| Tato výchova přinesla plody. Pierre Curie
maturuje v 16 letech, v 18 má diplom. V 19 ho
jmenovali laborantem na přírodovědecké fakultě
u profesora Desainse (místo zastával 5 let). Dělá
pokusy s bratrem Jacquesem, který má již také
diplom a je laborantem na Sorbonně. Mladí
fyzikové brzy ohlašují objev důležitého
jevu, tzv. piezoelektřiny, a při své práci
sestrojili nový přístroj, piezoelektrický křemen,
jímž lze přesně měřit minimální množství
elektřiny. Roku 1883 se oba bratří bohužel
rozcházejí. Pierre učí v městské škole
fyziky a chemie. Laboratorní praktika žáků mu
zabírají mnoho času, ale přesto pokračuje v
teoretické práci o krystalografii. V těchto dílech
stanovil zákon symetrie - který se stal jedním
ze základů moderní vědy.
Pierr Curie bádá dále a nalezne a sestrojí
vědecké ultracitlivé váhy "Currieovy váhy",
pak se pustí do bádání o magnetismu a podaří
se mu objevit základní zákon, "zákon
Curievův."
Na jaře roku 1894 se Curie setkal s Marií Sklodowskou;
jejich manželství (25. července 1895) ohlašoval
začátek světově proslulého vědeckého úspěchu,
začal objevem (1898) polonia a pak rádia.
Radioaktivita, kterou zjistil (1896) Henri
Becquerel, přitahoval pozornost Marie Curie tak,
že se nakonec oba rozhodli studovat nerost
smolinec, což dokázali v primitivních podmínkách.
Pierre sám se soustředil na fyzikální
studium (včetně světelných a chemických
efektů) radiaktivity.
Odmítl místo na univerzitě v Ženevě, aby
mohl pokračoval ve společné práci s Marií.
Pierre Curie byl jmenován odborným asistentem (1900)
a profesorem (1904) na Sorboně.
19. dubna 1906 vrazí při přechodu ulice do
koně nákladního povozu, který se právě míjí
s fiakrem. Překvapený Pierr se nešikovně
pokouší zachytit koně. Vědec uklouzne na mokré
zemi pod kopyta koně. Vozka trhá opratěmi a
koně klusají dál. Zadní levé kolo povozu
narazí na malou překážku a rozdrtí ji. Čelo,
lidská hlava. Lebeční kost praskne, růžová,
mazlavá hmota se rozkříkne do bláta - je to
mozek Pierra Curieho.
|
