Carl Wilhelm Scheele byl švédský lékárník a badatel, žijící v letech 1742 - 1786. S jeho jménem je spojeno snad nejvíce objevů v dějinách chemie. S primitivním vybavením izoloval a určil mnoho látek (kyseliny fluorovodíkovou, jablečnou, vinnou, citronovou, šťavelovou; glycerol, acetaldehyd, oxid barnatý, molybden, wolfram), dále oběvil bělicí účinky chloru, oxidační vlastnosti manganistanu draselného, navrhl výrobu sody a fosforu. K jeho nejvýznamnějším objevům patří objev kyslíku ("ohňového vzduchu"). Připravil ho několika způsoby - rozkladem oxidu rtuťnatého, reakcí oxidu manganičitého s kyselinou sírovou, rozkladem dusičnanů aj. O kyslíku věděl, že je součástí vzduchu a že se z něho dá odstranit adsorpcí. První pokusy začal pravděpodobně již v roce 1771, ale zprávu publikoval až v roce 1777, tedy o tři roky později než anglický kazatel, učitel řečí a přírodovědec Joseph Pristley (1733 - 1804). Pristley objevený plyn nazval "deglogistonovaný vzduch" a prokýzal, že se spotřebovává při spalování i při dýchání. Scheele i Pristley byli flogistonici. Dosah jejich objevu, který připravil "chemickou revoluci", zhodnotil až ve své teorii hoření A. L. Lavoisier

Johan Gottlieb Gahn byl švéd. Jeho otec brzy zemřel. Gahn tvrdě pracoval. Mladý Berzelius, který se později stal jedním z nejvlivnějších chemiků, jednou sledoval s obdivem, jak Gahn používá sklářskou píšťalu.Gahn se stal později profesorem na vysoké škole Minese a vlastnil a řídil doly a vysoké pece. V roce 1817 objevil spolu s Berzeliusem selen v červenohnědé usazenině, která vznikla při hoření síry pocházející z falunských mědinosných pdyritů. Gahn dodával ryzí měď Američanům. Proslulá byla jeho pohostinnost a zanícení pro vědu.