, nevidím." a končí takto ,,Co od Polanův jsem si vydlužil každý nestranný rozsoudí" (více Mervart v roce 1964 zde). Preslovo názvosloví však bylo mnohem ve slovanském duchu rozpracovanější a rozsáhlejší.

1851 . Josef Franta Šumavský - "Česko-německý slovník" - přehled kysličníků a kyselin

1852


Originál zde (str. 60, PDF 74)

1852 PDF

PDF

1853 PDF

1853

Vojtěch Šafařík ve svém "Německo-český slovník vědeckého názvosloví" (PDF) zavedl mezinárodní značky prvků (z nichž mnohým dal mezinárodní názvy...viz) a také rozšířil a pozměnil původních pět koncovek Preslových na koncovek osm -ičnatý (-ečnatý), -natý, -itý, -ičitý, -ový, -ičelý, -ičný (-ečný), -istý (PDF 22) a také . Pozorný čtenář si jistě všimnul, že se nejedná zcela o koncovky dnešní. První se liší a některé další jsou zpřeházené. Je to způsobeno tím, že u některých sloučenin byl stále dáván poměrově špatně kyslík a také tím, že kyseliny měly stále vzorce oxidů bez vodíků (proto také kyseliny - od kyslíku).

1860

Vojtěch Šafařík v učebnici Základové chemie čili Lučby potvrzuje své koncovky, které aplikuje a uvádí a vysvěluje na řadě příkladů, které ve skenu originálu je možné prostudovat zde.

1861 Antonín Majer Zde jsou uvedené názvy sloučenin i s jejími vzorci PDF 276-277

1865 Jakub Buk Po vzoru českých národních buditelů, inspirován jejich názvy, sestavil unikátní chemické názvosloví v hornolužičtině ....lze kompletně prostudovat zde - PDF
1874 Bogoslav Šulek (původem Slovák) se též inspiroval českými národními buditeli a inspirován jejich názvy, sestavil unikátní chemické názvosloví v chorvatštině ....lze prostudovat zde - PDF

1869

Jiljí Vratislav Jahn zachoval v "Kniha přírody" (díl první chemie v PDF) názvy prvků i názvosloví takové, jak ho Šafařík vymyslel. Osm koncovek (první rozdílná od současné, některé další zoproti současnosti přeházené. Nadále činily problémy vůči kyslíku i síře vodík a alkalické kovy (jakoby měli oxidační číslo 2) a tak voda byla vzorce HO, existovaly kysličník draselnatý či sodnatý vzorců KO resp. NaO apod., kyseliny byly nadále ve vzorcích oxidů (ale již se objevují jejich hydráty odpovídající současným vzorcům kyselin - občas ovšem v jiném poměru). Značky použil mezinárodní. Fluor měl značku Fl.

1870

Karel Starý v "Kniha přírody" (díl druhý mineralogie v PDF) zavedl v minerálech zkratky. Po vzoru Jana Svatopluka Presla v kysličnících (oxidech) nahradil kyslík tečkou nad druhým prvkem, dále v sirnících (sulfidech) nahradil síru čárkou nad druhým prvkem a pokud chtěl druhý prvek zdvojnásobit, tak ho přeškrtnul.

granát

1900 - 1908 - 1918
1900 - Listy chemické - Alexander Sommer Batěk:  Návrh k opravě českého názvosloví chemického

