Ústav chemie přírodních látek jako
vědecko-pedagogický ústav VŠCHT Praha vznikl transformací vědecko-výzkumného
pracoviště Laboratoře monosacharidů VŠCHT, jejímž předchůdcem byla Laboratoř
heterocyklických sloučenin. Historie ústavu je tak úzce spjata s osobností
Prof. dr. Rudolfa Lukeše, DrSc., který se stal po skončení 2. světové války
vedoucím katedry organické chemie. V roce 1952 bylo pro Prof. Lukeše, jako
řádného člena Československé akademie věd, ustanoveno specializované vědecké
pracoviště při ČSAV nazvané Laboratoř heterocyklických sloučenin. Jeho
zaměstnanci se stali někteří pracovníci z katedry organické chemie VŠCHT a
dalších pracovišť; mezi nimi byli uznávaní odborníci v organické chemii a v
chemii přírodních látek, např. Doc. Ing.
dr. Karel Bláha, CSc. (na obrázku s molekulou), Prof. Ing. Jiří
Jarý, DrSc., Ing. dr. Josef Jizba, CSc., Ing. dr. Jan Kovář, CSc., Ing. Josef
Němec, CSc., Ing. dr. Jiří Pliml, CSc., Ing. Alena Zobáčová, CSc. a další.
Rozvíjena byla zejména chemie alkaloidů, ve které byla studována např.
konfigurace sedaminu, hygrinu, hygrolinu nebo halostachinu. Dalším rozvíjeným
tématem byla chemie monosacharidů. V rámci vědecké činnosti v základním výzkumu
pracoviště provádělo i pedagogickou činnost v oblasti vědecké výchovy aspirantů.
Osobností Prof. Lukeše byla činnost „akademické“ laboratoře velmi úzce spjata
s činností katedry organické chemie. Oběma pracovištím sloužila společná
servisní laboratoř organické elementární analýzy. Byly pořádány společné
každotýdenní konference s referáty o nově publikovaných poznatcích
v odborných časopisech. Ze spolupráce s pracovníky katedry organické chemie
(Prof. Ing. dr. Ivan Ernest, Prof. Ing. dr. Miloš Hudlický a další) vzniklo
tehdy rovněž rozsáhlé rešeršní dílo „Preparativní reakce v organické chemii“ (10
svazků, vědecký redaktor Prof. Ing. dr. Vladimír Bažant, DrSc.).
Po smrti Prof. Lukeše v říjnu 1960 převzal
vedení personálně obměněné Laboratoře heterocyklických sloučenin Prof. Ing. Jiří
Jarý, DrSc., který posunul dosavadní program vědeckého výzkumu převážně směrem
k chemii sacharidů. V roce 1961 byla laboratoř včleněna do struktury
VŠCHT jako vědecko-výzkumné pracoviště, které od roku 1963 neslo název Laboratoř
monosacharidů. Pracoviště bylo v prvé fázi své existence spravováno děkanátem
Fakulty chemické technologie a v roce 1974 přešlo na Fakultu potravinářské
a biochemické technologie. V Laboratoři monosacharidů byli vychováváni mladí
vědečtí pracovníci, ale pracovníci laboratoře se podíleli i na pedagogické
činnost fakulty. Prof. Ing. Jiří Jarý, DrSc. (na obrázku vplevo, vlevo
s Prelogem a Červinkou)
zpravidla vedl 1 - 3 diplomanty, obvykle
z katedry chemie a technologie sacharidů FPBT, přednášel předmět Chemie
sacharidů a vědečtí pracovníci laboratoře se podíleli na výuce laboratoří
z biochemie a laboratoří oboru. Byla vydána skripta Chemie a analytika
sacharidů (R. Bretschneider, J. Jarý, K. Čapek), která na dlouhou dobu
představovala jediný ucelený pohled na sacharidy dostupný v českém jazyce.
