19.03.2005 09:36:50
[kliknutím k originálu v angličtině][použit strojový překlad eurotran]
Heinrich Friedrich Emil Lenz
narozen 12. února 1804, Dorpat, carské Rusko (nyní Tartu, Estonsko)
zemřel 10. února 1865, Rím, Itálie

Heinrich Friedrich Emil Lenz ruský (estonský) fyzik, který v Lenzově zákoně z roku 1833 formulol stěžejní zákon elektromagnetismu. On také shledal, že síla magnetického pole je úmerná síle magnetického prerušení.

Heinrich Friedrich Emil Lenz byl narozený a vzdelaný v Dorpat (nyní Tartu, Estonsko). Jako geofyzikální vedec, on doprovázel Otta von Kotzebue (1787-1846) na jeho tretí expedici po celém svete 1823-26. Na jeho ceste se Kotzebue, Lenz studoval klimatické podmínky takový jako barometrický tlak, a delal extrémne presná merení slanosti, teploty a specifické tíhy morské vody. Na pozdnejší expedici on meril úroven Kaspického more. Po jeho návratu, Lenz se spojil St Petersburg akademie vedy, a od 1840 držených míst na univerzite St. Petersburg.

Lenzova studia elektromagnetismu datují se od 1831. On je best-known pro Lenzuv zákon, který on zjistil v 1834 chvíli vyšetrovat magnetické prerušení. Lenzuv zákon v elektromagnetismu je prohlášení, že privozený elektrický proud proudí ve smeru takový že proud oponuje zmene to primelo to.
 

Strkat tyc neustálého barového magnetu pres roli drátu, napríklad, primeje elektrický proud v roli; proud podle poradí pripraví magnetické pole kolem role, delat to magnet. Lenzuv zákon ukáže smer indukovaného proudu. Protože jako magnetické póly odrazit každého jiný, Lenzuv zákon ríká, že když severní pól magnetu baru se blíží k roli, indukovaný proud vtéká takový cesta jak delat stranu z role nejbližší tyc magnetu baru sám severní pól oponovat približující se barový magnet. Na stahovat magnet baru od role, indukovaný proud obrátí sebe a blízká strana role se stane jižním pólem produkovat pritažlivou sílu na ustupujícím barovém magnetu.

Malé množství práce, proto, je oddelán tlacit magnet do role a v stáhnout to proti magnetickému úcinku indukovaného proudu. Malé množství energie reprezentované touto prací prokáže sebe jako nepatrný zahrívající úcinek, výsledek indukovaného proudu se setkávat s odporem v materiálu role. Lenzuv zákon podporí obecný princip zachování energie. Jestliže proud byl primen v opacném smeru, jeho akce by spontánne kreslila magnet baru do role navíc k úcinku topení, který by porušil zachování energie.

V 1833 Lenz ohlásil vyšetrování cesty elektrický odpor se mení s teplotou, ukazovat, že zvyšování teploty zvetší odpor (pro kov). Lenz také studoval vztah mezi teplem a proud a objevoval, nezávisle na anglickém fyziku James Joule, právo nyní známé jako Joule je právo, který ukáže, že úcinky topení doprovázejí proud elektriny v dirigentech.

V Augustovi, 1864, Lenz šel do Itálie pro zdravotní duvody (on mel chronické problémy s ocima), ale on umrel 10. února 1865, v Ríme.

Tento text byl sestaven z biografií Lenze dostupný v internetu:
( 1, 2, 3, 4 )