Jak uspěje vědkyně v politice?
Na nástupkyni Gerharda Schrödera fascinuje média řada věcí: že je žena, že pochází z východní části Německa a že má za sebou kariéru úspěšné vědkyně. Vystudovala fyziku a působila v berlínském Institutu fyzikální chemie.
Často jezdila na stáže do bývalého Československa, mimo jiné do Heyrovského ústavu fyzikální chemie a elektrochemie. Zde pracovala právě pod vedením Rudolfa Zahradníka, pozdějšího polistopadového šéfa Akademie
Rudolf Zahradník německou kancléřku nejednou hostil
Foto: ČTK/PETRA MÁŠOVÁ
Merkelová je coby autorka podepsána pod řadou prací i výzkumných projektů, jež v Heyrovského ústavu vznikly. Dnes je asi nejznámější ze zhruba stovky doktorandů a mladých výzkumníků, kteří pod rukama Rudolfa Zahradníka prošli. Sedmasedmdesátiletý vědec má jejich seznam sepsaný a říká, že je to takový jeho vědecký rodokmen. „A víte, co je zajímavé? Že z té stovky vesměs nadaných a schopných lidí mě jen dva zklamali. Jeden se ukázal být lumpem a druhý se po roce 1990 dal k fašistům. To na sto lidí není zas tak špatná bilance,“ říká Zahradník.
Naposledy Merkelová přednášela v Praze v roce 1993, to však už nemluvila o reakcích volných uhlovodíků (téma její doktorandské práce z roku 1986), ale o politice. Se svými někdejšími kolegy z vědeckých ústavů se totiž setkala coby ministryně Kohlovy vlády.
Není Rudolfu Zahradníkovi jako jejímu někdejšímu patronovi líto, že opustila vědu a dala se právě na politiku? „Ani ne,“ říká. „Ona Angela byla nesmírně vzdělaná, spolehlivá a pracovitá. Uměla dotahovat věci do konce, což jsou vlastnosti, které jsou pro výzkum důležité. Byla také ale ženou cti. A takoví lidé mají téměř povinnost jít do politiky. Moc jich tam totiž není.“
Někdejší šéf Akademie je z chování politiků v Česku zklamaný a tvrdí, že právě někdo takový jako Merkelová u nás chybí. „Třeba mě rozčiluje, jak se dožadují těch nejrůznějších výhod a příplatků. A tvrdí například, že je potřebují, aby mohli hostit zahraniční kolegy. Vždyť to my dělali celé desítky let a bez příplatků! Někdy k nám domů přišlo na večeři třeba i deset lidí. Ale pro nás to byla ohromná čest a plezír,“ říká Zahradník. Je otázka, proč je obecně v politice vědců tak málo a proč se to u budoucí německé kancléřky tak zdůrazňuje. Platí to zvlášť pro vědce z exaktních oborů. Těch do politiky přichází minimum. Na rozdíl od ekonomů, právníků nebo inženýrů. Nebo i sportovců, shodou okolností vyšel minulý čtvrtek v deníku International Herald Tribune velký článek o tom, kolik je ve vysoké politice úspěšných bývalých atletů. Kvalifikuje je k tomu houževnost, chuť vítězit za každou cenu a soupeře „zadupat“ do země.
A co naopak vědce diskvalifikuje? Možná je to jejich potřeba uvažovat racionálně, vyjadřovat se přesně a více přemýšlet než mluvit. Politika je v principu založena na schopnostech přesně opačných. Mluvit bez obsahu, řídit se víc intuicí než rozumem a vyjadřovat se nejlépe tak, aby si ve vyřčeném našel každý to svoje. To politika dělá politikem. Možná nás Angela Merkelová přesvědčí o opaku.