Robert Andrews Millikan

(22. března 1868 - 19. prosince 1953)

 Nobelovu cenu získal v roce 1923 za práce o elementárním elektrickém náboji a fotoelektrickém jevu.

 

Americký fyzik Robert Andrews Millikan se narodil v roce 1868 v rodině profesora organické chemie. Millikan studoval fyziku u známého fyzika M. Pupina na Columbijské univerzitě v New Yorku, kde také získal doktorát. V letech 1910 – 1921 byl profesorem na univerzitě v Chicagu a v roce 1921 se stal ředitelem fyzikální laboratoře v Pasadeně.

Millikan byl velice činorodý člověk, který se zabýval problémy mechaniky, molekulární fyziky, termofyziky, elektřiny, akustiky a optiky. Těžištěm jeho zájmu však bylo měření elektrického náboje elektronu, přímé určení kvanta záření, studium Brownova pohybu v plynech, expanze ultrafialového spektra a pohybové zákony částic, které dopadají z atmosféry na povrch Země.

V letech 1913 – 1917 Millikan prokázal Thomsonův předpoklad, že hmotnost vodíkového iontu je asi dvěstěkrát větší než hmotnost elektronu. Vyrobil speciální Millikanův kondenzátor, kterým měřil elektrické náboje malých olejových kapiček, a zjistil, že náboj elektronu je elementárním kvantem jakéhokoliv elektrického náboje. Experimentálně také stanovil velikost kinetické energie, kterou z povrchu kovu „vytrhává“ světlo určité frekvence, čímž objevil přeměnu světelné energie na energii elektrickou. Věnoval se i měření Planckovy konstanty, kterou určil na základě měření frekvence a energie elektronů, přičemž vyšel z  fotoelektrického efektu.