Již Presl (viz výše) se potýkal s násobně špatně určenými atomovými hmotnostmi. Kyslík či síra měly poloviční než měli mít, ale dvojnásobnou měly sodík či draslík. A tak (v dnešním názvosloví a značkách) byl oxid draselný KO₂ namísto K₂O. Do doby Šafaříkově se chyba s dvojnásobkem např. u sodíku a draslíku odstranila, ale chyba u jiných prvků s poloviční atomovou hmotností nikoliv.Jak je přehledně vidět u Šafaříka (1860), kyslík měl 8 (místo 16), síra 16 (místo 32), uhlík 6 (místo 12), vápník 20 (místo 40), železo 28 (56) atd., ale zase řada prvků měla atomové hmotnosti správně jako např. vodík 1, dusík 14, chlor 35,5, draslík 39 aj. To pochopitelně vedlo tam,kde se potkal prvek s dobře a prvek s polovičně stanovenou atomovou hmotností k chybným vzorcům (v dnešním názvosloví) oxid draselný KO namísto K₂O, voda HO namísto H₂O, kyselina dusitá HNO₄ (tehdy nazývaná hydrát kyseliny dusíkové NO₃.HO) namísto HNO₂, kyselina dusičná HNO₆ (tehdy nazývaná hydrát kyseliny dusičné NO₅.HO) namísto HNO₃ atd. Za Šafaříka však názvy a vzorce plně odpovídaly stavu tehdejších znalostí o poměrech atomových hmotností. V roce 1869 však publikoval Dmitrij Ivanovič Mendělejev svojí slavnou tabulku, kde stanovil atomové hmotnosti všech prvků správně. V důsledku toho se opravily i vzorce např. KO na K₂O, ale název zůstal stejný „kysličník draselnatý" (v dnešním názvosloví oxid draselnatý) namísto změny .na „kysličník drasličnatý" (v dnešním názvosloví oxid draselný). A to velmi rozčilovalo středoškolského profesora chemie Alexandra Sommera Baťka, který navrhnul v Listech chemických roku 1900 na str.225 a 226 opravu českého chemického názvosloví (získáno z digitální Národní technické knihovny):

Alexandr Sommer Batěk ve svém návrhu nejen navrhnul přejmenovat některé sloučeniny do tvaru odpovídajícímu správného poměru, ale především navrhnul pozměnit dosavadní řadu -ičnatý (2:1), -natý (1:1), -itý (2:3), -ičitý (1:2), -ový (1:3), -ičelý (1:4), -ičný (1:5), -istý (1:7) na řadu (v poměrech oproti kyslíku) -ičnatý (2:1), -natý (1:1), -itý (2:3), -ičitý (1:2), -ičný (2:5), -ový (1:3), -istý (2:7) , -ičelý (1:4) respektivě obecně na -ičnatý (1:1), -natý (1:2), -itý (1:3), -ičitý (1:4), -ičný (1:5), -ový (1:6), -istý (1:7) , -ičelý (1:8).

Jinými slovy, byl to Alexandr Sommer Batěk, kdo v roce 1900 správně seřadil do správných poměrů koncovky mocenství do řady -ičnatý, -natý, -itý, -ičitý, -ičný, -ový, -istý, -ičelý.

Byl však ignorován. Teprve poté, co Alexandr Sommer Batěk vlastním nákladem vydal svůj návrh ve formě propagační brožury roku 1908, byl pozván Spolkem českých chemiků na schůzi´, kde pak vznikla komise pro úpravu chemického názvosloví. Návrh nového názvosloví pak Batěk přednesl v referátě na pátém sjezdu českých lékařů a přírodopisců v roce 1914. Jeho návrh byl jednomyslně přijat a po změnách a doplňcích především Emila Votočka uvedených v publikaci "Slovník sloučenin anorganických dle názvosloví sjezdového" v roce 1918 bylo přijato moderní české názvosloví, které především v anorganické chemii s výjimkami (kysličník-oxid, sirník-sulfid, selén -selen aj.) platí dodnes. Oproti návrhu Alexandra Sommera Baťka z roku 1900 se změnila jen tvar koncovky prvního mocenství z -ičnatý na -ný (nikoli její smysl a význam) a definitivní tvar řady dodnes platných osmi valenčních koncovek je -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ičný (-ečný), -ový, -istý, -ičelý.

