Zdenko Hans Skraup

Skraup se narodil 3. 3. 1850 v pražské rodině kapelníka ve svatovítské katedrále, jehož bratr byl skladatel František Škroup. Není divu, že Zdenko byl hudebně nadán a dobře hrál na klavír. Po maturitě na reálce Zdenko vystudoval německou techniku. V seznamu posluchačů je veden jako Zdenko Skraup. Byl zaměstnán v porcelánce ve Staré Roli a ve vídeňském mincovním úřadu. Od roku 1873 byl asistentem F. Rochledera ve Vídni a po jeho smrti i u profesora A. Liebena. Doktorát získal na univerzitě v Giessenu, roku 1879 se habilitoval na technice a pak na univerzitě ve Vídni. Roku 1886 odchází na techniku a rok poté na univerzitu ve Štýrském Hradci, kde převzal profesuru po L. Pebalovi, který zemřel po vražedném útoku šíleného sluhy. Roku 1906 byl Skraup povolán na vídeňskou univerzitu jako nástupce A. Liebena. Zemřel náhle 10. 9. 1910 na srdeční mrtvici.

Skraupovo jméno je spojeno se syntézou chinolinu (z roku 1880). Věnoval se výzkumu struktury chinových alkaloidů, studiu sacharidů (objevil celobiosu) a aminokyselin.

Skraup byl neobyčejně pilný. V jeho laboratoři panovala přísná kázeň a všichni intenzivně experimentovali. Pro dělení kyseliny cincholoiponové (3-karboxy-4-piperidyloctové) si profesor vypůjčil 0,5 kg zlata, které po skončení práce se spolupracovníky regeneroval a mincovnímu úřadu vrátil. Když ve Štýrském Hradci skupina mladíků ošklivě znečistila sochu zakladatele městského parku inkoustem, Skraup s asistenty několik dní omýval sochu roztokem kyanidu draselného. Ve městě koloval bonmot, že Graz je nejvzněšenější město v Rakousku, když jako čističe angažuje dvorního radu (Skraupa) a významné vědce.

Skraup byl velmi společenský, vtipný a pohotový. Po vojenském tažení k obsazení Bosny (1878) byl povýšen na nadporučíka a vyznamenán. Při audienci u císaře ho tento oslovil: "Pane nadporučíku, Vám to tažení udělalo dobře, vypadáte výborně". Nato Skraup: "Ano Vaše Veličenstvo, to mi říkají všichni moji dobří přátelé".

LITERATURA

Schrötter H.: Ber. Dtsch. Chem. Ges. 43, 3683, (1910).

Wittmann H., Ziegler E.: Die Entwicklung der chemischen Wissenschaften an der Universit(t Graz 1850-1982, str.58. Academische Druck- und Verlagsanstalt Graz, 1985.

Miloslav Ferles