Fausto de Elhuyar y de Suvisa

Mineralog a chemik, narozený u Logrono v Kastílii, 11 říjen, 1755; zemřel jako profesor ve škole Minese, Vergara, Biskajský záliv, 6. února, 1833. Jeho nejslavnějším počinem e je izolace wolframu. V roce 178/1 izoloval Scheele a také T. Bergmann další nový oxid, tentokráte z minerálu, který se tehdy nazýval "tungsten" (švédsky tung sten znamená těžký kámen), známého nyní pod názvem scheelit (CaWO₄). V roce 1783 oba bratři Fausto a Juan Jose, prokázali, že tentýž oxid je podstatou minerálu wolframitu. Redukcí oxidu dřevěným uhlím za vysoké teploty získali prvek kovové povahy. Jeho název "wolfram", od kterého je odvozena značka tohoto prvku, byl doporučen komisí IUPAC a je také široce používán. Výjimkou je anglosaské názvosloví, které používá alternativního a povoleného označení "tungsten".

Fausto Elhuyar se poté pustil do cestování po světě. Cestoval po střední Evropě, pak po Mexiku, kde v roce 1792 založil školu v Minese. . Poté se vrátil kvůli revoluci so Španělska, kde pilně úpomáhal s organizací, když tu byl najednou schvácený záchvatem mrtvice a umřel.

Napsal řadu prací. Psal o teorii syntézy, býval se redukcí stříbra z jeho rudy, kterou velmi rozvinul v Mexiku. V roce 1818 vydával monografie vyražené na mincích. Byl také autorem monografií o stavu dolů v Mexiku (novém Španělsku), v roce 1825 vydával práci o významu mineralogie v zemědělství a chemii..