06.03.2006 23:36:52
ČŮTA František
(15. 11. 1898 Lomnice nad Lužnicí, 15. 3. 1986 Praha)

V letech 1911-19 navštěvoval F. Čůta vyšší gymnázium v Českých Budějovicích a v Třeboni. Po maturitě se přihlásil na pražskou techniku, kde až do roku 1923 studoval chemii u profesora Rudolfa Hace. Po skončení studií se stal jeho asistentem, přitom ale pokračoval ve svém vzdělávání na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1930 odjel na studijní cestu do Drážďan a později do USA. V roce 1936 se habilitoval na pražské technice v oboru analytické chemie. Profesorem byl jmenován v roce 1946, o deset let později se stal členem korespondentem ČSAV.

Jeho počáteční vědecká činnost zahrnovala některé práce v oblasti chemie anorganické a fyzikální, které později ovlivnily i jeho pojetí analytické chemie. V roce 1935 učinil nejdůležitější objev. Pomocí jeho univerzálního acidobazického indikátoru lze odhadnout kyselost, či naopak alkalitu zkoumaných roztoků, tedy pH, a to v mezích od 1,2 do 12,7. Před objevem univerzálního indikátoru bylo určení pH zdlouhavé a vyžadovalo řadu specifických indikátorů. Čůtův indikátor nebyl dosud překonán, na druhou stranu bouřlivý rozvoj elektrotechniky vede ke stanovení pH instrumentálními metodami. Vyráběné a používané pHmetry představují škálu od nejjednodušších (mají podobu tužky) až po složité, umožňující přesné stanovení pH na několik desetinných míst.

Vedle výzkumné činnosti byla důležitá i Čůtova činnost pedagogická. V roce 1925 u nás jako první zavedl praktika pro studenty. Byl autorem řady příruček a vysokoškolských skript. V letech 1961-72 byl předsedou Čs. společnosti chemické.

