21.03.2005 21:26:51 StT
Leopold Ruzicka - Lavoslav Růžička
Leopold Ruzicka - Lavoslav Růžička  nar.3.9.1887 Vukovar, Chorvatsko - zemřel 26.9.1976 Curych, Švýcarsko
3.9.1887 Vukovar, Chorvatsko - 26.9.1976 Curych, Švýcarsko

Ruzicka, pravnuk českého krejčího Josefa Růžičky a české prababičky, kteří se roku 1817 vystěhovali z Klatov do chorvatské vesnice Dalj, pocházel z rodiny bednáře ve Vukovaru. Po smrti svého otce roku 1891 se spolu s matkou navrací do jejího rodného města Osijeku, kde odchodil základní školu a klasické gymnázium. Byl vcelku dobrým studentem, vynikal v matematice a fyzice, ostatní předměty ho nezajímaly. Chemii v té době ve škole neměl, a její studium si vybral protože ho zajímalo složení přírodních produktů. Chtěl studovat na Polytechnickém institutu v Curychu, ale pro přijeutí vyžadovali kromě chemie také deskriptivní geometrii, kterou neovládal, takže se rozhodl pro studium v Německu, na Univerzitě technického institutu, kde nemusel skládat žádné přijímací zkoušky. Proto vystudoval techniku v Karlsruhe a po doktorátu (pod vedením prof. H. Staudingera) se habilitoval na ETH v Curychu. Po kratším působení na univerzitě v Utrechtu se vrátil na ETH, kde rozvíjel bohatou vědeckou činnost, zvlášť v oblasti terpenů a steroidních hormonů. Ve Švýcarsku se mu velmi zalíbilo, nalezl tam velmi vhodé podmínky pro výzkumy.a roku 1917 získal švýcarské občanství. Roku 1939 byl odměněn Nobelovou cenou za práce na syntéze mužských pohlavních hormonů a jejich výrobním využití.Značné finanční prostředky, které Ruzicka získal z licencí na syntézy androsteronu a testosteronu umožnily zakoupit cennou kolekci holandských a vlámských mistrů (mezi nimi i díla Rembrandta a Rubense), věnovanou později curyšskému Domu umění. Ruzicka, za studentských let horlivý šachista, jako mladý profesor v Utrechtu jezdil na kole (jednou při tom spadl do grachtu), později řídil auto, hrál tenis, rád lyžoval (dvakrát utrpěl zlomeninu nohy). Na své curyšské zahradě pěstoval jehličnany, růže a alpinky. Alpinky měl uspořádánz podle přirozeného systému, na čemž si zakládal. Přitom, ač silně barvoslepý, barevně fotografoval. Obtížně rozlišoval červenou barvu, což jeho přátelé žertem prý vysvětlovali jeho levicovým smýšlením. K jeho osobním vlastnostem patřila přímost, kterou často zraňoval své protivníky (známá je rivalita s profesorem P. Karrerem, i Karrerovo alpinum, na rozdíl od Ruzickova neuspořádané, bylo předmětem Ruzickových úšklebků). Ruzickovo první manželství s Annou rozenou Hausmannovou, bezdětné, bylo roku 1950 rozvedeno, druhá manželka Gertrude Acklin (rozená Frei) přivedla do manželství dospělého syna. K ženám měl prý Ruzicka vždy obdivný vztah; jako mladý profesor přednášel v Paříži francouzsky o svých výzkumech. Přednášky, kterou mu sepsali jeho ženevští přátelé, se účastnil pan Chevron se svou půvabnou chotí, na kterou chtěl Ruzicka udělat co nejlepší dojem svým přednesem. Po asi deseti letech Ruzicka opět v Paříži přednášel v přítomnosti Chevronových, načež paní Chevronová Ruzickovi sdělila, že se jeho francouzština natolik zlepšila, že už není tak zábavná jako při jeho prvním pařížském vystoupení. Později se Ruzicka svěřil Prelogovi, že to pro něj bylo velkým zklamáním.

Profesor Ruzicka, čestný člen Československé společnosti chemické, umožnil několika našim chemikům (F. Balašovi, F. Petrůovi, R. Lukešovi, F. Šormovi a též M. Protivovi, K. Wiesnerovi a Z. Vejdělkovi - ti už pracovali pod vedením profesora Preloga) studijní pobyt v jeho vzorně vybaveném ústavu. Profesor Lukeš dlouho choval na psacím stole zatavený preparát kyseliny levopimarové, curyšský vzduch, jak říkával. Ruzicka několikrát přednášel v Praze, při korespondenci s našimi chemiky se podepisoval L(avoslav) Růžička a s oblibou glosoval, že jeho praděd přestěhováním do Chorvatska ztratil ze svého příjmení kroužek a on sám ve Švýcarsku ještě oba háčky.


Go home - Kliknutím na hlavní stránku