25.03.2005 00:36:14
[kliknutím k originálu v angličtině][použit strojový překlad eurotran]
Friedrich Wilhelm Ostwald
narozen 2. září 1853, Riga, Lotyšsko, ruská Ríše
zemřel 4. dubna 1932, Großbothen (Sachsen) se blíží k Leipzig, Nemecko

Lotyšský Němec Friedrich Wilhelm Ostwald byl chemikem, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů fyzikální chemie. On téměř bez pomoci organizoval fyzikální chemii do téměř nezávislého odvětví chemie. Nobeluv laureát (1909) v chemii jako uznání jeho práce na katalýze a pro jeho vyšetrování základních pravidel rídit chemické rovnováhy a rychlosti reakce, nejlépe známý electrochemists pro teorii electrolyte rešení.

Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853, v Riga, Lotyšsko, jako syn pána-bednár Gottfried Wilhelm Ostwald a Elisabith Leuckel.
 

Wilhelm Ostwald

Stará budova Riga Polytechnical institut (nyní - hlavní budova univerzita Lotyšska) (starý design, 1869)

Wilhelm Ostwald vystudoval reálné gymnázium v Rize a chemie ho zaujala natolik již v raném věku, že již ve svých jedenácti letech si vyráběl vlastní ohňostroje. V roce 1872 byl přijat na Dorpatskou univerzity (nyní Tartu, Tartu, Estonsko) ke studiu chemie. Poté, co vykonal závěrečné zkoušky o tři roky později, získal post asistenta na fyzikálním ústavu u profesora Arthura von Oettingena a následně získal obdobné místo v chemické laboratoři u Karla Schmidta. Ostwald sám prohlásil, že ve své vědecké kariéře nejvíce těžil te zkušeností od těchto dvou učitelů. V roce 1877 byl přijat jako neplacený akademický odborný asistent na Dorpatskou univerzitu a poté v roce 1881 byl jmenován řádným profesorem chemie na Polytechnice v Rize.

Institut fyzikální chemie, Leipzig univerzita (1901)

O šest let později přijal pozvání jako profesor fyzikální chemie na Lipskou univerzitu. Mezi jeho pozdější slavné žáky patřil Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus. Ostwald zůstal v Lipskug až do roku 1906, s krátkým přerušením, kdy působil na Harvardské univerzitě v Cambridge v období 1904-1905.

van't Hoff a Ostwald

Arrhenius a Ostwald

Ostwald zahájil jeho experimentální práci v 1875, s vyšetrováním na právu masové akce vody na vztahu k problémum chemického príbuzného rys, se zvláštním durazem na electrochemistry a chemické dynamice. V 1894 on dal první moderní definici katalyzátoru a zmenil jeho pozornost na katalytické reakce. Ostwald je obzvlášte známý pro jeho príspevky k poli electrochemistry, vcetne duležitých studi elektrické vodivosti a elektrolytického oddelení organických kyselin. On vyvinul teorii rešení založených na iontovém oddelení a analogie mezi plyny a chemickými rešeními podobnými Arrhenius je. On vynalezl viscometer, který je ješte užitý na merení viskozita rešení. Zvedave dost, ackoli on byl jeden z nejvýznamnejších lékáren jeho casu, on neprijímal developement athomic teorie until 1906.

Ostwald také velmi prispel k chemickému prumyslu. Jeho proces pro premenu cpavku k dusicné kyseline, patentovaný v 1902, se stal s velkou prumyslovou duležitostí. V tomto procesu, cpavek míchaný se vzduchem je zahríval a vedl pres katalyzátor (platina). To reaguje s kyslíkem tvorit dusicný kyslicník, který je pak okyslicován k dusíku dioxide; toto podle poradí reaguje s vodou tvorit dusicnou kyselinu. Tato metoda, známý jako Ostwald proces, byl používán Nemeckem behem svetové války já pro zhotovení explosives po spojencká blokáda urízla pravidelnou nemeckou zásobu dusicnanu a to je ješte používáno.

V jeho dusledku propagovat práci obzvlášte v poli electrochemistry, který také vedl k objevu práva roztoku jmenovaného po nem, jeho aktivit jako spisovatel a jeho nadání pro organizaci, Ostwald se stal jedním z zakladatelu klasické fyzikální chemie. On vydával cetné ucebnice, zacínat Lehrbuch der Allgemeinen Chemie (ucebnice všeobecné chemie) v 1884. Toto bylo následováno Grundriss der Allgemeinen Chemie (nácrt všeobecné chemie) v 1889 a Ruka - und Hilfsbuch zur Ausführung physikalisch-chemischer Messungen (prírucka a manuál pro merení physicochemical) v 1893. Cetná jiná vedecká díla na analytické chemii, electrochemistry, anorganická chemie znamenala. Ostwald také zakládal a editoval Zeitschrift für physikalische Chemie v 1887; Ostwald sám editoval 100 hlasitostí, až 1922. V 1902 Ostwald založený Annalen der Naturphilosophie a editoval 14 hlasitostí až 1921. On také založený Klassiker der exakten Wissenschaften v 1889, který asi 250 hlasitostí bylo publikoval.

