|
|
Jöns
Jacob Berzelius byl všestraný švédský badatel, žijící v letech 1779 -
1848. Byl autoritou v chemické teorii i v chemické analýze první třetiny
19. století. Rozpracoval Daltonovu atomovou
teorii a vypracoval dualistickou slučovací teorii. Významně zdokonalil
chemické názvosloví a symboliku (1819). Daltonovy znakové
symboly prvků nahradil písmenovými symboly, které používáme dodnes.
Zabýval se katalýzou, isomerií, izomorfií (zavedl pojem alotropie a
označení mer).
Pro svou slučovací teorii využil první
elektrochemické poznatky. Předpokládal, že vlastností atomů prvků jsou
elektrické náboje. Podle toho rozdělil prvky na elektropozitivní a
elektonegativní, pouze vodík byl přechodným prvkem. Představoval si, že
slučováním atomů vznikají binární sloučeniny, které mohou mít ještě kladný
nebo záporný náboj, a reagují proto s dalšími částicemi s opačným nábojem
(odvozoval tak například různé
soli.)
Berzelius byl výborný experimetátor. Objevil nebo spoluobjevil
několik prvků, jako je selen, cer, křemík nebo thorium a podle kyslíkového
základu (s hodnotou 100) stanovoval přesnější "atomové váhy" prvků. Jeho
druhá tabulka "atomových vah" z roku 1829 obsahovala již 53 prvků.
Berzelius analyzoval též organické sloučeniny. Třebaže použil název
orgynická chemie "Organisk kemi" v roce 1806 - rozlišoval ještě dlouho
"roslinnou" a "živočišnou" chemii (až v roce 1844 připojil podtiltul
organická chemie). Patřil také k nejzatvrzelejším zastáncům
vitalismu.
|
|
|