V roce 2008 byl v Chemických listech vydán o Alexandru Sommerovi Baťkovi text: „Vzpomínka na da Vinciho české chemie Letos je tomu právě sto let co Alexandr Sommer-Batěk vydal ke čtvrtému sjezdu českých přírodozpytců propagační leták burcující k reformě chemického názvosloví. Co to bylo za sílu, která jej pudila k této iniciativě? Sám v souvislosti se stavem názvosloví na počátku století vzpomíná: "Nemohl jsem dobře pochopiti, že lidé tak velcí jako Brauner tento nepořádek trpí a že jej snesou." Jaký nepořádek měl na mysli? Kupříkladu oxid o vzorci NO se psal jako kysličník dusičitý, kdežto kysličník uhličitý měl vzorec CO₂ (NO₂ byl přitom kysličník dusičelý). Neshody tyto působily obzvláště myslícím začátečníkům značné obtíže"....více

V roce 1919 shrnul v "Příloha k Časopisu pro propěstování mathematiky a fyziky" (PDF) František Mašek vše v článku "Nové chemické názvosloví":

„Názvosloví, jehož jsme dosud užívali, bylo kdysi Šafaříkem zavedeno a dokud užíváno bylo v chemii ekvivalentů a vzorců na jejich podkladě vytvořených, bylo to názvosloví opravdu ideální. Když však v chemii zavedeny byly vzorce atomové, pak v těch případech, kde ekvivalent neodpovídal atomové váze, nastal rozpor mezi jménem a složením sloučeniny. Bylo třeba nápravy. Pokusil se o ni r. 1900 prof. A. Batěk a jeho návrh opravy chemického názvosloví, podaný na IV. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů roku 1908 způsobil, že u České chemické společnosti pro vědu a průmysl byla zvolena názvoslovná komise, která svá usnesení předložila V. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů r. 1914 k schválení. Sjezd uložil komisi uvésti usnesení komise v platnost a starati se o zavedení opraveného názvosloví. Na schůzi 29. prosince 1917 konané sešli se učitelě-chemikové všech tří vysokých škol a všichni, kromě prof. Braunera, se zavázali, že počátkem školního roku 1918/19 zavedou nové sjezdové názvosloví chemické. To se také stalo a v době přítomné všichni kromě prof. Braunera tohoto názvosloví užívají.

Je však třeba zdůraznit, že odpor profesora Bohuslava Braunera k novému názvosloví nebyl nějaký truc, ale prostě jiný pohled na systém názvosloví. Profesoru Ivanu Švancarovi z Univerzity Pardubice se podařilo v roce 2017 sehnat téměř zapomenutou knihu profesora Braunera ANALYSA KVALITATIVNÍ z roku 1919, kde prof. Brauner vysvětluje, že: „Vycházím od základu čistě vědeckého na rozdíl od návrhu komise, která vychází od oxydů a procesů i takových, které neexistují, tedy od základů ještě méně nežli empirického." a dále vysvětluje, že je nutno činiti přesný rozdíl mezi valencí elektropositivní a elektronegativní a také to, že ekvivalent prvku lichomocného se rovná atomové váze, zatímco ekvivalent prvku sudomocného se rovná polovici atomové váhy. Nutno též upozornit a zdůraznit, že prof. Brauner právě v této knize prosadil dále používané názvosloví aniontů Cl^- (psáno Cl´) aniont chloridový, CN^- (psáno CN´) aniont sirníkový S^-2 (psáno S´´) atd. namísto doporučovaných Cĺ´ anion chloru resp. chlorový či CN´anion kyanu resp. kyanový či S´´ anion síry resp. sirný neb sírový (což, jak Brauner upozorňuje, by vůbec vedlo ke zmatkům viz SO₄´´) . Prof Brauner upozorňuje, že jen tak si lze např. uvědomit rozdíl mezi kationtem hlinitým Al^... (pozn. u kationtu psány tečky) a aniontem hlinitanovým [Al(OH)₄]´ a na závěr této pozoruhodné kapitoly píše: „Jak viděti, zasluhuje naše názvosloví zralého uvážení i po stránce jazykové" (více zde a v lepším rozlišení zde).