On byl také v duvere usporádání ministerstva fyzikální chemie na Leipzig univerzite, a v 1894 on založený”Deutsche Elektrochemische Gesellschaft” (nemecká Electrochemical spolecnost) který v 1902 expandoval se stát”Deutsche Bunsen-Gesellschaft für angewandte physikalische Chemie” (Nemec Bunsen-spolecnost pro aplikovanou fyzikální chemii).

V 1909 Ostwald získal Nobelovu cenu pro chemii pro jeho práci na katalýze, chemické rovnováhy a reakcní rychlosti. On prijal cestné doktoráty od nekolika univerzit v Nemecku, velký Británie a USA, a byl delal cestného clena ucených spolecností v Nemecku, Švédsko, Norsko, Nizozemsko, Rusko, velký Británie a USA. V 1899 on byl delán”Geheimrat” králem Saxony.
 

Wilhelm Ostwald, chemik, filozof a editor množství vedeckých a filozofických žurnálu, byla proslulá osobnost v evropské vedecké spolecnosti prelomu posledního století. Jeho osoba sjednotí v jedinecném zpusobu mnohé stránky ducha této epochy: vedecký optimismus, technický pokrok a pruvodní rozdílnost ved, positivismus a Naturphilosophie, úsilí delat vedu a dostupné vedecké znalosti k a pochopitelný pro široká množství populace v behu procesu spolecenské a politické emancipace a svetové spolecnosti chycené v dilematu nacionalismu a mezinárodní spolupráce. Ostwald život muže být považován za trvalou jízdu na vyvýšenine mezi temito aspekty: profesor chemie ovlivní a zformuje vývoj této vedy, on vytvorí originální filozofický nápad (Energetical Monism), on rozšírí dopad jeho nápadu ve vedecké spolecnosti a jeho verejnosti cas založením vedecké casopisy a ve forme neúnavný literární aktivita.

Po jeho duchodu v 1906, Ostwald našel novou kouli pro jeho vedecké a organizatorial talenty. Vedle pokracovat v jeho studiích a publikaci na filozofii, takový jak Der energetische Imperativ (aktivní nezbytnost), Moderne Naturphilosophie (moderní prírodní filozofie), Umrít Pyramide der Wissenschaften (pyramida ved), on také vzal aktivní roli ve verejném živote. On podporoval meštácké pacifistické hnutí, zajímal se o školské reformy a v monism. On veril, že v pohledu na jeho pozici on mohl rozhodne bojovat proti církevnímu požadavku na sílu na poli prírodních ved a rozšírit moderní vedeckou ideologii. Tento cíl, který on sledoval v jeho spisech Monistische Sonntagspredigten (Monistic nedelní kázání) a Arbeiten zum Monismus (práce na monism). On psal o filozofii vedy a, v knize Grosse Männer (1909; “velicí lidi”), on vyšetroval psychologické príciny vedecké produktivity. On také publikoval tri-autobiografie hlasitosti (1926-1927).

Pravý až do konce jeho života Ostwald studoval barvy a tvary, ve snaze najít vedeckou standardizaci pro barvy. Jeho hlavní práce na tomto poli jsou Zemrít jako Farbenfibel (coulour základ), Zemrít jako Farbenlehre (obarvit teorii), Umrít Harmonie der Farben (harmonie barev). On také vydával casopis Zemrít jako Farbe (barva).

Wolfgang Ostwald

Ostwald byl oddaný s Helenou von Reyher v 1880. Oni meli dve dcery a tri syny, jeden z koho, Dr. Karl Wilhelm Wolfgang (známý ve vedecké literature jako Wo. Ostwald), byl prednášející univerzity Leipzig a editor Zeitschrift für Chemie und Industrie der Kolloide, predchudce Kolloid - Zeitschrift. Také slavný vedec Wolfgang Ostwald (1883-1943), je obecne považován za zakladatele koloidní chemie.

Po extrémne aktivním živote, Ostwald zemrel u jeho chaty na venkove blízko Leipzig 3. dubna 1932.
 

Medaile v pameti Ostwald

Ostwald nazýval jeho dum “domem energie” jako protipól pro Boltzmann, kdo nazýval jeho dum “domem entropie”. Ostwald dum, asi 30 km od Leipzig, je bytí delané do muzea; jeden z hlavních exponátu je sbírka pestrobarevných barev a barev, které on vyvinul. On mel teorii barvy, která na nejaký cas byla zájmu k umelcum. Také v dome je pohár thermostatted, prudký Bunsen horákem, a kontrolovaný udržovat tekutinu v poháru k uvnitr jedné míre v teplote. Jeho hrob leží v zahrade domu.

Poštovní známka memorovat Wilhelma Ostwald a jeho Nobelova cena.

Vy jste mohli prospívat císt originál Helmholtz ' dostupné prednášky v internetu:
Ostwald roztokové právo:
Wilhelm Friedrich Ostwald, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1888, 2, 36-37.

Tento text byl sestaven z biografií of Ostwald available v internetu:
( 1, 2, 3, 4, 5 ). Viz též velmi vycerpávající biographic data (v nemcine jediný).