Pracovní skupiny vedené vědeckými pracovníky řešily státní výzkumné projekty a
zčásti též úkoly v rámci smluvní vedlejší hospodářské činnosti. Laboratoř
monosacharidů brzy dosáhla světového uznání díky odborné erudici vědeckých
pracovníků: Doc. Ing. Karel Čapek, DrSc. (chemie aminodeoxysacharidů a
sacharosy), Ing. Alena Zobáčová, CSc. (synthesa deoxysacharidů), Doc. Ing. Karel
Kefurt, CSc. (chemie aldonových kyselin a jejich derivátů) a Doc. RNDr. Jan
Staněk, CSc. (chemie aminodeoxysacharidů, analytické metody). Společným nosným
tématem bylo studium parciální reaktivity hydroxylových skupin. Sestavu
vědeckých pracovníků doplňovala
Ing. Věra
Dienstbierová, CSc. (radioprotektivní sloučeniny, tajemnice laboratoře, na
obrázku vlevo pp. Dienstbierova, Dolezal, Jizba, Ferles, Prelog), Ing.
Stanislav Doležal, CSc. (chemie leukotrienů) a od roku 1980 i Doc. Ing. Jitka
Moravcová, CSc. (analytické metody, chemie deoxypentos). Od roku 1970 chyběli
v kolektivu vědeckých pracovníku Ing. dr. Jan Kovář, CSc. (stereochemie,
aminodeoxysacharidy) a Ing. Josef Němec, CSc. (redukce aldonolaktonů,
laboratorní technika), autor dodnes používané Němcovy stavebnice, souboru
laboratorního skla účelově zaměřeného na semimikropreparace v organické
synthese). Oba se úspěšně uplatnili na pracovištích v Kanadě a USA.
S oběma pracovníky bylo udržováno neformální spojení a oba po roce 1990
laboratoř navštívili. V roce 1997 věnoval dr. Němec svou odbornou knihovnu
VŠCHT; část tohoto velkorysého daru byla využita ústřední knihovnou
k doplnění a výměnám, část je k dispozici v knihovně ústavu. V
80. letech byla laboratoř částečně zapojena do projektu syntézy prostaglandinů,
která nakonec vyústila k realizaci výroby těchto sloučenin
v Neratovicích, a vyřešen byl způsob výroby kancerostatika Tamoxifenu pro
Lachemu Brno (Doc. Ing. Karel Čapek, DrSc.). Vypracovaná metodika stanovení
jednoduchých cukrů pomocí kapalinové chromatografie na iontoměniči byla zavedena
jako on-line kontrolní metoda v celulosce Paskov (Doc. RNDr. Jan Staněk,
CSc.).
V prosinci 1989 byl zvolen do funkce vedoucího
Laboratoře monosacharidů Doc. RNDr. Jan Staněk, CSc. (na obrázku
vpravo) Po přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1991 se
laboratoř stala vědecko-pedagogickým ústavem VŠCHT s názvem Ústav chemie
přírodních látek, s právem výchovy vlastních diplomantů ve studijním
oboru „Chemie a analýza potravin“ se zaměřením na chemii přírodních látek
a doktorandů v oboru organická chemie. Od roku 2000 je v čele ústavu
Doc. Ing. Jitka Moravcová, CSc. (na obrázku vlevo) Ústav
zajišťuje výuku deseti oborových předmětů, pěti laboratoří a seminářů, exkurse a
odborné stáže v pětiletém inženýrském studiu, čtyř předmětů v tříletém
bakalářském studiu a čtyř předmětů v doktorandském studiu. V současném
personálním obsazení jsou čtyři docenti, dva asistenti, jeden odborný VŠ
pracovník, dva technici a sekretář. Na zaměření absolvuje v průměru desítka
studentů a ústav vychovává přes dvacet doktorandů, z nichž cca polovina
pracuje na ústavech Akademie věd ČR. Základní výzkumnou oblastí zůstává chemie a
stereochemie sacharidů s potenciálními biologickými účinky včetně studia
jejich konformací pomocí matematického modelování. Nově byl výzkum orientován na
sledování fytoestrogenů a dalších sekundárních metabolitů v rostlinném
materiálu, potravinách a krmivu pomocí kapilární elektroforesy a řadu aspektů
supramolekulární chemie. Za desetiletou dobu existence Ústavu chemie přírodních
látek zde úspěšně ukončilo svá studia 54 inženýrů a 6 doktorů. Dosažené výsledky
byly publikovány v sérii původních publikacích a v četných přednáškách a
posterových vystoupeních na konferencích v České republice i v zahraničí (seznam viz.).