Zbývá ukázati, kde jsou odchylky mezi názvem užívaným do r. 1918 a názvem zavedeným roku 1918. O tom lze výborně se poučiti v právě vydané knížce: „Slovník sloučenin anorganických dle názvosloví sjezdového, zavedeného oficielně r. 1918. Sestavil prof. Emil Votoček", kterou vydala Česká chemická společnost pro vědu a průmysl v Praze.

Tím, co jsem uvedl, myslím, že stávají se každému jasný výhody, jichž opravou názvosloví bylo dosaženo. Vstupujeme do samostatného státu českého s chemickým názvoslovím tak dokonalým, jakého, dík pružnosti českého jazyka, nemá žádný národ světa. Jest si jen přáti, aby i chemická věda a chemický průmysl, jenž u nás dosud jest v plenkách, šel ve svém vývoji tak, aby i o něm mohlo se říci totéž, co jsem řekl o jeho názvosloví. Kdo by potřeboval lepších iníormací, tomu doporučuji již dříve uvedený slovník anorganických sloučenin právě vydaný."

V roce 1965 v "ČESKOSLOVENSKÝ TERMINOLOGICKÝ ČASOPIS" se vrátil k historii Miroslav Mervart v článku "KONFRONTACE NÁZVOSLOVÍ KYSLIČNÍKŮ v ČEŠTINĚ A RUŠTINĚ" (PDF od 11) a Antonín Tejnor v článku "DISKUSE O CHEMICKÉ TERMINOLOGII" (PDF od 29)

1941

Další úpravy názvosloví byly přijaty v roce1941 komisí pod vedením Josefa Hanuše (názvosloví koordinačních sloučenin, podvojných sloučenin, nevalenčních a isopolykyselin a jejich solí.

1964 U odvozenin od oxygenu došlo ke změně psaní koncovky -yd na -id jako např. hydroxyd na hydroxid, oxydovat na oxidovat, peroxyd na peroxid nebo oxyd na oxid (ve sloučeninách odvozených od mezinárodních, jinak se stále používal název kysličník)...více.

1978

Další úpravy názvosloví anorganické chemie byly v sedmdesátých letech 20. století. Byly vydány týmem chemiků pracujícím na českém názvosloví v letech 1971 až 1985 pod vedením Jiřího Klikorky v roce 1972 a poté v roce 1978 (.zde v PDF) a v dalším vydání v roce 1985. Skončila éra dlouhých samohlásek v názvech prvků selén, chlór, fluór, jód, arzén, a dalších, kysličník nahradil oxid, sirník sulfid. Klikorkovo názvosloví je dodnes požíváno ve výuce na vysokých školách...viz např. zde .

2010
BULLETIN ASOCIACE ČESKÝCH CHEMICKÝCH SPOLEČNOSTÍ (ročník 41, číslo 2)
Návrh k opravě českého názvosloví chemického (PDF 20, 21)

Současní čeští chemici Petr Slavíček a Jan Kotek navrhli zavést koncovku pro oxidační číslo IX -utý. Odůvodnili to takto: "Sjezdové názvosloví sloužilo českým (a slovenským) chemikům k plné spokojenosti bezmála jedno století, byť s využitím mladších pojmů jako je oxidační číslo. Současná doba však začíná bolestně pociťovat potřebu rozšířit tabulku až k oxidačnímu stupni IX....D. Himmel a spol. nedávno na základě sofistikovaných kvantově-chemických výpočtů ukázali, že kation [IrO₄]⁺ (ve kterém je iridium v oxidačním stavu IX) je stabilní vůči ztrátě molekuly kyslíku, a dokonce, že tento kation by na základě výpočtů pomocí Bornova-Haberova cyklu mohl s vhodně vybraným aniontem (např. hexafluoridoantimoničnanem) vytvářet stabilní sůl. Podobně by se mohlo chovat také meitnerium, prvek 109. Autoři zkoumali také fluoridy těchto prvků v oxidačním stavu IX. Zde se bohužel ukázalo, že IrF₉ není stabilní vůči rozkladu na IrF₇ a F₂. Podotkněme, že ion [IrO₄]⁺ byl pravděpodobně již detekován při b– rozpadu ¹⁹³OsO₄. ...ať už je příprava sloučenin s prvky v oxidačním stupni IX na dosah či si na ni ještě počkáme, setkáváme se s těmito sloučeninami alespoň na úrovni literární a české písemnictví na to musí být náležitě připraveno. Navrhujeme proto k označení oxidačního stupně IX koncovku -utý. Ta je většinou populace pociťována jako přinejmenším stejně libozvučná jako jejích 8 starších sourozenců, zejména libozvučně pak zní u prvků, jichž se oxidační stupeň IX týká nejvíce (kupř. IrF9, fluorid iridutý). Doplněná tabulka dle reformy Slavíčka a Kotka tedy vypadá takto:

