07.04.2013 19:36:29 Střední Evropa (letní čas)
Oldřich ČERVINKA
20. 5. 1925 Lázně Toušeň - 24.
5. 2002 Lázně Toušeň
Organická chemie - Červinka, Dědek, Ferles
Dr. Ing. Otakar Červinka, DrSc., jeden z nejvýznamnějších chemiků v historii naší země, čestný člen Švédské královské společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii, držitel mnoha prestižních ocenění a medailí, dlouholetý pedagog a uznávaný světový odborný publicista.
Celostátní učebnice Otakara Červinky, V.Dědka a M.Ferlese Organická chemie . se stala neuvěřitelně populární a uznávanou publikací. Všichni, kdo studovali na vysokoškolské úrovni (ale i středoškoláci účastnící se olympiád) s touto vynikající učebnicí přišli do kontaktu. Získala si dokonce ve studentské hantýrce označení "zelená příšera. "
Dr. Ing. Otakar Červinka, DrSc se narodil v roce 1925
v Lázních Toušeni, kde žil s rodinou celý život. Po
maturitě (1944) na Státním reálném gymnasiu v
Brandýse n/L absolvoval 1949 jako žák prof. R. Lukeše
Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v
Praze, kde se po získání doktorátu technických věd
(1950) celoživotně věnoval pedagogické, vědecké a
výzkumné práci (habilitace 1960, DrSc. 1970 za práci
Asymetrické reakce v organické chemii). Návrh na jeho
jmenování profesorem byl 1974 z politických důvodů
zrušen a uskutečněn až v roce 1990.
Během své pedagogické praxe přednášel také v
zahraničí, mj. v Maďarsku (1957), v Polsku (1973, 1979),
v Německu v Halle (1962), Mohuči (1968, 1980, 1989,
1991, 1994), Řezně (1989), Bonnu (1969, 1980), Bochumi
(1980, 1989), Saarbrückenu (1980) a Cáchách (1991), ve
Švédsku na universitě v Lundu (1969, 1990), ve
Švýcarsku na konferencích o stereochemii v
Bürkenstocku, ve Francii na universitě v Orsay u
Paříže (1978) a na ústavu přírodních látek v Gif
sur Yvette (1978), při přednáškovém turné (1966) na
universitách v Londýně, Cambridgi, Birminghamu,
Sheffieldu a Norwichi.
Jeho objevů a zkušeností využívala také řada
farmaceutických firem, jako například Roussel Uclaf,
Merck nebo Hoechst-Pharma-Forschung. Během svého
života publikoval doma i v cizině více než 200
původních prací zejména o asymetrických reakcích a
reakcích enaminů, je autorem či spoluautorem 26
odborných monografií a vysokoškolských učebnic, mj.
Základy stereochemie a konformačního rozboru (1966 s K.
Bláhou a J. Kovářem, v rozšířené podobě vyd.
též anglicky 1970 a rusky 1974), Mechanismy
organických reakcí (1976, 1982), celostátní učebnice
Organická chemie (1969 s V. Dědkem a M. Ferlesem, 4
vydání), Enantioselektivní reakce v organické chemii
(1985), Chemie organických sloučenin I a II (1986, 1988),
Enantioselective Reactions in Organic Chemistry (vyd.
Horwood, London 1995) a kapitol v kompendiích Advances
in Heterocyclic Chemistry 6 (ed. A. R. Katritzky,
Academic Press, New York 1966), Eneamines, Synthesis,
Structure and Reactions (ed. A. G. Cook, Marcel Decker
Inc., New York 1968, 1988), The Chemistry of Enamines (ed.
Z. Rappoport, Wiley, London 1994). Roku 1976 byl
vyznamenán Hanušovou medailí, 1978 medailí College de
France, 1987 a 1989 laureátstvím státní ceny ČMT-SNTL,
1990 medailí Frant. Štolby a 1995 medailí Emila
Votočka.
Byl čestným členem České společnosti chemické a
členem jejího hlavního výboru, členem Švýcarské
chemické společnosti a členem Švédské královské
společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii. S
rodinou žil v Lázních Toušeni.
Zemřel 24.5.2002
