V
Berlíně zemřel 10. srpna 2005 ve věku nedožitých 83 let
prof. RNDr. Jaroslav Koutecký, DrSc., Dr. hc. mult. Toto smutné
konstatování zároveň oznamuje mnoho důležitých skutečností.
Profesor Koutecký byl zejména v zahraničí dlouhodobě nejznámějším
žijícím českým vědcem, který patřil do světové
extraligy fyzikální chemie. Bude nám chybět.
Byl pojmem pro komunitu vědců tohoto oboru na celém světě. Jeho doménami, v nichž měl renomé odborníka světového významu, byla elektrochemie, kvantová chemie, kvantové teorie povrchových jevů, fotochemie a fyzika klastrů. Zahraniční osobnosti vnímaly z Čech většinou jen dvě jména – nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského a Jaroslava Kouteckého.
Malér absolventa
Jaroslav Koutecký se narodil 14. října 1922 v Kroměříži.
Rozhodně si nemohl stěžovat na to, že by prožil nudný život
jen v laboratoři. V letech 1938 – 1942 žil se svými rodiči
v Telči, kde jeho otec působil jako advokát a v červnu 1942
maturoval na zdejším gymnáziu. Poté až do konce války tj.
do roku 1945 pracoval jako laborant v Chemickém ústavu Baťových
závodů ve Zlíně. Na univerzitu mohl vstoupit jako mnoho jeho
vrstevníků až po jejich znovuotevření v roce 1945, tedy ve třiadvaceti
letech. Studoval teoretickou fyziku a fyzikální chemii na Přírodovědecké
fakultě UK v Praze. Mezi jeho učitele patřil například prof.
Rudolf Brdička, blízký spolupracovník Jaroslava Heyrovského.
Jaroslav Koutecký absolvoval začátkem roku 1948 a "trefil"
se s koncem studia přesně do tzv. Vítězného února. Čerstvý
absolvent dospěl k závěru, že se nyní jeho kariéra nemusí
vyvíjet zrovna optimálně. Pokusil se ilegálně přejít
hranice, ale byl zatčen a dva roky vězněn v letech 1948 a 1949.
Strávil je v tzv. táboře nucených prací v Kladně.
Talent se dočkal
Jeho další kariéra se pak samozřejmě neobešla bez potíží.
Jako napravený "kopečkář" si pak musel do roku 1953
rekonstruovat svůj poměr ke komunistickému režimu a dělnické
třídě ve Výzkumném ústavu Spojených oceláren Kladno. V
roce 1953 byl vzat na milost a dostal zaměstnání v Ústavu
fyzikální chemie Československé akademie věd. Jeho talent se
konečně uplatnil a v ústavu pracoval až do roku 1969.
Jeho první vědecká práce pod vedením profesorů V. Trkala a
V. Votruby byla z oblasti kvantové teorie pole. Potom se jeho vědecký
zájem začal obracet ke kvantové teorii povrchových jevů. V
polovině padesátých let se zabýval rovněž kvantovou teorií
molekul a už koncem této dekády se o něm hovořilo jako o
zakladateli školy kvantové chemie v tehdejším Československu.
První práci publikoval v USA už v roce 1957.
Do světa
V šedesátých letech pocítila i věda určité povolení otěží
ze strany politických kruhů a českým výzkumníkům se začaly
otvírat dveře do světa. Jaroslav Koutecký byl roce 1965 pozván
do USA a do roku 1967 působil na Johns Hopkins Univerzity v
Baltimore jako hostující profesor. Získal tam řadu užitečných
kontaktů, které se mu zanedlouho velmi hodily. Po návratu do
Československa se v roce 1967 stal profesorem fyzikální chemie
na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1969 byl zvolen členem
prestižní Mezinárodní akademie kvantově molekulových věd.