Profesor Čůta a západní Čechy

Tato vzpomínka přináší některé skutečnosti o vztahu profesora F. Čůty k západočeskému regionu, které jsou v české chemické obci málo známé či neznámé. Vztah prof. Čůty k západním Čechám měl tři zdroje. Prvním z nich, historicky nejstarším, byly pobyty F. Čůty v Konstantinových Lázních. Prof. Čůta, ač původem i vyznáním Jihočech, dělil ve zralém věku svůj čas vyhrazený pro oddech mezi chalupu v severočeském Prysku u Kamenického Šenova (tam trávil spíše kratší, několikadenní pobyty) a mezi Konstantinovy Lázně. V nich prožil každoročně se svou chotí dr. M. Čůtovou tři letní týdny jako lázeňský host za účelem zlepšení kondice. Dával přednost těmto malým lázním před jejich slavnějšími příbuznými, jako jsou Mariánské Lázně, v nichž strávil jen jeden ozdravný pobyt a kde se léčívala paní Čůtová. V Konstantinových Lázních měl rád především jejich klid, útulnost, ale i výbornou péči lázeňského týmu vedeného primářem dr. Baudyšem. (Je pozoruhodné, že v 60. a 70. letech vyhledávali tyto lázně i další chemičtí velikáni, mj. prof. S. Landa a prof. F. Petrů.) Pro neutuchající činorodost prof. Čůty bylo příznačné, že pracoval i o dovolené v lázních. Autor této vzpomínky, ve 2. polovině 60. let externí aspirant prof. Čůty, byl povoláván do lázní na konzultace o postupu práce.
Druhá linie spojení prof. Čůty se západními Čechami vycházela z Československé společnosti chemické. F. Čůta, do roku 1972 předseda společnosti a od r. 1973 její čestný předseda, stál u zrodu pobočky ČSCH v Plzni. Po období přípravných prací došlo 28. 6. 1973 k založení pobočky na památném ustavujícím shromáždění "v letním pavilonu Rudého koutku Západočeských pivovarů v Plzni", který je dnes součástí areálu restaurace Na spilce. Prof. Čůta tehdy v parném letním podvečeru, který by v jiném prostředí bez přímého spojení s plzeňským tekutým zlatem mohl být utrpením, měl přednášku o historii ČSCH. Ještě v témže roce se profesor Čůta účastnil v Plzni konference s názvem "Problémy hodnocení výrobků kvasného nápojového průmyslu", která založila tradici plzeňských konferencí, konaných později pod názvem "Výroba a hodnocení výrobků nápojového průmyslu" a jež v r. 1998 dospěly do 13. kola. Účastníci konference z r. 1973 dodnes vzpomínají na brilantní diskusi prof. Čůty věnovanou senzorickému hodnocení potravinářských výrobků.
Profesor Čůta v 70. letech přednesl pro ČSCH v Plzni ještě několik přednášek, z nichž nezapomenutelná je zejména ta z r. 1974, která byla věnována současnému vývoji instrumentálních metod analytických a která zahajovala přednáškový cyklus s tímto zaměřením. Konala se v plzeňské restauraci BOHEMIA, ale místo obvyklého salonku I nám byl přidělen salonek III. Ten byl lokalizován poblíž tanečního parketu, oddělen od něj jen posuvnou stěnou, s přístupem pouze přes parket. Bohužel den konání přednášky byl 8. březen, tedy MDŽ, za socialismu svátek bujarého veselí. První polovina přednášky proběhla normálně. Pak začal tanec. Pan profesor projevil nezměrnou statečnost. Značně zesílil hlas a pokračoval ve výkladu, který snad jen na pár vteřin přerušoval při sólech bicích nástrojů. Auditorium odolávalo rámusu mnohem méně. Když po přednášce probíhala diskuse, využívali diskutující jen přestávek mezi tanečními kousky, takže diskuse se značně protáhla. Třetím spojením prof. Čůty se západními Čechami byla jeho spolupráce s katedrou chemie Pedagogické fakulty v Plzni. Ta se projevovala výraznou pomocí ve výzkumné práci a přinesla i řadu společných publikací v letech 1968-1974. Prof. Čůtovi byl při příležitosti jeho 75. narozenin dedikován fakultní sborník3 z r. 1973. Účinná byla i materiální pomoc prof. Čůty. V době, kdy normální cestou nebylo možno sehnat téměř nic, nás pan profesor zásoboval chemikáliemi ze zahraničí, pomohl se zapůjčením přístrojů, a to vždy jen za poděkování. Cennou pomoc prof. Čůty katedře chemie PF v Plzni představovalo jeho pedagogické působení. V 70. letech se na fakultě pořádalo dvouleté postgraduální studium určené pro učitele v praxi, které sloužilo k jejich atestaci. F. Čůta zde v letech 1971-1977 přednášel v rozsahu 8 hodin za semestr, především o přístrojových metodách analytických, ale i témata z obecné analytické chemie (redoxní reakce, reakční mechanismy). Výuka učitelů byla pro pana profesora mimořádně zajímavá, protože ho nutila hledat cestu k jiným posluchačům než na jaké byl zvyklý. Využili jsme jeho ochoty podělit se o své pedagogické názory a zkušenosti, které každoročně shrnul v přednášce Naléhavé problémy ve výuce chemie.
Přestože v době svých návštěv v Plzni pan profesor již překročil sedmdesátku, měl snahu nejen své vědomosti předávat, ale také sám získávat nové. Jeho touha po poznáni byla mimořádná, a tak se součástí pedagogických výjezdů do Plzně staly i návštěvy chemických laboratoři, průmyslových podniků chemického zaměření (pivovar, lihovar) a jiných zajímavostí z oblasti aplikované chemie (např. umělá ledvina v nemocnici) i muzeí a kulturních památek. Poznávací akce prof. Čůty se brzy přestaly omezovat na Plzeň a rozšířily se na celé západní Čechy. Příležitostí k tomu se v letech 1972-1983 staly každoroční prázdninové celodenní výlety, které při pobytech manželů Čůtových v Konstantinových Lázních organizovali pracovníci katedry chemie PF v Plzni. Každá z těchto cest zahrnovala "chemickou složku (exkurzi do továrny ap.) a samozřejmě i návštěvy kulturních památek a zajímavých přírodních lokalit. Hostiteli exkurzí v závodech byly desítky chemiků. Značná část z nich byli žáci prof. Čůty. Jeho přijetí byla velmi srdečná až vřelá. Prof. Čůta při diskusích se specialisty z různých oborů od keramiky po mlékařství udivoval hlubokými znalostmi a působil vždy dojmem, že je rovněž specialistou daného oboru, se kterým se v některých případech od vysokoškolských studií téměř nesetkal.
Při prázdninových cestách západočeským regionem prof. Čůta (a většinou i jeho paní) navštívili kromě zmíněných podniků v Plzni také Lachemu v Kaznějově, keramické závody v Horní Bříze, těžbu a úpravnu kaolinu v Kaznějově, sklárny v Karlových Varech (MOSER) a v Heřmanově Huti, pivovary v Chodové Plané, Karlových Varech a Staňkově, lihovar v Prádle, vinařské závody ve Starém Plzenci, octárnu v Nýřanech, mlékárny v Klatovech, Stříbře a Kralovicích. Velký dojem a četné náměty k přemýšlení přinesly prof. Čůtovi pozůstatky po zaniklé výrobě české kyseliny sírové - Zelené jezírko v Berku a zejména hromnické červené jezero, vyloužené haldy pyritických břidlic a zbytky železitých pigmentů. Je všeobecně známo, že prof. Čůta byl výborným znalcem historie, který dovedl ocenit umělecké památky a výtvory. Při prázdninových cestách po západních Čechách navštívil památky historických měst (Klatovy, Domažlice, Cheb, Plasy, Kralovice, Manětín, Rabštejn, Stříbro), hrady Radyně a Loket, zámky Horšovský Týn, Kynžvart a Kozel. Méně známo je, že prof. Čůta byl znamenitým znalcem a obdivovatelem přírody a vše, co v přírodě viděl, se snažil - jak jinak - interpretovat pomocí chemie. Měl ovšem z mládí i hluboké systematické znalosti přírody, založené na výborné paměti a doplněné schopností extrapolace. Tak např. při procházce hadcovými lokalitami ve Slavkovském lese dokázal klasifikovat speciální květenu tak, že přítomného znalce západočeské flóry uváděl v úžas. Nelitoval námahy několikakilometrového plahočení terénem, aby mohl sbírat krystaly amfibolu a augitu na Vlčí Hoře u Černošína, podnikl cestu ke skalním útvarům v lese u Žihle nebo k vývarům minerálních pramenů ve Slavkovském lese. Ve věku 84 let trval na tom, že za úplné tmy půjde v neschůdném terénu osobně odebrat pro analýzu vzorek vody údajně mimořádného složení.
Letní toulky profesora Čůty, už bez paní Čůtové, skončily v srpnu 1983. To byl pan profesor v Konstantinkách naposledy. V červenci 1984 jeho zdraví postihla příhoda, která u většiny lidí znamená zavřené dveře k normálnímu životu. Pan profesor, téměř nehybný a těžce mluvící, bojoval duchem. Četl si v řeckém originále Homéra. Jeho silný duch zůstal zdravý a vrátil jej ještě do života. Ale do západních Čech se už profesor Čůta nevrátil.

Go home - Kliknutím na hlavní stránku