V roce 1817 si všiml Friedrich Stromeyer z Univerzity v Göttingemu, že jeden vzorek "kadmie" (rudy známé nyní jako kalamín, smitsonit ZnCO₃) používaný v blízkých hutích na výrobu zinku byl žlutý místo bílý. Neobvyklé zbarvení nebylo způsobeno přítomností železa, které ve vzorku nebylo zjištěno, ale mělo svůj původ v novém prvku, který byl pojmenován podle zinkové rudy, v níž byl nalezen (z řeckého kadmeia = kadmiová zemina, původní název smithosnitu).