V roce 1969 emigroval. Nejprve byl profesorem na Belfer Graduate
School of Science v St. Cambridge ve státě Massachusetts (součástí
univerzity byla mj. Vládní škola J. F. Kennedyho) pak působil
na Yeshiva University v New Yorku. Později se stal profesorem
fyzikální chemie na Freie Universität Berlin, kde působil až
do své smrti. Na této univerzitě založil významnou výzkumnou
skupinu zaměřenou na kvantovou chemii a chemii povrchů. Od
roku 1969 byl členem prestižní International Academy of
Quantum Molecular Sciences.
Zpátky domů
Na samotném počátku devadesátých let se ihned přihlásil zpátky
do služeb české vědy a přišel s významným počinem. Významně
se podílel na vzniku Grantové agentury ČSAV a do roku 1994 byl
jejím předsedou. Prosadil grantový systém financování vědy,
který sehrál podstatnou roli v transformaci výzkumu v ČR. Byl
čestným členem Učené společnosti ČR (na každé její
zasedání poctivě dojížděl z Berlína), nositelem mnoha
vyznamenání a čestným doktorem několika univerzit.
"Novodobý
otčenáš"
Prof. Jaroslav Koutecký věnoval poslední léta své skvělé
kariéry snaze posouvat dopředu vědu v Čechách. Jeho poslední
přednáška na téma „Srovnání vysokých škol v Americe, západní
Evropě a v České republice“ v diskusi na X. valném shromáždění
Učené společnosti ČR (24. – 25Vyústila ve 23 bodů, které
lze . května 2004), kterou formuloval společně s Bedřichem
Velickým, měla obrovský ohlas. povaa zásady rozvoje přírodních,
lékařských a technických věd, žovat za jakýsi novodobý
"otčenáš" reflektující současný stav které se
stávají motorem ekonomiky.
Zopakujeme tento jeho odkaz.
a) Celkový postoj společnosti k přírodním vědám se hluboce
mění. Uznává se jejich obecná důležitost i jejich prospěšnost
pro národní hospodářství evropských států.
b) Současná věda zásadně přispívá k základnímu poznání
a otevírá zcela nové a velmi rychle použitelné technické
aplikace přírodních věd.
c) Tyto objevy jsou umožněny rozvojem laserů, velmi rychlých
malých počítačů, počítačů s velmi velkou pamětí,
urychlovačů a četných dalších moderních metod a technik.
d) Byly navrženy a v současnosti jsou používány nové materiály
mající zcela nové a mimořádně zajímavé, prakticky použitelné
vlastnosti. Tyto materiály vycházejí z nových poznatků o
kvantových tečkách, nanostrukturách, klastrech, částic až
atomárních rozměrů. Pro informatiku mají převratný význam
kvantově mechanické zákonitosti takových extrémně malých
systémů, které se podobají zákonitostem platným pro
jednotlivé atomy.
e) Současné experimentální metody mohou sledovat prakticky
spojitě průběh chemických i zvláště významných
fotochemických reakcí (extrémně rychlá – „femtosecond“
– spektroskopie), a to nejen statisticky.
f) Pro interpretaci mohou pak být užitečné velmi přesné ab
initio kvantově teoretické výpočty různých systémů i ve
velmi nestabilních stavech. Důležité jsou teoretické pokroky
v molekulární dynamice umožňující předvídat různé
chemické, fotochemické i jiné reakce.
g) Použití moderních fyzikálních a biochemických metod má
dnes základní význam v lékařské diagnostice a chirurgii.
