Berzelius

Jöns Jacob Berzelius byl všestraný švédský badatel, žijící v letech 1779 - 1848. Byl autoritou v chemické teorii i v chemické analýze první třetiny 19. století. Rozpracoval Daltonovu atomovou teorii a vypracoval dualistickou slučovací teorii. Významně zdokonalil chemické názvosloví a symboliku (1819). Daltonovy znakové symboly prvků nahradil písmenovými symboly, které používáme dodnes. Zabýval se katalýzou, isomerií, izomorfií (zavedl pojem alotropie a označení mer).

Pro svou slučovací teorii využil první elektrochemické poznatky. Předpokládal, že vlastností atomů prvků jsou elektrické náboje. Podle toho rozdělil prvky na elektropozitivní a elektonegativní, pouze vodík byl přechodným prvkem. Představoval si, že slučováním atomů vznikají bimární sloučeniny, které mohou mít ještě kladný nebo záporný náboj, a reagují proto s dalšími částicemi s opačným nábojem (odvozoval tak například různé soli.)

Berzelius byl výborný experimetátor. Objevil nebo spoluobjevil několik prvků, jako je selen, cer, křemík nebo thorium a podle kyslíkového základu (s hodnotou 100) stanovoval přesnější "atomové váhy" prvků. Jeho druhá tabulka "atomových vah" z roku 1829 obsahovala již 53 prvků. Berzelius analyzoval též organické sloučeniny. Třebaže použil název orgynická chemie "Organisk kemi" v roce 1806 - rozlišoval ještě dlouho "roslinnou" a "živočišnou" chemii (až v roce 1844 připojil podtiltul organická chemie). Patřil také k nejzatvrzelejším zastáncům vitalismu.