Názvy složitějších sloučenin se budou vytvářet po způsobu Votočkově, například [IrO₄]SbF₆ nazveme jako hexafluridoantimoničnan tetraoxoiridutý. V souvislosti s naším reformním návrhem připomeňme ještě dva aspekty, které by neměly být přehlédnuty. České názvosloví není pouhou odbornou hantýrkou, ale je také učební látkou, kulturním fenoménem a národní chloubou. Jako učební látka představují koncovky oxidačních stavů pevný základ českého chemického vzdělání, jeho procvičování a zkoušení tříbí mentální kvality řady generací. Naše reforma proto znamená další vzpruhu českého chemického vzdělávání. Důležitý je však i moment národní. V době, kdy český jazyk úpí pod nánosy anglicismů a český prezident se obává o svrchovanost naší země pod evropským diktátem, představuje koncovka -utý pro IX. oxidační stupeň pevné ukotvení českého národa".
Pod čarou autoři uvádí: „Pro účely budoucího historického bádání v dějinách chemie podotkněme, že koncovka -utý byla navržena jednomu z autorů (PS) Jiřím Kolafou místo původně navrhované koncovky -ičutý. Stalo se tak v pátek 12. února 2010 v průběhu oběda v Menze ČVUT." ....celý text (PDF 20-21).

Je to až neuvěřitelné, ale již výše zmiňovaný Prof. Ivan Švancara z Univerzity Pardubice upozornil v roce 2017 na to, že devítimocné kationty předpověděl již v roce 1953 jeden z největších (ne-li největší) z českých chemiků všech dob Prof. Otto Wichterle, a to, jak Prof. Švancara napsal: „o oxidačním stavu IX u iridia (a také rhodia) se krátce zmiňoval již začátkem 50-tých let min. st. nestor naší chemie, Prof. O. Wichterle, a to ve své, pro některé progresívní, pro jiné kontroverzní, učebnici „ANORGANICKÁ CHEMIE  (NČSAV Pha, 1953)“, kterou sepsal spolu s F. Petrů a kde na str. 433 uvádí:  „… Neznáme dosud žádnou sloučeninu devítimocných kationtů Rh(9+) a Ir(9+), které by tyto kovy měly tvořit vzhledem ke své příslušnosti ke skupině 9a. … “ (výsek z knihy zde).  I když, jak zase upozornil Doc. Petr Slavíček: „Poznámka o prof. Wichterlovi a devátém oxidačním stupni je zajímavá, nevěděl jsem to. Ve Wichterleho knize z roku 1950 to ještě není, takže to nejspíše dodal až prof. Petrů při revizi v roce 1953." , takže, jak reagoval Prof. Švancara, inkriminovaná formulace o devítimocných iontech Rh a Ir je tak trochu zastřena rouškou tajemství, kdo je tedy jejím autorem? Prof. Otto Wichterle nebo Prof. František Petrů? Nebo oba? Ať tak či onak, pro svět existenci devítimocných iontů objevili Češi!

[české názvy prvků (1828 -1852)][názvosloví anorganické chemie 1828-1852][názvosloví organické chemie 1852]["Amerlingova řada" (1852)][české názvy prvků (1946)][archaické latinské názvosloví][triviální názvy][historie chemie][go home]