Mnoho funkcí v živých organismech je možno vyložit na základě
fyzikálních a biochemických jevů. Zcela převratné i
praktické důsledky má též molekulární biologie.
h) Nové výsledky moderní vědy umožňují konstrukci a použití
družic, které jsou v mnoha ohledech pro současnou společnost
nepostradatelné, a kosmických sond, které přinášejí velmi
důležité obecné poznatky.
i) Všestrannost nutná k rozvoji současné vědy a k rychlé
technické aplikaci jejích výsledků vyžaduje
interdisciplinaritu. Efektivní realizace této
interdisciplinarity musí být řešena spoluprací významných
odborníků v různých potřebných vědních, případně
hospodářských oborech.
j) Tato zcela nová situace vyžaduje hlubokou změnu v zaměření
a struktuře vysokých škol. Paralelně ke klasickým fakultám
je třeba zřizovat univerzitní ústavy, výzkumná centra, popřípadě
„Graduierte Kollegien“.
k) Například „Graduiertes Kollegium“ zaváděné v Spolkové
republice Německo má sloužit jak aktivní badatelské práci
na vysoké úrovni, tak školení mimořádně nadaných studentů
schopných tvořivě pracovat na problematice studované na těchto
výběrových vědeckých institucích.
l) Studijní poplatky při přiměřeném respektování možných
nepříznivých sociálních následků jsou doporučitelné.
Souběžně je nezbytné udílet stipendia (i z těchto zdrojů)
nadaným nemajetným studentům.
m) Univerzita by měla mít právo vybírat převážně
studenty, kteří splňují její nároky.
n) Podpora univerzity jejich „alumni“, sponzory a dárci může
přinést mnoho výhod. Styk univerzit s jejich absolventy a
jejich příznivci by měl být intenzivně pěstován.
o) Velmi důležitá je volba vhodných institucí zajišťujících
pro společnost i vysokou školu nejvýhodnější, nejefektivnější
a nejrychlejší použití „know-how“ vysokých škol a výzkumných
ústavů. O potenciálních výhodách „spin--off“ společností
v českých poměrech je nutno vážně, ale i kriticky uvažovat.
p) Zavedení jakési burzy zprostředkující spolupráci mezi
univerzitami a hospodářskými podniky je zcela nedostatečné.
Nerespektuje totiž kreativní vynálezy nových technologií,
které mají v době globalizace klíčový význam.
q) Jednostranné zvýhodnění aplikovaného výzkumu v původním
smyslu nerespektuje právě ty vědecké směry, které jsou v
dnešní hospodářské situaci nejslibnější.
r) Je nutno se zbavit starých názorů o vykořisťování čisté
vědy „zlým“ kapitálem a hledat cesty konstruktivní, vzájemně
výhodné součinnosti.
s) Stát by se neměl přímo vměšovat do plánování vědecké
činnosti, nýbrž by se měl starat o vytváření optimálních
rámcových podmínek pro žádoucí rozvoj vědecké činnosti v
České republice. Zvláště by měly být podporovány nové
progresivní základní směry vědeckého bádání a výzkumu.
t) Jedna z možností je zřízení ministerstva pro vědu a
vysoké školy, které by při správném personálním obsazení
mohlo povolaně hájit zájmy na nejvyšší úrovni. Jinou možností
jsou sbory poradců, kteří musí být ovšem zvláště pečlivě
vybíráni.
u) Pro zdar vědecké činnosti i její zužitkování pro společnost
je zdaleka nejdůležitější výběr osobností z řad aktivních
vědců, kteří dokážou proniknout do současných problémů
na obecné úrovni i v detailech a dovedou potřebné změny
koncipovat a také provádět. Je nutno omezit vliv neflexibilních
byrokratů a nečinných vědeckých funkcionářů.
v) Citační index při výběru osobností, které se mají pro
různé vědecké pozice řešit, může být při kritickém
zhodnocení výchozím materiálem, ale ničím více.
w) Důležitou složkou všestranného hodnocení kvality vědecké
práce by mělo být mínění vědecké obce, k němuž by se mělo
při všech rozhodnutích přihlížet. Vědecká obec musí být
ovšem natolik vyspělá, aby toto mínění mohlo být respektováno.
Profesoru Kouteckému za významnou celoživotní vědeckou činnost a propagaci České republiky prezident republiky dne 28.10.2005 udělil in memoriam Medaili za zásluhy.
